Čipové majáky na východě
Když člověk v posledních měsících slyší německé politiky hovořit o hospodářské kondici jejich země, nevyhne se pocitům deprese a marnosti. Prognózy o ekonomickém růstu ukazují směrem dolů, velké firmy cítí nejistotu ohledně nastavení budoucích podmínek pro své podnikání v Německu. Pro některé z nich jsou klíčové vysoké ceny energií. Řada společností se proto rozhodla z Německa odejít, přesunout své působiště jinam. Třeba do Spojených států, kde už řadu měsíců lákají Evropany na obrovské státní dotace. Lecjaká firma těmto hlasům připomínajícím „bájné sirény“už podlehla.
V jednom případě se ovšem německým politikům skoro rozzáří oči: když přijde řeč na továrny k výrobě polovodičů, které jsou plánovány na východě Německa. Mají vzniknout u Magdeburku, hlavně ale v Drážďanech. V saské metropoli už nějakou dobu vzniká infrastruktura pro tolik žádané výkonné čipy do elektromobilů, robotů, solárních zařízení nebo větrníků. Do roku 2026 zde má najít práci tisíc lidí.
Když tam v květnu 2023 proběhl slavnostní výkop pro novou továrnu, nesměli chybět kancléř Olaf Scholz, ministr hospodářství Robert Habeck, přijela šéfka Evropské
komise Ursula von der Leyenová. Je přirozené, že úspěch jako tento má hodně otců. Faktem je, že investice do moderních technologií se do Saska snažil přitáhnout už první premiér obnovené spolkové země Kurt Biedenkopf. Ten svého času zastával teorii tak zvaných „majákových projektů“(„Leuchtturmprojekte“). Vycházelo to z představy, že když někde zakotví velký strategický investor, může sehrát roli jakéhosi majáku, který bude nejen vidět z dálky, ale zároveň přitahovat případné další investory.
V Drážďanech ovšem bylo na co navazovat. Už v dobách komunistické Německé demokratické republiky tam budovali centrum mikroelektroniky. V osmdesátých letech to bylo jedno z posledních stébel, jehož se tehdejší vláda chytala ve snaze zabránit úplnému bankrotu. Pokud by se výroba čipů „Made in GDR“povedla, mohl z toho být docela dobrý exportní byznys. I sovětský vůdce Michail Gorbačov údajně počítal s jejich dodávkou v rámci vzájemné socialistické hospodářské výpomoci.
Jenomže se to nepovedlo, chyběla vyspělá technika, která nesměla být kvůli americkým sankcím do států tehdejšího východního bloku vůbec dovážena. Šlo třeba o speciální pumpy na výrobu vysoce koncentrovaných sloučenin křemíku coby základu pro polovodiče. Komunisté se je sice snažili do země propašovat přes všelijaké překupníky, ale to se už prakticky nestihlo, protože pak přišel rok 1989 a s ním i pád režimu. Mimochodem proti továrně na výrobu vysoce jedovatého křemíkatého materiálu se konaly protesty místních obyvatel, kteří o ní měli minimum informací. Zejména o rizicích v případě havárií a úniku nebezpečných sloučenin chloru do ovzduší.
Když se podíváme na nedávné protesty proti rozšíření Gigafactory na výrobu elektromobilů a baterií miliardáře Elona Muska dvě stovky kilometrů severněji, jako by se tím kruh uzavíral.
V jednom případě se německým politikům skoro rozzáří oči: když přijde řeč na továrny k výrobě polovodičů, které jsou plánovány na východě Německa. Mají vzniknout u Magdeburku, hlavně ale v Drážďanech.