Asistence, či boj

Reprezentuje hlas ČR Petr Fiala, nebo Petr Pavel?

OPetru Pavlovi se říká, že i v úřadě prezidenta hovoří jako voják. Drsnější ale je, když mluví jako profesor práva. Třeba po setkání s hlavou Francie. Pavlovi konvenuje Macronova úvaha o pomoci Ukrajině účastí vojáků ze zemí NATO. Myšleno nebojovou účastí, formou asistence. Už toto politiky zdvihá ze židlí. Od těch, kteří říkají „v žádném případě“(Andrej Babiš), až po ty, kteří varují před přímým zapojením do války. Ta rizika nelze popřít, lze je pouze vysvětlovat. Ale právě to dělá Petr Pavel jako akademický právník, ne jako voják.

„Ukrajina je stále suverénní zemí,“řekl prezident. „I kdyby na jejím území fungovala nějaká výcviková mise, není to porušení žádného mezinárodního pravidla.“Akademicky má pravdu. Ale v jistých situacích akademické normy neplatí. Před lety přijel americký misionář na ostrov Sentinel, kde žijí lidé na úrovni doby kamenné. Měl na své straně mezinárodní pravidla, a stejně ho zabili. Představa, že Moskva v této válce vykládá mezinárodní pravidla stejně jako Západ, je naivní.

Aby nevznikla mýlka, tato glosa nemá vyznít defétisticky. Prezident Pavel má jistě pravdu v tom, že je v našem (českém, evropském, západním) zájmu, aby Rusko na Ukrajině neuspělo. Proto též dodává, že „nemůžeme zůstat u pomoci, jakou poskytujeme Ukrajině dnes“. O. k., to má logiku, ale je férové přiznat, že to v praxi přináší rizika. A nerozptylovat tato rizika jen odkazem na mezinárodní pravidla.

Slovenský generál Macko to řekl na iDNES: „Pro Rusko je regulérním cílem likvidovat vojenské cíle na Ukrajině i narušovat jejich činnost, třeba výcvik.“Tak se instruktoři „stanou, bohužel, regulérním cílem bez jakékoli ochrany“. Jsou tu i politická rizika. Když Macron zvažoval účast vojáků ze zemí NATO na Ukrajině, strhla se mela. Z Washingtonu, Berlína, Varšavy i Prahy zaznělo jasné ficovské „ne“. O týden později je to tak, že Fialovu „ne“oponuje Pavlovo „mluvme o tom“. Který z těch hlasů reprezentuje Česko?