Nestart Česka
Fialův restart nabývá čím dál víc bizarních rozměrů. Důkazem budiž další propad Indexu prosperity a finančního zdraví. Vládu jsme předávali, když Česko bylo na solidním devátém místě v EU. První rok Fialovy vlády nás posunul na místo dvanácté, druhý už na pozici čtrnáctou.
Marketingové výkřiky na sítích a neodborná obhajoba ekonomických kroků vlády dokreslují smutný příběh, na jehož počátku i konci je jediné – ekonomická nekompetence členů současné vlády. Díky tomu chybí zdravý odborný střet, oponentura i vášnivá výměna názorů. Bohužel, není s kým je vyměňovat. Docela rád bych se odborně přel o parametrech hospodářské strategie, o způsobu financování veřejných investic, o tom, jak odšpuntujeme trh práce, jak uchopíme umělou inteligenci, která odvětví budou klíčová v dalších letech nebo jak budeme přecházet k přidané hodnotě. Zajímalo by mě, jaký má vláda názor na budoucí strukturu hrubého domácího produktu, jak zajistíme příjmy do rozpočtu, jak budeme financovat a jak se projeví v zadluženosti zásadní investice spojené s jádrem, vysokorychlostními tratěmi nebo enormními výdaji, které tato vláda připravuje do obrany. Chtěl bych se bavit nad konkrétními čísly, trendy a o časovém horizontu. Nic takového ale neprobíhá. Vládu dobíhá fakt, že ve svém týmu nemá nikoho, kdo by dokázal hospodářskou politiku zformulovat, směřovat a obhajovat. Bylo fatální chybou, že mezi ministry není žádný ekonom, s výjimkou ministra průmyslu, který má ale v kabinetu nulový politický vliv a raději už dnes pluje spíše v mezinárodních vodách.
Místo toho sledujeme marketingovou kampaň Restart Česka, jejímž hlavním středobodem je Petr Fiala. Je pitoreskní, že odborné hospodářské kroky obhajuje ekonomicky zcela nepolíbený politik, na což si dal ještě razítko svými eskapádami v nechvalně známé kampeličce. Tragikomedii dokresluje fakt, že právě tato kampelička přes bruselský think tank tuto kampaň nepřímo sponzoruje. Výsledkem jsou prázdná marketingová hesla typu zefektivníme, nasměřujeme či budeme pokračovat.
Absence ekonomických znalostí členů vlády se pak projevuje neuvěřitelně slabou obhajobou kroků kabinetu. PR týmy a vládním politikům blízká média sice dělají, co je v jejich silách, ale kde chybí fundament, chybí i přesvědčivé argumenty. Projevuje se, že ministři – parašutisté –, kteří přišli na resorty bez odborných kompetencí, přípravy a často na poslední chvíli, působí v lepším případě nejistě, v horším směšně. Jejich obhajoba inflace, rozpočtových schodků nebo cen energií připomíná nevydařený reparát studentů střední ekonomické školy.
To úplně nejhorší je ale fakt, že vláda ve svém marketingovém tažení za lepšími zítřky ignoruje růst. Účetní pohled na rozpočet či marketingový výklad inflace je izoluje v jejich sociální bublině, v důsledku čehož podceňují budoucí příjmy. Ty nevytvoří stát, ale pouze privátní sektor. Zaměstnavatelé, firmy a jejich zaměstnanci. Proto je nezbytné stimulovat podnikový sektor k vyšší výkonnosti, tvorbě přidané hodnoty a zvyšování ziskovosti. Poté porostou přirozeným způsobem mzdy a tím spotřebitelská poptávka, investice domácností i firem a posílí se exportní aktivita. To se musí stát základem domácího produktu. To přinese vyšší výběr daní, ze kterých může stát investovat do zdravotnictví, školství či dopravy. To, že dnes táhne HDP vláda spotřebou a investicemi, na což si musí půjčovat, je smrtící.
Bohužel, situace se nevyvíjí dobře. Privátní sektor ztrácí investiční tah na branku, průmyslové podniky utlumují produkci, zemědělcům prudce klesá efektivita. Zahraniční firmy ztrácejí zájem investovat v Česku, naše podniky zvažují odchod do Asie či Spojených států.
To vše je větší hrozbou než inflace, která přirozeně klesá v celé Evropě. A ohrožení růstu je rovněž větším rizikem než zadluženost, což je mj. jeden z mála pozitivně hodnocených parametrů Indexu prosperity a finančního zdraví.
To, že dnes táhne hrubý domácí produkt vláda spotřebou a investicemi, na což si musí půjčovat, je smrtící