Takhle to nebylo ani za Mečiara
PRAHA Tři desítky let byly vztahy Česka s Slovenska označovány jako nadstandardní. Středeční oznámení premiéra Petra Fialy, že se již nebudou konat společná jednání vlád, harmonii narušilo. Dlouholetý slovenský velvyslanec v Česku Peter Weiss, který byl kdysi u první mezivládní konzultace, se domnívá, že ke střetu mezi oběma vládami se schylovalo už delší dobu.
Jsou teď česko-slovenské vztahy v největší krizi za poslední roky?
LN
Ano, ani v 90. letech, za vlády Vladimíra Mečiara, nebyly takto vyhrocené. Tehdy šlo jen o podrážděné reakce slovenské vlády na kritiku české strany kvůli Mečiarovu stylu vládnutí, který nás vyřazoval z integračního procesu.
LN Máte pochopení pro poslední rozhodnutí české vlády?
Především je mi velmi líto, že se pozastavuje spolupráce ve formě společných zasedání vlád. Jako velvyslanec jsem je pomáhal rozvíjet. Vnímám krok Prahy jako vyvrcholení určitého procesu. Na začátku šlo o spor, jaká bezpečnostní rizika přinesla agrese proti Ukrajině a jak napadenému státu pomáhat. Politika ve stylu „ani náboj Ukrajině“, doprovázená podáváním si rukou představitelů strany Smer s ruským velvyslancem na Slovensku a hrubým vyjadřováním na adresu Ukrajiny, vyvolala napětí už při přípravě a průběhu nástupní návštěvy slovenského premiéra Roberta Fica v Praze.
Pak následovala jeho poklona u hrobu Gustáva Husáka, což vyvolalo u české veřejnosti negativní reakce. Před jednáním premiérů visegrádské čtyřky (V4) v Praze se objevila nešťastná Ficova vyjádření k druhému výročí invaze na Ukrajinu, což šokovalo českého i polského premiéra.
Donald Tusk pak prohlásil, že zváží, zda má spolupráce ve formátu V4 smysl. Po bouřlivé debatě, z níž vzešel závěr, že ve spolupráci se má pokračovat navzdory zásadním rozporům, dal Fico svému
ministru zahraničních věcí Juraji Blanárovi pokyn sejít se s ruským ministrem Sergejem Lavrovem – v den pohřbu Alexeje Navalného.
Česká i polská strana to interpretovaly tak, že pro slovenskou vládu jsou důležitější vztahy s Ruskem. A vyvodily z toho závěr.
Skutečně se s příchodem Ficovy vlády zahraniční politika zásadně změnila? Nesouvisí to s kampaní před slovenskými prezidentskými volbami?
LN
Slovenská zahraniční politika se po volbách skutečně změnila. Strana Smer – sociálna demokracia vyhrála volby i díky rétorice typu „ani náboj Ukrajině“a pokračovala v tom po volbách. Ve jménu suverenity zahraniční politiky začaly být ignorovány názory a hlavně zájmy nejbližších
spojenců. Slovenská vláda si nechtěla uvědomit, že naši spojenci také provádějí suverénní zahraniční politiku, i když to svým občanům při každé příležitosti nezdůrazňují.
A tak slovenské suverénní postoje narazily na české a polské, stejně tak jako například na britské. Britský velvyslanec na Slovensku otevřeně tlumočil své výhrady vůči Ficovým tvrzením, že Západ je zodpovědný za „zabíjení Slovanů“a dalším obviněním, jež premiér formuloval ve vystoupení k výročí ruské invaze na Ukrajinu.
Pokud jde o volby, je možné, že právě podávání si rukou s Lavrovem mělo za cíl mobilizovat prorusky orientované voliče.
Může tato roztržka dopad třeba na ekonomiku či kulturu?
LN
Samozřejmě že to bude mít dopad. Všiml jsem si komentářů českých médií a představitelů české kulturní elity: vzrostla nedůvěra vůči politice slovenské vlády. Na druhé straně tu existují přirozené ekonomické a kulturní vazby, které jsou bezprostředně závislé na politice. Je tu živý kontakt na úrovni občanské společnosti, zájem o udržení dobrých vztahů bude přetrvávat. I když už nebudou nadstandardní, jak jsem je zažil při příležitosti oslav stého výročí vzniku Československa.
Jak tuto situaci překonat?
LN
Rozvojem vztahů na jiných úrovních. Je tu parlamentní diplomacie, jsou tu média. Ze strany slovenské vlády ale musí nastat sebereflexe. Nemůže chtít všechno – zlehčovat ruskou agresi vůči Ukrajině a tvrdit, že míru lze nejlépe dosáhnout zastavením dodávek zbraní na Ukrajinu nebo že není dobré démonizovat Putina. A zároveň očekávat, že nejbližší spojenci, Češi, to vidí úplně stejně.
Robert Fico porušil, co napsal do vládního programu: „Vláda bude věnovat zvláštní pozornost vzácné blízkosti SR a ČR a nedovolí, aby tento unikátní vztah byl vystaven jakémukoli nebezpečí.“Premiér Fico by měl začít daná předsevzetí naplňovat vůči demokraticky zvolené české vládě a nečekat na to, že po dalších parlamentních volbách bude mít za partnera koalici vedenou hnutím ANO...
Ze strany slovenské vlády musí nastat sebereflexe. Nemůže zlehčovat ruskou agresi vůči Ukrajině a tvrdit, že míru lze nejlépe dosáhnout zastavením dodávek zbraní na Ukrajinu.
Ocitlo se tím Slovensko v rámci EU definitivně po boku Maďarska? Mohlo by začít vetovat některá její rozhodnutí?
LN
Maďarský premiér Viktor Orbán se momentálně jeví být největším spojencem Roberta Fica. Ale nemyslím si, že slovenská vláda bude následovat Maďarsko v blokovaní rozhodnutí na úrovni Evropské rady.