V divočině s Obamou i Federerem
Improvizujte, adaptujte se, vyhrajte. A především – nikdy, nikdy, nikdy to nevzdávejte. Už jenom těchto pár řádků na záložce může být podnětem k tomu, aby člověk knihu otevřel. A pak ji přečte jedním dechem. I životopisné údaje autorovy jsou jednoznačným doporučením: na University of West England studoval španělštinu a němčinu, věnoval se hispánským studiím, sloužil jako výsadkář, ve třiadvaceti zdolal Mount Everest, vedl expedice do nejnehostinnějších míst světa, je nositelem Řádu britského impéria, napsal desítky knih, vydělal miliony dolarů pro dětskou charitu – a do svých televizních pořadů postavených na nejdivočejších a objektivně nebezpečných dobrodružstvích přilákal největší hvězdy od umělců, sportovců až po prezidenty.
Bear Grylls si zážitky a situace, kdy jemu, jeho štábu, a hlavně hvězdným hostům možná šlo o krk, ale společně dokázali svůj záměr nevzdat a divočinu různého typu zdolat, nenechává pro sebe. V nové autobiografii
U usměvavé fotografie, na níž Grylls hledí vzhůru, čteme jeho životní motto: „Vždy hlavu vzhůru, v těžkých chvílích se usmívat, uvědomovat si, že láska zvítězí, a především – nikdy to nevzdávat.“
nazvané Nikdy to nevzdávej (pro nakladatelství Jota přeložil Jakub Futera) sice určitě neprozrazuje všechny podrobnosti těžkých chvil, ale dává nahlédnout do nástrah, jež se v přírodě skrývají, a jak jim silné osobnosti pod jeho vedením nakonec dokážou čelit a pak přiznají, že se sice bály, ale také bavily.
Stačí se podívat na fotografie z pořadu V divočině s Bearem Gryllsem: s prezidentem Obamou v aljašské divočině, s Rogerem Federerem v hluboké rokli ve švýcarských Alpách, s ušpiněnou, ale bavící se Julií Robertsovou... 3,6 miliardy zhlédnutí se dočkala epizoda pořadu s indickým premiérem Módím atd.
Aby je mohl do všech těch situací vtáhnout, jde pochopitelně příkladem. Diváci jeho pořadu Nutné k přežití jistě nezapomenou na okamžik, kdy v bažině zpozoroval mohutného varana: „Podařilo se mi ho chňapnout a mrštit s ním o strom. Jednal jsem jednak v sebeobraně a zároveň ho efektivně zabil. Plaz měl přinejmenším metr dvacet a večer jsme si na něm všichni pochutnali v bažinatém táboře. Proč lidi tolik nadělají s plazy v kalných vodách?“
Není však odvážný bez rozvahy. Podle jeho zkušeností jsou v divoké přírodě nejnebezpečnější říční peřeje při povodních, ledovcové trhliny a laviny a pak mořští krokodýli. „Jakmile povolíte v pozornosti, všechny tyhle věci vás můžou ve zlomku sekundy zabít,“konstatuje. „Přežití závisí z poloviny na tom vědět, kdy bojovat, a také na tom vědět, kdy utéct.“
U usměvavé fotografie, na níž Grylls hledí vzhůru, čteme jeho životní motto: „Vždy hlavu vzhůru, v těžkých chvílích se usmívat, uvědomovat si, že láska zvítězí, a především – nikdy to nevzdávat.“Asi nejen v divočině.