Izrael i Ukrajina potřebují podporu
Dva státy bojují o svou existenci s absolutními nepřáteli, ale jeden je podle skotského historika Nialla Fergusona a jeho textu pro Bloomberg.com obětí dvojího standardu. Přitom jak Izrael, tak Ukrajina by podle něj měly mít totální podporu Západu.
Jde o příběh dvou demokracií, na které zaútočili zapřísáhlí nepřátelé západní civilizace. Jedna je ve východní Evropě, druhá na Blízkém východě. Jedna je velká, druhá je malá. Jedna je 33 let stará, druhá 76 let stará. Jedna je relativně chudá, druhá docela bohatá. Obě země zažily zabíjení civilistů, vraždění, mučení a unášení dětí. Obě posílají syny, manžely, otce, dcery i matky do války a brutálních bitev.
Obě země čelí podobným ekonomickým výzvám: vyšším výdajům na obranu, klesajícímu obratu firem, prázdným hotelům, inflačním tlakům apod. Obě země čelí politickým následkům války: diskusím o tom, zda se dalo válce předejít nebo ji snáze vyhrát. A oba státy musí improvizovat s válečnou diplomacií: musí vábit a uklidňovat spojence, žebrat o peníze a zbraně, musí se snažit neudělat si více nepřátel a musí se vyhnout tomu, že udělají výměnou za mír nějaký příliš velký ústupek.
Navzdory všem těmto podobnostem se s oběma zeměmi zachází různě. Jedna je obdivována za heroismus a druhá je odsuzována za genocidu a etnické čistky. Jednu zemi Západ povzbuzuje a říká jí, že má bojovat „tak dlouho, dokud bude třeba“, po druhé zemi se žádá okamžité příměří. Ozbrojené síly jedné země nedělají nic špatně, vojáci druhé země jsou obviňováni z válečných zločinů.
(Naše poznámka: v Česku je to v rovnováze, nebo dokonce obráceně, Izrael podporu má. Ferguson píše o západní Evropě a Americe, kde je Izrael odsuzován, a především o tamějším akademickém prostředí.) Jak může být Ukrajina považována za lva a Izrael zatracován? Jak to, že na mnichovské bezpečnostní konferenci nebyli žádní Rusové ani jejich podporovatelé, ale bylo pozváno asi deset Palestinců?
Je to proto, že nepřátelé Ukrajiny a Izraele se tolik liší? To nemůže být důvod. Ruská federace a Íránská islámská republika (sponzor Hamásu a existenční hrozba Izraele) se jistě liší. Rusko je pravoslavná země, v Íránu žijí především šíitští muslimové. V jiných věcech jsou si podobné. V obou zemích se předstírá, že se tam konají volby. Obě země jsou brutální autokracie, kde vláda práva a lidská práva neznamenají vůbec nic. Oba režimy vraždí bez uzardění doma i v zahraničí. Oba státy představují nebezpečí, která sahají daleko dál, než je Ukrajina nebo Izrael.
Ferguson má kolegy i přátele, kteří by snad položili život za Ukrajinu, ale palestinský boj se jim jeví jako spravedlivý. Podle nich přišli v roce 1948 a 1967 Palestinci o území. Jejich pokusy získat území zpátky pomocí války, terorismu nebo povstání se nezdařily, ale o to víc si zaslouží uznání. Podle Fergusona to nejsou o moc lepší argumenty, než předvedl ruský prezident Putin v proslaveném rozhovoru s Carlsonem. V případě Putinova výkladu šlo o karikaturu historie, která měla zpochybnit ukrajinskou státnost. Říkat, že Izrael je koloniální stát, je ale stejný nesmysl jako říkat, že Ukrajina patří do Ruska od roku 1654.
Mluvit o palestinské samosprávě (anglicky Palestinian Authority) je oxymóron. Palestinci ji nesnášejí, autoritu nemá žádnou. Většina obyvatel Gazy preferuje Hamás. Ten se ale plně obnažil 7. října. A události toho dne by měly Palestince diskvalifikovat z nároku na vlastní vládu, ne sloužit jako argument, že na ni mají větší nárok. Kontrast s Ukrajinou je zjevný. Na Ukrajince byla nezávislost „uvrhnuta“v roce 1991, po kolapsu SSSR. Prvních 23 let to nebylo hezké představení. V zemi vládla korupce, byla řízena oligarchy. V roce 2014 se ale nová generace Ukrajinců na Majdanu vzmužila a vyhnala moskevskou loutku. V roce 2022 Ukrajinci bojovali jako lvi a vyhnali invazní vojska od Kyjeva i Charkova.
Když zavítáte do Kyjeva či Jeruzaléma, zaznamenáte podobnosti. Jsou to znovuzrozená místa plná svobodných lidí, co jsou připraveni bojovat i zemřít za svobodu. Vlajky vlají všude, ale obě společnosti cítí, že mají právo se mezi sebou uvnitř dohadovat a diskutovat.
O Zelenském neslyšíte nic špatného, ale o Netanjahuovi na Západě nikdo nic hezkého neřekne. Všichni připomínají jeho soud za korupci, ale korupce na Ukrajině jako by byla výmyslem MAGA republikánů.