Čtyři pohádky o energetice
Veškeré nejdůležitější ekonomické zprávy se nyní týkají energetiky. Zároveň jsou tak trochu pohádkového charakteru: plné iluzí, mýtů a předstírání.
První pohádka se týká toho, že tady probíhá soutěž na dostavbu jaderného bloku v Dukovanech nebo že brzy proběhne vyhodnocení nabídek na čtyři jaderné bloky, dva v Dukovanech a dva v Temelíně. Reaktor či reaktory se časem asi stavět budou, ale po nedávné návštěvě francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v Praze je asi na čase přestat si nalhávat, že se tu bude odehrávat nějaký výběr nebo soutěž.
S Francií, nebo vůbec
Svědčí o tom několik indicií. Během Macronovy návštěvy bylo oznámeno, že obohacování uranu pro Dukovany bude zajišťovat francouzská společnost Orano, která nahradí ruskou firmu Tvel.
Další indicie jsou posty českých představitelů na sociálních sítích, které připomínají budovatelské slogany. Premiér Petr Fiala (ODS): „Dostatek energie za přijatelné ceny občanům i firmám dokážeme zajistit jen pomocí jádra. Spoluprací s Francií můžeme vývoj inovací v jaderné energetice zlepšit tak, aby se Česko co nejvíce přiblížilo energetické soběstačnosti. Děláme, co je třeba.“
Ministr průmyslu Jozef Síkela: „Dnešek potvrdil, že Francie a Česko tvoří silný tandem, který obrovsky přispívá k rozvoji jádra v Evropě a zajištění rovných podmínek pro jeho rozvoj.“I kdyby v nejbližších týdnech proběhla
třeba návštěva jihokorejského prezidenta v Praze, podobně bombastická prohlášení vrcholných představitelů pro změnu na adresu Jižní Koreje si lze představit jen těžko.
Dalším faktorem je, že Francie prostě má a bude mít vliv na byrokratické procesy v Evropě. Na složité a poměrně chaotické české nápady (notifikaci na jeden reaktor má asi brzy „překrýt“notifikace na čtyři reaktory najednou) se úředníci v Bruselu moc nadšeně tvářit nebudou.
Takže LN predikují, že reaktor či reaktory budou stavět Francouzi, a to na základě přímé mezivládní dohody. ČEZ a francouzská EDF budou mít smlouvy s vládami. Na základě podobné mezivládní dohody má koneckonců stavět Westinghouse v Polsku a je běžné takto nakupovat komplexní zbraňové systémy.
Proti tomu stojí už jen varianta, že se stavět nebude vůbec. Nebo že se stavba někdy v budoucnu zastaví či přeruší z důvodu nedostatku financí.
Pletichy kolem ČEZ...
Další pohádka spočívá v tom, že výstavbu reaktorů může realizovat firma ČEZ v nynější podobě, s minoritními akcionáři. Vzpomínáte ještě, jak přípravu zestátnění ČEZ ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) prozradil a pak odvolal? Samozřejmě, že to vláda chystá, ale do voleb už má dost málo času. Jiná věc je, že to připravuje neprůhledným a pletichářským způsobem.
Nejprve visí více než rok ve sněmovně návrh zákona o přeměnách, který by vládě umožnil rozdělit firmu de facto bez souhlasu minoritních akcionářů. Náhle byl ten návrh zase zrušen. Důvodem
bylo zneklidňovat investory a držet cenu akcií dole.
Téže věci má sloužit i mimořádná daň z neočekávaných zisků (tzv. windfall tax), z níž se stala daň perzekvující a diskriminující jednu firmu a její akcionáře. Daň z mimořádných zisků vláda chce, aby ČEZ – pouze ČEZ – platil tuto daň i nadále, i když už jeho zisky dávno nejsou mimořádné.
... připomínají minulý režim
Obojí lze nazvat komunistickou diskriminační praktikou. Zvláštní pravidla cílená na jednu firmu a jednoho člověka bývala doménou bezpráví minulého režimu. U nás to řídí ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS), takže pohádkou je i to, že ODS je ještě pravicová strana.
Dodejme, že mezi desetitisíci akcionářů ČEZ jsou většinou lidé ze střední třídy, kteří sem vložili rodinné úspory a v minulosti volili ODS. Možná si vláda měla nechat vysvětlit právě od prezidenta Macrona, jak se zestátňuje společnost EDF na základě obecných a transparentních pravidel.
Tykač nevydírá. Podniká
Poslední pohádka spočívá v tom, že miliardář Pavel Tykač blafuje v tom, že na jaře příštího roku jeho firmy vypnou uhelné elektrárny Počerady a Chvaletice a zastaví těžbu v dolech Vršany a ČSA. Není to tak, že Tykač stát „vydírá“, jak například ve svém televizním pořadu řekl moderátor Václav Moravec. Po českém státu Tykač nic nechce, většinu aktiv má stejně v cizině.
Musela by výrazně klesnout cena povolenek – což se nestane –, nebo bychom museli opustit evropský energetický trh – což se také nestane. Anebo by musela být dlouhodobě mnohem vyšší cena uhlí, k čemuž ovšem rovněž nesměřujeme.
Pokud by Tykač převedl elektrárny a doly na stát zdarma, tak ani žádná státní firma ztrátovou těžbu provozovat nemůže. Byla by to na evropském trhu nepovolená veřejná podpora. Výjimku na prodloužení dotované těžby uhlí jako Polsko či Německo Česká republika u Evropské komise nemá.
Jaké je tedy pro stát řešení? Elektřinu z Tykačových elektráren lze zatím dovézt, ale co když začne být ztrátová energie vyrobená z uhlí i pro ČEZ, což je téměř jisté? Pokud ČEZ ještě nebude plně státní, tak ani on nemůže jako obchodní korporace dotovat ztrátovou činnost. A i kdyby už státní byl, tak dotovat ztrátovou těžbu mu zase nedovolí Brusel.
Postavit nové plynové zdroje jde relativně rychle, ale i tak je to úkol tak na čtyři roky – a my jsme nyní v bodě nula. Být ve vládě, tak vážně nemám klidné spaní.