Jeden proti sedmi
Dne 23. října 1943 zpozorovala během operačního letu osádka jednoho z liberatorů 311. čs. bombardovací perutě sedm německých strojů JU 88, které na osamocený čtyřmotorový letoun provedly celkem dvanáct útoků. Čechoslováci ale vyšli ze souboje vítězně, když jednoho z útočících sestřelili a druhého poškodili. Velkou zásluhu na tomto úspěchu měl i zkušený kapitán Josef Stach.
Narodil se 10. března 1915 v Plzni. Po pěti ročnících obecné školy navštěvoval čtyři ročníky měšťanky, na které navázal tříletou školou pokračovací, kde se vyučil strojním zámečníkem.
Do styku s letectvím poprvé výrazněji vešel již v rámci Západočeského aeroklubu v Plzni. Prezenční vojenskou službu nastoupil po odvodu 1. října 1937. Absolvoval poddůstojnickou a pilotní školu a během služby působil na letištích v Chebu a Piešťanech, tam již jako příslušník leteckého
pluku 3. Z armády byl propuštěn v hodnosti svobodníka se 150 nalétanými hodinami na různých typech strojů nedlouho po nacistické okupaci v březnu 1939. Záhy začal plánovat útěk z protektorátu do zahraničí s cílem zapojit se do odboje.
V polovině srpna téhož roku ilegálně utekl do Polska, kde se dal k dispozici československé věci na konzulátu v Krakově. Poté odjel do tábora v Malých Bronowicích a zakrátko podepsal vstup do polského letectva, avšak do bojů kvůli rychlému spádu událostí po vypuknutí války nezasáhl.
Ve skupině pod velením Františka Divokého se v polovině září dostal do Rumunska, odkud s ostatními pokračoval přes Blízký východ do Francie. Tam byl 13. listopadu odveden do československé branné moci a vtělen k pěšímu pluku 1. Krátce před vánočními svátky došlo k jeho přemístění k letecké skupině. Od června 1940 působil na letecké základně Bordeaux-Mérignac. Ani tentokrát se leteckých operací kvůli postupu německých jednotek nezúčastnil a jedním z lodních evakuačních transportů odplul do Velké Británie.
Na konci července 1940 byl přijat do britského Královského letectva a zařazen do pilotního výcviku. Po jeho dokončení a pobytu u cvičných letek zahájil v červnu 1942 operační činnost u 311. československé bombardovací perutě. Ještě předtím se v květnu oženil s o šest let mladší Elsie Taylorovou, která mu pár dní nato porodila dceru Dášu. Ta však v pouhých dvou měsících zemřela. Do dubna 1944 odlétal řadu bojových letů, během nichž se opakovaně a úspěšně střetl s nepřátelskými dálkovými stíhači. Díky svým pilotním schopnostem a chladnokrevnosti vždy dokázal dopravit osádku zpět domů, za což obdržel vysoké britské vyznamenání Distinguished Flying Cross. Zbytek války strávil jako zalétávací pilot u neoperační jednotky na bázi v St. Athan.
Po válce a návratu do Československa zůstal u vojenského letectva. Dva týdny před odchodem do civilu, 14. prosince 1945, vzal za svého kolegu let s frekventanty navigačního kurzu. Po zhruba čtvrt hodině od startu z letiště Praha-Ruzyně se letadlo vzňalo a zřítilo u obce Přední Lhota na Nymbursku. Všech osm osob, včetně Josefa Stacha, zahynulo. Byl pohřben 21. prosince na Vinohradských hřbitovech. Jeho manželka s druhorozenou dcerou Pauline se vrátila do Velké Británie. V roce 1991 byl Josef Stach posmrtně povýšen do hodnosti plukovníka.