Praha se Clintonovi málem vymstila
Bedřiška, poslední žijící aktér toho, když její rodina v lednu 1970 Billa Clintona v Praze ubytovala, nechtěla šířeji zavzpomínat. „I v souvislosti s jeho první prezidentskou kampaní bylo o návštěvě Československa i naší rodině napsáno snad úplně vše,“vysvětlila LN své rozhodnutí.
Téma studentské pouti Billa Clintona po Evropě, a to včetně návštěv SSSR a ČSSR, vytáhl v kampani před americkými prezidentskými volbami v roce 1992 George H. W. Bush, který se tehdy snažil (marně) obhájit post šéfa Bílého domu. Proti soupeři vyrukoval s těmito slovy: „Nemám konkrétní fakta, nicméně odjet do Moskvy jen chvíli poté, co Rusko rozdrtilo Československo, a nepamatovat si, s kým jsem se tam setkal… Myslím si, že by (Clinton) měl být upřímný k americkému lidu,“zmínil Bush starší v televizních debatách, z nichž citoval deník The New York Times. Poukázal také na Clintonovu účast na demonstraci proti válce ve Vietnamu, která se odehrála v Londýně.
Na konci října 1992, devět dnů před volbami v USA, zpravodajská agentura UPI (United Press International) zveřejnila text připomínající Clintonovu návštěvu Prahy z roku 1970. Autor textu, reportér Peter S. Green se kvůli zjišťování informací setkal i s Jiřinou Kopoldovou, matkou Bedřišky. „V roce 1970 tu u nás byl velmi milý a příjemný mladý Američan, ale už si nepamatuji jeho jméno,“citoval Green ve svém textu Jiřinu. „Ach můj bože!“reagovala, když jí americký reportér sdělil, že onen mladík se možná stane (a nakonec stal) nejvlivnějším mužem světa.
Green tehdy mimo jiné zmínil i to, že temné období normalizace se v době Clintonova pobytu v Praze teprve rozbíhalo. „Pro cizince tak bylo stále snadné získat vízum do Československa a tisíce mladých lidí ze Západu se jezdily podívat, čím se Praha stala,“napsal v tehdejším textu agentury UPI.
Bedřiščin bratr Jan, na jehož pozvání Clinton v roce 1970 do Československa dorazil, nepobýval tou dobou doma. „Stejně jako mnoho dalších Čechů, kteří po invazi v srpnu 1968 studovali v zahraničí, se bál vrátit z Oxfordu domů ještě před dokončením svého studia,“stojí v textu UPI. Rodičům napsal dopis, ve kterém je instruoval, že nenajde-li mladý Clinton cenově dostupný hotel, ať bydlí u nich. „Bill má rozsáhlé znalosti politických systémů,“zmínil tehdy Jan v dopise. Muž tragicky zahynul o několik měsíců později na následky pádu v Turecku.
„I my čelili problémům“
„Clintona tehdy Prahou nejčastěji provázela moje babička Marie Švermová. Tou dobou už byla v důchodu. Oba mí rodiče ještě pracovali a nemohli se mu tolik věnovat,“řekla LN Bedřiška Kopoldová. Dle zprávy agentury UPI měla právě Švermová vzít Clintona do Strahovského kláštera a do loretánské kaple na Hradčanech. Komunikovat spolu měli německy, Švermová totiž nemluvila anglicky. „Do doby, než jsem se setkal s Helmutem Kohlem (někdejší kancléř sjednoceného Německa – pozn. red.), jsem snad nikdy tolik německy nehovořil jako tehdy,“vzpomínal později Clinton.
O své první návštěvě Prahy se zmínil i v roce 1994, kdy sem přijel už coby prezident USA. „Je to 24 let, co jsem tu byl poprvé,“citovaly Clintona Lidové noviny ve vydání z 12. ledna toho roku. „Dojem na mě udělal pokrok, jakého za tu dobu Česká republika dosáhla,“pochválil tehdejší šéf Bílého domu.
Bedřiščin dědeček Jan Šverma byl komunistický politik, redaktor Rudého práva a spolupracovník Klementa Gottwalda, později nechvalně proslulého komunistického prezidenta. Šverma zemřel vysílením po mnohahodinovém pochodu v Tatrách, kde se v září 1944 účastnil Slovenského národního povstání. Dnešní Štefánikův most v Praze nesl až do roku 1997 název Švermův. Stála na něm i socha vypodobňující Švermu, kterou v roce 1999 přemístili na Olšanské hřbitovy. Právě ono umělecké dílo se stalo námětem rozhovoru Jiřiny a Bedřicha Kopoldových s Clintonem, když se s prezidentem potkali při jeho návštěvě v roce 1994 v hospodě U Zlatého tygra. Jiřinin choť se jej tázal, zda by se i v USA mohlo stát, že „by odstranili pomník vlastenci, který obětoval život za svobodu své země a boj proti fašismu“. Clinton měl odpovědět, že ne. A také přiznat, že kvůli svému prvnímu pobytu v Praze čelil problémům. „To my také,“přitakal mu dle zprávy v Rudém právu Bedřich Kopold.