Galadriel vs. Luděk Sekyra
Že jde o cimrmanovskou blbost? Ó nikoli! Takový nizozemský Geldrop má ulici pojmenovanou i po Legolasovi.
Budování bohatství a přerod bezohledných zlatokopů ve štědré lidumily je typický kapitalistický proces, trvající dvě až tři generace. Česko je premiant, tak jej vzalo hopem, což plodí velmi pikantní situace. Tak pikantní, že se možná v Praze dočkáme Gandalfovy ulice či zahrady Galadriel. Nevěříte?
Přerodů žraloků v holubice najdou historikové tisíce. Nejslavnější je asi příběh Johna Rockefellera, svého času nejbohatšího Američana a nejspíše nejbohatšího muže moderní historie – jeho jmění bylo na úrovni dvou procent amerického HDP (pro srovnání: bohatství Jeffa Bezose se měří v promile HDP). Rockefeller získal faktický monopol na benzin a ropné produkty v časech, kdy se petrolejem svítilo a benzin s naftou poháněly dramaticky rostoucí počty aut a lodí. A dnes je tento kdysi loupeživý baron spolu s Andrewem Carnegiem považován za zakladatele moderní filantropie.
Něco podobného jsme zkráceně zažili i v Česku: jeden miliardář si zprivatizoval nejslavnějšího českého prezidenta, jiný oba jeho nástupce, třetí známého disidenta, čtvrtý si koupil mimořádně šikovného novináře… Někteří z těchto bezohledných privatizátorů, kteří si nechali darovat byznys od spřátelených politiků, nebo dokonce koupili firmu za peníze, které měla na účtě, se náhle stali hodní miliardáři. Na raubritterské začátky se jich nikdo neptá a oni se přerodili v dobrodince, pečující o blaho, dobro, demokracii, světový mír a koťátka. Jiní si zase buď založili, nebo fakticky koupili celou politickou stranu.
Kam v této taxonomii patří realitní magnát Luděk Sekyra, ponechává Chlívek na úsudku p. t. čtenáře, dnes se chce podívat na filozofické aspirace tohoto developera. Jak známo, pan Sekyra daroval sto milionů korun chudé univerzitě v jakémsi Oxfordu, protože ta domácí, Univerzita Karlova, žádný rozvoj nepotřebuje. Za odměnu se po něm kdesi v Anglii jmenuje nejstarší profesura morální filozofie.
Luděk Sekyra teď staví na pražském Smíchově celou čtvrť. Vcelku pěknou a promyšlenou, dodává Chlívek. Stejně tak staví v Karlíně, na březích Vltavy, luxusní oblast jménem Rohan City – a zde se developerova láska k filozofii přímo zhmotnila: navrhl městu i jména ulic, vybraná po slavných myslitelích. Karlín by tak nově měl Kantovu i Husserlovu, Derridovu i Hobbsovu, Kohákovu i Hejdánkovu.
Jaksi se zdánlivě zapomnělo na myslitelky: dokonce ani Hannah Arendtová neprošla Sekyrovým sítem. Což je v dnešní době samozřejmě důvod k veřejnému pohoršení.
Málokdo si ale všiml, že výhradně ženám věnoval Sekyra ulice v nové čtvrti na Smíchově! Svou ulici tu už nově má Madeleine Albrightová i Jiřina Šiklová – a zmíněná Arendtová zde zaštiťuje celý park. Ale kdo by se dnes zdržoval fakty, že.
Nicméně konečně se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu: debata o jménech uvnitř Rohan City dala vzniknout petici, která navrhuje, aby se pocta dostala hrdinům Tolkienovy země Rohan (ano, to jsou ti hrdinní jezdci, již rozhodnou bitvu na pláních Pelennorských a v Jacksonově filmu volají Death jediným strašlivým hlasem). Vyhovělo by se tak požadavkům na genderovou rovnost: ulice by se mohly jmenovat Éowynina i Théodenova, park třeba Fangorn.
Že jde o typickou českou cimrmanovskou blbost? Ó nikoli! Nizozemské město Geldrop, jakési předměstí Eindhovenu, má ulice a parky pojmenované po Galadriel i Legolasovi, Tomu Bombadilovi i Gandalfovi.
Ani u nás není nic ztraceno – petici za pár dnů podepsalo už necelých osm tisíc lidí. Přidejte se, Chlívek tak už učinil.