Politika jako kruciáta pokroku
Bude volič prohlášen za problém demokracie?
Ve středu večer zrušil kabinet Petra Fialy plánované společné jednání české a slovenské vlády. Spolupráci se Slováky nepřerušuje, jen prý není doba na „symbolická gesta“. Vláda zareagovala na setkání slovenského ministra zahraničí Blanára s ruským ministrem obrany Lavrovem. Rozhodnutí je zcela v kompetenci kabinetu a lze věřit, že rozvážný premiér Fiala se nenechal unést, vždyť setkání V4 se i jeho zásluhou nezvrhlo v otevřenou hádku. Teprve uvidíme, jaké bude mít tohle „přibrždění“důsledek pro česko-slovenské vztahy i dopad na slovenskou domácí politiku. Leckdo už spekuloval o tom, že premiér vlastně ustoupil koaličním partnerům, kteří jsou ve vztahu ke Slovensku radikálněji naladění.
Příjezd opozičního lídra Šimečky do Prahy i plánovaná návštěva prezidentky Čaputové může být pro leckoho „nápravou“Fialovy předchozí zdrženlivosti, nicméně s hodnocením si ještě počkejme. Prezidentské volby na Slovensku skončí až po Velikonocích a jen těžko si lze představit, že nesoulad s Prahou nebude v kampani využit, samozřejmě v neprospěch těch, kteří nemají rádi Fica.
Stát se součástí volební kampaně je snadné, zvláště budeme-li Slovákům udělovat nevyžádané rady. To z pohledu zpoza Bílých karpat vypadá jako hodně zatuchlý československý imperialismus, navíc vyslovovaný z „morálně“nadřazené pozice. Úplně nechtěně odhalil jádro problému šéfredaktor jednoho našeho celostátního deníku, který formuloval obavy o budoucnost Slovenska následovně: „Další vládní politici bez obalu mluví o ovládnutí veřejnoprávní televize a rozhlasu po polském vzoru – aby sloužily vládě.“Jaká polská vláda je podle něj na Slovensku vzorem? Ta Tuskova, která v televizi dělá čistku aktuálně, nebo předchozí konzervativní, která médium masakrovala v minulých letech?
Zatímco jedna čistka byla většinově interpretována jako ničení veřejnoprávního statutu, druhá je jeho rehabilitací? Nikoli, nechutný mocenský boj nezmění svou podstatu ani po nasazení ideologických brýlí.
Jenže bez ideologických brýlí se na svět mnozí dívat už neumějí. A tak bylo Slovensko naším vzorem po zvolení prezidentky Čaputové a Slováci prý byli mnohem vyspělejší než my. A co teď? Prohlásí titíž lidé Slováky za civilizačně méněcenné, když mají premiéra a pravděpodobně budou mít i prezidenta, který většině z nás nebude sympatický? Dětinské vidění světa nejenže nerespektuje nesouhlas jako legitimní postoj, ale navíc chce jeho projevy potlačovat. Má to zmíněné legrační rysy, takže třeba Poláci se přes noc proměnili z bigotních zaostalců (kteří vytrvale podporují Ukrajinu) v proevropské posly pokroku (kteří také podporují Ukrajinu). Přitom Polsko nepostihl mor hubící výhradně příznivce strany Právo a spravedlnost, stejně jako na Slovensku nekosí žádná epidemie příznivce Progresivního Slovenska.
Vyhlašování křížových výprav proti politikům, kteří vyhráli demokratické volby, nefunguje, spíš jim přilákáme další voliče. Jenže dnešní politická elita, zvláště ta domněle pokroková, s voličem nechce a neumí pracovat. Žádá po něm bezvýhradnou poslušnost a následně se diví, že ve volbách ti nevděčníci hlasují jinak, než „osvícenci“žádali. Děje se to u nás, na Slovensku a třeba i v Irsku.
Slovensko bylo naším vzorem po nástupu prezidentky Čaputové. Ale co teď? Prohlásí titíž lidé Slováky za civilizačně méněcenné, když mají premiéra a pravděpodobně si zvolí i prezidenta, kteří většině z nás nejsou sympatičtí?