„Uskutečňujem svoje sny bláznivý“
Zemřel velký básník českého undergroundu Pavel Zajíček, který psal texty pro skupinu DG 307
Po několikaleté těžké nemoci zemřel v úterý 5. března jeden z nejvýraznějších básníků české undergroundové komunity sedmdesátých let Pavel Zajíček. Byl to nejen básník, ale byl také hudebník, výtvarník a v pozdějších letech také příležitostný filmový herec.
Co Pavel Z. (či jen P. Z., jak nejčastěji svá díla podepisoval) vykonal pro českou hudbu a české výtvarné umění, nechť posoudí jiní, zde něco k jeho dílu literárnímu.
Pavel Z. debutoval v r. 1972, ovšemže jen v samizdatu, a to ve sborníku & ..... 1. Jde o řadu básní zjevně reflektujících autorův pobyt v psychiatrické léčebně:
Psychická transformace. / Útěk před nedobytným cílem apod. / Klášterní chovanecká doba, / představený blázince / v lyrické nachové odloupnuté básni. / Hořící dům nad hlavou v praskajících / kostkách ledu /.../.
Životní pocity generace
Básník však svůj pravý výraz nachází až o rok později, kdy se sblížil s undergroundovým společenstvím a společně s Milanem Hlavsou založil experimentální hudební skupinu DG 307, pro niž pak po řadu let psal všechny texty.
Osobně považuji právě to, co P. Z. vytvořil pro DG 307 během sedmdesátých let, za nejvýznamnější část jeho díla. Z jeho patnácti knižních publikací, vydaných ovšem až po r. 1989, tuto tvorbu obsahují svazky DG 307. Texty z let 1973–1980
(1990) a Zápisky z podzemí, 1973–1980 (2002) a z více než dvaceti CD s hudbou DG 307, z nichž většina vyšla v lounském nakladatelství Guerila Records Vladimíra „Lábuse“Drápala. Jsou to pečlivě ošetřené původní nahrávky z undergroundových koncertů a z neoficiálních studií: DG 307. Historie hysterie. Archiv nahrávek 1973–75 (2004) a soubor tří CD DG 307. Svědek spálenýho času, který obsahuje tři mimořádně zajímavé hudebně-literární cykly, z nichž dva se v letech 1979 a 1980, tedy těsně předtím, než byl Pavel Z. vyštván do exilu, podařilo dokonce provést koncertně: Dar stínum a Pták utrženej ze řetězu.
P. Z. tehdy ve svých verších dokázal s velikou naléhavostí a literární
pregnancí vyjádřit životní pocity tehdy mladé generace, která se odmítala přizpůsobit konformizaci vyžadované „normalizačním“, de facto totalitním režimem, Pavlovy texty byly apelem, byly ovšem také etickou výzvou:
Čemu se podobáš / ve svý velikosti // seš dotek / hvězda / nebo zbytek kostí // čemu se podobáš / ve svý velikosti / seš spasitel / zvláštnost / nebo plamen // čemu se podobáš ve / svý velikosti // seš pravda / bůh / nebo tuna ješitností // čemu se podobáš / ve svý velikosti // hovnu hovnu hovnu hovnu / hovnu hovnu hovnu hovnu.
„Dg“jako degenerace
Tuto výzvu v řadě těchto básní často tvoří evokace evangelijní zvěsti, původního, předcírkevního křesťanství, které opět mají velkou aktuálnost:
Sv. pavel / celej život stíhán / sv. štěpán / ukamenován / jan křtitel / sťat / ježíš / ukřižován // seká tobě / někdo do hlavy / seš snad hříčkou / popravy / máš nedostatek potravy / obavy vo svý / zdraví / bořej se ti / kostí základy / připravujou proti tobě / úklady / mlátí tě někdo / šutrem do brady? // čeho se tedy bojíš? // však ty víš! // seš zakrnělej / zbabělej živočich / hlavně že seš / prasácky dobře veleživ! /.../.
Zkratka „dg“původně ironicky citující jednu psychiatrickou diagnózu, může ovšem též zastoupit slovo „degenerace“:
Degenerace náhle se vzbouzící / degenerace do vočí bušící / degenerace pronikající každou vteřinou / degenerace pravd co stanou se mršinou / degenerace našich vztahů / degenerace šílenejch stavů / degenerace jednoduchosti života / degenerace pojmu nicota / degenerace blití i sraní / degenerace milování i spaní / degenerace veškerý krásy / degenerace celýho člověka / degenerace nezbejvá žádná útěcha / degenerace sami jsme zdegenerovaný / degenerace myšlení máme po svym zdeformovaný / degenerace symbol degenerace to sme my / degenerace uskutečňujem svoje sny bláznivý.
Lze si představit adekvátnější básnickou reakci na prolhané pokrytectví husákovského režimu, než je tato „litanie“? A přitom básníkův apel jde mnohem dál, vůbec se neváže na jakousi dobovou polemiku či kritiku ani na konkrétní politickou situaci. Jde o apel nadčasový, a co je snad nejpozoruhodnější, jeho poslání není v jádře negativistické: „uskutečňujem svoje sny bláznivý“!
Básníkův apel se neváže na dobovou polemiku či kritiku. Jde o apel nadčasový a jeho poslání není v jádře negativistické.
Hlasatel radostné zvěsti
Vždyť právě to se českým undergroundovým umělcům navzdory všemu dařilo celá sedmdesátá a osmdesátá léta a Pavel Z. byl právě jedním z hlasatelů oné „radostné zvěsti“onoho svého druhu evangelia, že je možno žít, žít i radostně, nezávisle na totalitním režimu i na pseudohodnotách rádobykonzumentské společnosti.
Společně s dalšími básníky českého undergroundu, např. Ivanem Martinem Jirousem, Egonem Bondym, Svatoplukem Karáskem, Vratislavem Brabencem, Petrem Placákem, Milanem Kochem či Milanem Knížákem, vytvořil Pavel Zajíček literaturu, která sice vznikala v konkrétních, a to krajně nepříznivých společensko-historických podmínkách, ale přesto – nebo snad právě proto – získal její odkaz platnost vskutku nadčasovou.