OSN rovnost žen všude na světě zaručit nemůže

Článek A. Guterrese je dokladem přesvědčení, že existují jednoduché recepty na spásu a záchranu lidstva, kterými disponují osvícení představitelé institucí, v tomto případě OSN. K tomu je potřeba investic k podpoře příslušných institucí, které mají v popisu práce realizaci těchto cílů. Článek je uzavřen konstatováním, že „genderová rovnost má zpoždění. Ukončení patriarchátu vyžaduje peníze na stole.“

Podle mého názoru je uvedený pohled na svět kompletně mimo realitu. Zmíněný recept totiž aplikuje na všechny společnosti, jak moderní, kde se koncept rovnosti pohlaví a posléze i genderové rovnosti prosazuje dlouhodobě, tak i na společnosti v úplně jiném stadiu vývoje, případně v situaci vnitřních konfliktů (africké státy).

Optiku genderu, natož genderové identity lze podle mého názoru aplikovat pouze a jenom na moderní společnosti, kde má svůj smysl v rámci kontextu individualizace. Tyto společnosti mají potřebu rozlišovat mezi pohlavím, jakožto objektivní biologickou charakteristikou a genderem, kterým jsou míněny důsledky skutečnosti, že se někdo v dané společnosti narodí jako muž či žena. Tyto důsledky mohou být pro obě pohlaví odlišná a mohou zakládat nerovnosti a diskriminaci. Tento úhel pohledu považuji za přínosný, neboť se stal nástrojem pro analýzu moderních společností a jejich specifických problémů (např. pay gap – rozdíl v odměňování mužů a žen při výkonu stejné práce).

Na základě těchto úvah nejsem schopna sdílet optimismus Guterrese. Paušální řešení složitých světových problémů sice mohou lákat, ale nedají se realizovat.

Ekonomikám rozvojových států asi finanční dotace pomohou, ale potřeby těchto států nemusí subjektivně odpovídat představám OSN a jeho představitelů. Dokonce se mohou tyto peníze v komplikované vnitřní situaci mnohých z těchto států rozplynout bez jakéhokoli efektu.