Vstup do NATO provázela i váhavost

Ministři ČSSD se ptali, zda lze vystoupit, a pochybovali v případě Jugoslávie, vzpomíná Jiří Šedivý

Dnes před 25 lety – 12. března 1999 – se ČR stala členskou zemí Severoatlantické aliance. Do NATO naše země spolu s Polskem a Maďarskem vstoupila jako první po pádu železné opony. Šlo o dlouhodobý proces, jehož předstupněm byla již účast na konceptu Partnerství pro mír. Tu nám nabídl americký prezident Bill Clinton. Za jeho úřadování jsme se také stali plnohodnotnými členy.

Českým premiérem byl v okamžiku připojení se k dalším patnácti tehdejším členům Miloš Zeman (ČSSD). Šlo o dobu takzvané opoziční smlouvy, kdy vládla jednobarevná menšinová vláda sociálních demokratů s tichou podporou ODS, svého největšího rivala. Ne všichni představitelé měli přitom ohledně členství zcela jasno. Ministr zahraničí Jan Kavan se třeba rok před vstupem tázal, zda je Alianci možné opustit. Strana považovala za nejlepší, aby se ke vstupu vyjádřili občané v referendu. Na to nedošlo. Jak vzpomíná na klíčový moment tehdejší náčelník generálního štábu armády Jiří Šedivý? V rozhovoru pro LN připomíná velký test členství, kterým byla pár týdnů po vstupu operace Spojenecká síla – intervence NATO proti jugoslávské armádě v rámci války o Kosovo. „Ať si NATO dělá, co chce, nás se to netýká,“vzpomíná generál na pozici některých členů vlády a dodává: „Václav Havel se snažil sdělit, že už není žádné my a oni, ale je pouze my všichni.“

LN

Jak tehdy vypadala společenská debata?

Část občanů si vstup do Aliance nepřála. Ale většina za ním viděla poskytnutou bezpečnostní záruku. Že už se nemůže opakovat srpen 1968 (invaze vojsk Varšavské smlouvy – pozn. red.). Takže považuji za důležité, že většina byla pro. Ostatně i dnes existuje skupina lidí, která vstup nepovažuje za správný krok.