Oppenheimer nechal vyhrát i jiné
Favorit letošních Oscarů, životopisný snímek Oppenheimer, získal očekávanou cenu pro nejlepší film a k ní šest dalších sošek. Historický rekord, který mohl teoreticky překonat, nicméně nezlomil. Americká filmová akademie nechala zazářit také provokativní
SZimní Zónu
třinácti nominacemi patřil Oppenheimer mezi nejfavorizovanější oscarové kandidáty v historii: více želízek v ohni měly už jen filmy Vše o Evě v roce 1951, Titanic v roce 1998 a La La Land v roce 2017. Kdyby velkofilm o strůjci atomové bomby proměnil alespoň dvanáct šancí, zlomil by rekord, který drží zmíněný Titanic spolu s Ben Hurem (1959) a Pánem prstenů: Návratem krále (2003). Tento tip ovšem sázkařům nevyšel a Oppenheimer získal Oscarů sedm. Má nejcennější sošku pro nejlepší film a ovládl i další prestižní kategorie: za režii byl oceněn Christopher Nolan a cenu pro nejlepší herce v hlavní, respektive vedlejší roli mají Cillian Murphy (jakožto první rodilý Ir v historii) a Robert Downey Jr. Za kameru Oppenheimera byl oceněn Hoyte van Hoytema, Oscary mají i Jennifer Lameová za střihovou skladbu a Ludwig Göransson za hudbu. Ztráta, která mohla Christophera Nolana trochu zabolet, se odehrála v kategorii Nejlepší scénář. Tam zvítězil snímek francouzské režisérky Justine Trietové Anatomie pádu.
Oppenheimer se o výhru dále podělil zejména s Chudáčky režiséra Jorgose Lanthimose, oceněnými čtyřmi soškami. Provokativní historická komedie, která loni zvítězila na festivalu v Benátkách, získala cenu za masky (kdo viděl, co filmaři provedli s Willemem Dafoem, chápe proč), za kostýmy a scénografii, připsala si ovšem také zisk v prestižní kategorii Nejlepší herečka v hlavní roli – tou byla už podruhé v kariéře
jmenována pětatřicetiletá Emma Stoneová. To připravilo letošní Oscary o další možný zápis do historie, který by nastal, kdyby svou nominaci coby první herečka s indiánskými předky proměnila Lily Gladstoneová za roli ve filmu Zabijáci rozkvetlého měsíce. Naštěstí alespoň letos nedošlo na tolik obávaný „příliš bílý“skandál, svou výhrou jej odvrátila Da’Vine Joy Randolphová oceněná za vedlejší roli ve filmu Zimní prázdniny.
Politické téma: válka v Gaze
Chudáčci se dostali mezi žhavé oscarové kandidáty zejména po lednovém udílení Zlatých glóbů, kdy se ukázalo, že v pomyslném souboji o Oppenheimerova vyzyvatele nahradili původně favorizovanou Barbie režisérky Grety Gerwigové. Ambiciózní komedie o oživlé legendární hračce, jejíž hlavní hvězda Margot Robbieová se nedostala ani mezi nominované, si nakonec z Oscarů odnesla alespoň „cenu útěchy“, sošku za nejlepší původní píseň pro sourozence Billie Eilishovou a Finnease O’Connella.
Více než jednu sošku si z nedělního ceremoniálu v hollywoodském Dolby Theatre odnesl už jen snímek Zóna zájmu britského režiséra Jonathana Glazera. Ten byl oceněn za nejlepší zvuk a zvítězil také v kategorii zahraničních filmů. Překvapivě může znít informace, že jde o historicky první britský snímek, kterému se podařilo bodovat v mezinárodní kategorii – klíč k tomuto statistickému údaji ovšem leží v tom, že britské
filmy v minulosti spadaly mezi „domácí“, tedy anglicky mluvenou tvorbu. Teprve od roku 2019 nemá zahraniční kategorie v názvu „neanglickost“, navíc v Zóně zájmu se mluví německy.
Právě Jonathan Glazer nejdůrazněji zvedl prapor politického tématu letošních Oscarů. Tím byla výzva k příměří v pásmu Gazy, které požadovali i demonstranti shromáždění před dějištěm ceremoniálu, kvůli nimž se letošní
udílení Oscarů o něco zdrželo.
Jonathan Glazer, Angličan s židovskými předky, uspěl s filmem o „šťastném“životě privilegované německé rodiny v těsném sousedství koncentračního tábora v Osvětimi. V proslovu po převzetí ceny připomněl, že svůj film rozhodně nemínil jen jako historické svědectví. „Náš film ukazuje, k jakým nejhorším koncům může vést dehumanizace, která utváří celou naši minulost i přítomnost,“prohlásil Glazer. Za oběti dehumanizace protivníků označil oběti ze 7. října v Izraeli i oběti trvajícího izraelského útoku v Gaze. Jako původ současných tragédií označil režisér izraelskou okupaci Západního břehu a východního Jeruzaléma, která trvá od roku 1967. „V tuto chvíli zde stojíme jako lidé, kteří odmítají, aby byly jejich židovství a holokaust záminkou pro okupaci, která přinesla konflikt takovému množství nevinných lidí,“prohlásil režisér. Požadavek na příměří v Gaze vyjádřili mnozí účastníci ceremoniálu také připnutými rudými symboly.