Překračování linií. Padne i ta poslední?

Společnost je neklidná. U nás, v Evropě, v celém světě. Napětí by se dalo krájet. Mimochodem, ten posledních několik roků tolik propíraný nárůst množství psychických problémů u dětí a dalších zranitelných sociálních skupin může v tomto kontextu být i varovným hlasem oněch příslovečných kanárků v dole. Ti nemusí příliš rozumět tomu, co se děje, ale dokážou vycítit nebezpečí a ohrožení.

Sice se snažíme předstírat, že věci jdou svými obvyklými cestami, že vždy se ve světě něco dělo, že není třeba se znepokojovat. Ale je stále těžší tomu uvěřit, když co chvíli někde zahřmí a za blízkým obzorem neustává blýskavice. Ukrajina, Blízký východ, Írán, Severní Korea, Tchaj-wan…

Pomalu se vyhraňují protistojící bloky. A nejen mezi státy, také uvnitř většiny z nich. V reakci na globální klimatické změny ohrožující civilizaci vznikl v Evropě Green Deal, který inspiroval i řadu zemí mimoevropských. Zvolna se tak rodí nová světová ekonomika, mění se pořadí důležitosti základních hodnot. Sice se stále ještě hovoří o potřebě ekonomického růstu a kontinuálního zvyšování (materiální) životní úrovně, ale viditelně také sílí snahy nedopustit, aby to bylo na úkor základních podmínek pro přežití lidské civilizace.

Blýskavice a hřmění

Ovšem zároveň to vyvolává prudkou odmítavou reakci, jakousi neurotickou obranu těch, kdo se změnami cítí ohroženi. Potřeba obrany tradičních hodnot, někdy i hodně nejasně definovaných, se skloňuje ve všech pádech. Shodnou se v tom Putin, Trump, Fico, Orbán, Le Penová a mnozí další, všichni mluvčí a představitelé silných a vlivných skupin odporu proti změnám ve světě. Nejnovějším příkladem takového odporu jsou zemědělské demonstrace napříč Evropou, které mají sílu podstatným způsobem změnit politiku Evropské unie. Otázka je, jakým směrem a zda prospěch malé skupiny nebude znamenat mnohem větší škodu pro všechny ostatní. Někde už se blýskavice a hřmění změnily v bouři, ta nejnebezpečnější zuří už dva roky na Ukrajině. Napadení Ukrajiny Ruskem je jistě způsobem naplňování imperiálních ambicí Ruska, jistě že je i geopolitickým střetem s NATO a Evropskou unií. Ale zdaleka nejen tím.

Jeho nebezpečí spočívá v tom, že více než jiné hrozí přerůst v celoevropský, neřkuli celosvětový konflikt. Právě i proto, že se v celém světě nahromadily zmíněné rozpory a na smír mezi protivnými stranami to nevypadá. Samou logikou války Ruska proti Ukrajině, která velí jedné i druhé straně za žádnou cenu nedopustit porážku, jsou postupně překračovány mnohé linie, které ještě včera byly považovány za nepřekročitelné. Ať už se to týkalo účinnosti zbraní dodávaných Ukrajině, či míry zapojení států protiputinovské koalice do této války.

Teď hrozí, že by mohla být překročena linie poslední. Na pařížském jednání o pomoci Ukrajině nevyloučil francouzský prezident Macron vyslání jednotek NATO na Ukrajinu. Nevíme, jestli je to jen drsné varování Putinovi před dalším postupem na Ukrajině, nebo jestli se o této možnosti vážně uvažuje. V každém případě udeřilo už velmi blízko a napětí zhoustlo skoro k nesnesení.