Jednoduchý algoritmus
To slovo na mě doráží už dlouho, ale pořád jsem mu uhýbala. „Algoritmus“jsem vnímala jako něco, o čem se mluví, co mi umožňuje používat počítač, ale z čeho mě naštěstí nikdo nebude zkoušet. Jak jsem tak ale v minulých týdnech poslouchala ředitele Cermatu Miroslava Krejčího, když mluví o „jednoduchém algoritmu“, který v noci na sobotu přidělil sto padesáti tisícům uchazečů o střední školy nejbližší školu, aby nemuseli ze svého bydliště cestovat za testováním daleko, a o dalším „jednoduchém algoritmu“, co je následně seřadí podle jejich výsledků, začal mě ten geniální instrument zajímat víc. Dokonce mě napadlo, jestli by se nedal nějak využít doma. Sama si totiž občas připadám jako programátor. Programátor konání druhých. A někdy mě vydávání stále se opakujících pokynů dost unavuje.
Třeba toho, co vyslovuju pokaždé, když se muž Petr chystá ven: „Nezapomeň mobil!“Zapomene stejně. Zrovna nedávno jsem se o něj dvě hodiny po setmění začala strachovat. Vytratil se kolem čtvrté a nedělo by se nic neobvyklého, kdyby se do hodiny dvou vrátil jako obvykle. Jenže když jsem po sedmé večer vytočila jeho číslo, ozvalo se zvonění v kuchyni na polici. K osmé hodině jsem svítila baterkou do koryta Čertovky, jestli můj ne právě nejmladší muž neleží pod mlýnským kolem, které občas chodí opečovávat. No neviděla jsem pořádně nic. Dostavil se v půl deváté. Prý potkal Frantu a šli „na jedno“.
Ale abych nezamluvila ty algoritmy. Třeba to vážně není nic složitého. Zkusila jsem se ponořit do vod internetu, abych zjistila, o co přesně jde a jak se takového nástroje zmocnit. Píše se tam, že v každé situaci musí být hlavně naprosto zřejmé, co a jak se má provést a jak má provádění algoritmu pokračovat. To umím, zaradovala jsem se. Vím, že nestačí říct nakrájej si k té sekané cibuli. Musím předtím přesně zadat směr a místo, kde se cibule nachází, a dát také pokyn k předchozímu oloupání z vnějších slupek. Ano, všech.
Někdy mám pocit, že moje vyjadřovací schopnosti na pokyny úplně nestačí. Ostatně na tom internetu to potvrzují: „Běžná mluva obvykle neposkytuje naprostou přesnost a jednoznačnost vyjadřování, takže byly pro zápis algoritmů navrženy programovací jazyky.“Co se tím myslí, pochopíte nejlíp z konkrétního příkladu. Našla jsem jich hned několik, ale mám-li být upřímná, zkratky a matematické symboly mi připadaly jako vzkazy z Marsu: P P = {0, 1} nebo třeba {0, .., 9, A, ..., F}? Co s tím? Když experti říkají, že je to jednoduché, musím to dokázat taky. Opsala jsem první formulku na malý lístek a vložila ho Petrovi do kapsy jeho oblíbené bundy. No, nezafungovalo to. Odjel kamsi autem a zase nechal mobil doma. Ale nevzdávám to. Chystám se vyzkoušet druhou formulku, a když tak si najdu ještě nějaké další. Člověk by neměl před informačními technologiemi uhýbat donekonečna.