Populační kolaps není sci-fi

Pokles plodnosti je možná nejdůležitější trend naší doby

Jsme zvyklí bát se přelidněné planety, ale zmenšující se lidstvo také není zrovna dobrá zpráva. Přemýšlí o tom skotský historik Niall Ferguson v eseji pro Bloomberg.

Isaac Asimov v knize Základna píše o tom, že lidstvo v roce 47 000 vytvoří multiplanetární impérium. Jenom ve fiktivním hlavním městě Trantor žilo více než 40 miliard lidí.

Když se v roce 1920 Asimov narodil, činila globální populace 1,9 miliardy lidí. Když publikoval Základnu, bylo lidí už 2,64 miliardy. Když v roce 1992 zemřel, bylo nás 5,5 miliardy, třikrát víc, než když se spisovatel narodil. Když objevil Kolumbus Ameriku v roce 1492, bylo lidí tak půl miliardy. Rozmnožení lidstva v moderní době je tedy skutečně úctyhodné.

Těžko se divit tomu, že se generace Asimova děsila přelidnění a věštila malthusiánské neštěstí. Vedlo to k propagaci antikoncepce a potratů. Důsledkem byla i čínská politika jednoho dítěte, zatím nejdrsnější vládní intervence do reproduktivního chování člověka.

Frank Notestein, demograf, který založil populační divizi OSN, odhadoval v roce 1945, že světová populace bude v roce 2000 činit 3,3 miliardy. Ve skutečnosti to bylo 6,1. Nyní se odhaduje, že je nás osm miliard. OSN říká, že lidí bude na konci tohoto století 12 miliard. Evropská komise odhaduje, že vrcholku dosáhneme po roce 2070 s 9,8 miliardy.

Největší riziko civilizace

Klíčové slovo je vrcholek. Všichni demografové se shodují v tom, že ho dosáhneme v tomto století. Není to proto, že asi přijde nějaká smrtící pandemie, i když ani to nelze pochopitelně vyloučit. Nebude to ani kvůli hrozbě jiné apokalypsy způsobené klimatickou změnou nebo jadernou válkou.

Bude to kvůli poklesu míry plodnosti, což je počet dětí, které žena přivede na svět. Ta klesá od 70. let. Jedna země za druhou se dostává pod práh obnovy úhrnné plodnosti, který je odborně stanoven jako 2,1 (kvůli dětské úmrtnosti a nerovnováze mezi pohlavími), pod kterým začne populace klesat. Pokles plodnosti je možná nejdůležitější trend naší doby. Není to jen Elon Musk, kdo se bojí toho, že „populační kolaps je potenciálně největším rizikem civilizace“.

Ještě nás zatím bude přibývat, ale populační nárůst do roku 2050 se bude dít už jen v osmi zemích: v Demokratické republice Kongo (DRK), v Egyptě, na Filipínách, v Etiopii, Nigérii, Indii, Pákistánu a Tanzanii. Polovina světové populace žije v oblastech, kde je úhrnná plodnost pod 2,1 na ženu. Předvídal to málokdo a málokdo také tušil, že se to bude rychle dít skoro všude. Jižní Korea má úhrnnou plodnost pouze 0,72. V Evropě už zmizel kdysi tradiční rozdíl mezi katolickými a protestantskými zeměmi. Itálie má úhrnnou plodnost 1,21, což je méně než Anglie, která má 1,44. Mizí rovněž rozdíl mezi křesťanskou a muslimskou civilizací, tedy dvěma historickými entitami, jejichž střet předvídal Samuel Huntington. Úhrnná plodnost (ÚP) v USA činí 1,62. V Íránské islámské republice 1,54.

Načasování této obrovské demografické tranzice se také liší. V USA se dostali pod 2,1 již v roce 1973, v Británii o rok později. V Itálii v roce 1977. Jižní Korea byla na 2,0 v roce 1984, Čína v roce 1991.

Plodnost zůstávala dlouho vysoká v muslimském světě, ale pod 2,0 spadla ÚP v Íránu už v roce 2001. A nyní je ÚP pod 2,0 už i v Indii.

Plodnosti se daří prakticky jen v subsaharské Africe. V DRK má průměrná žena šest dětí. Leč i v Africe začne plodnost klesat. Podle OSN se globální ÚP dostane ze současných 2,3 na 1,8 v roce 2100. Různé odhady toho, kdy dosáhneme jako lidstvo vrcholu, se liší různými projekcemi různých demografů ohledně rychlosti zmenšování rodin právě v Africe.

Lidé začínají sledovat individualističtější cíle a nové způsoby, jak najít smysl života. Jiní zdůrazňují ženy a to, že plodnost souvisí s vyšším vzděláním a vyšší zaměstnaností žen.

Změna hierarchizace potřeb

Co je příčinou? V rámci společenského pokroku se mění hierarchizace potřeb. Od obyčejného fyzického přežití po emoční sebenaplnění. Lidé začínají sledovat individualističtější cíle a nové způsoby, jak najít smysl života. Jiní zdůrazňují ženy a to, že plodnost souvisí s vyšším vzděláním a vyšší zaměstnaností žen.

Vyšší vzdělání poskytne ženám větší autonomii ve vztazích, lepší povědomí o antikoncepci a silnější názor na plánování uvnitř rodiny. Ženy odkládají mateřství kvůli kariéře apod.

Další pohled na věc souvisí s průmyslovou revolucí. Snižuje se potřeba využívat děti jako nekvalifikovanou pracovní sílu. Tím, jak se země ekonomicky rozvíjejí, rodiny více investují do svých dětí, poskytují jim lepší vzdělání a to zase zvyšuje celkové náklady na výchovu dítěte.

Dochází i ke kulturní změně. V Americe klesá posledních patnáct let procento nezamýšlených porodů. Současné generace jsou ohledně sexu méně impulzivní a méně divoké a bezstarostné než minulá generace. Dnešní mladí mají méně partnerů a promiskuita klesá. Ve vyspělém světě se k důležitým faktorům přidává online zábava, chytré telefony, stres a zaneprázdněnost spojená s dnešním stylem života, větší výskyt depresí a úzkostí mezi mladými apod. Ve hře je i pokles religiozity. Existuje korelace mezi sekularizací a velikostí rodiny.

To všechno bude mít mnohočetné zásadní dopady: přestárlé společnosti bez vitality, vzestup masové migrace, bezpečnost, šíření nemocí, boj s klimatickou změnou apod. Ale o tom – a druhé části Fergusonovy eseje – někdy (brzy) příště.