Plasty ucpávají cévy
Pouhým okem neviditelné úlomky nejrůznějších výrobků z plastu pronikají do lidského organismu, usazují se ve stěnách cév a zvyšují riziko infarktu mozkové mrtvice.
PVĚDA či
lasty jsou všude. Konzumujeme z nich potraviny a nápoje, oblékáme se do nich. Nejsou věčné, a tak se neustále rozpadají na mikroskopické částice. Z každého gramu syntetické tkaniny se při praní uvolní 4000 mikroskopických vláken a stejné množství vytrousíme do okolí z gramu oděvu během tří hodin nošení. S jedním deci horké kávy z papírového kelímku vystlaného umělohmotnou fólií vypijeme sto miliard částic nanometrových rozměrů. Každý týden tak s nápoji a potravinami spolykáme plasty, jež by vydaly na platební kartu.
Dopady znečištění životního prostředí tzv. mikroplasty a nanoplasty do všech důsledků neznáme. Není však pochyb o tom, že i když je vylučujeme se stolicí i s močí, pronikají nám do krve, odkud se dostávají třeba i do placenty nebo mateřského mléka.
Nová studie mezinárodního týmu pod vedením Giuseppeho Paolissa z Kampánské univerzity Luigiho Vanvitelliho v italské Casertě publikovaná lékařským časopisem The New England Journal of Medicine přináší důkazy o spojitosti mezi zasažením lidského organismu mikroplasty a nanoplasty a rizikem infarktu myokardu či mozkové mrtvice.
Materiál pro studii získali lékaři během operací, při kterých 257 pacientům chirurgicky odstranili cholesterolové plaky z krční tepny. Věděli, že mikroskopické plastové částice tíhnou k tukům, a tak je zajímalo, jestli je v odebraných placích najdou. Při pátrání po plastovém znečištění využili elektronový mikroskop, který ukáže tkáň ve velkém zvětšení a neuniknou mu ani ty nejmenší částečky plastů.
V placích 150 pacientů skutečně narazili na plasty silně nepravidelných tvarů. Nejčastěji je tvořil polyetylén používaný na obaly potravin nebo na sáčky a nákupní tašky. Miligram plaku obsahoval v průměru
22 mikrogramů polyetylénu. V placích 31 pacientů se vyskytoval i polyvinylchlorid, a to v množství pět mikrogramů na miligram.
Čím více plastových částic plaky obsahovaly, tím silnější byly v tepnách zánětlivé reakce. Ty zvyšují hrozbu prasknutí plaku a následného ucpání cév uvolněnými tukovými částicemi. Nemocným pak hrozí infarkt nebo mrtvice. To se potvrdilo při sledování zdravotního stavu dobrovolníků po dobu dalších 33 měsíců. Pacienti, v jejichž placích se vyskytovaly mikroplasty, čelili 4,5krát vyššímu riziku infarktu a mrtvice a také po těchto cévních příhodách častěji umírali.
Nezastavitelný postup
Sami autoři studie přiznávají, že nevědí, zda se mikroskopické částice plastů podílejí na vzniku plaků v tepnách. Do sledování byli zařazeni lidé, kteří se museli podrobit operaci krčních tepen, a tak není jasné, nakolik jsou závěry platné pro širší populaci. Záhadou zůstává, proč zhruba 40 procent dobrovolníků plastové částice v placích nemělo.
Mikroplasty a nanoplasty jsou v životním prostředí všudypřítomné a není před nimi úniku. Podle člena výzkumného týmu Sanjaye Rajagopalana z univerzity Case Western Reserve v americkém Clevelandu mohli tito lidé žít v čistším životním prostředí nebo se jejich organismus dokáže s plastovými částicemi lépe vypořádat.
Studie týmu lékařů vedených Johannem Urschitzem z Havajské univerzity v Manoi publikovaná na sklonku loňského roku ve vědeckém časopise Environment International svědčí spíše pro první možnost a varuje, že nižší zátěž se může velmi rychle stát minulostí. Urschitz a jeho spolupracovníci sledovali částice plastů v placentách žen rodících v havajských porodnicích.
Jestliže v roce 2006 našli mikroplasty v 60 procentech zkoumaných placent, pak v roce 2013 už stoupl záchyt mikroplastů na 90 procent a v roce 2021 byl stoprocentní. V placentách objevili i částice, které jsou poměrně velké.
„Šokovalo nás, když jsme zjistili, že malé kousky plastu spolknuté s potravou projdou stěnou střeva a krví doputují do placenty,“konstatovala členka havajského týmu Men Jean Leeová a dodala, že zatím zůstává otevřená otázka, jestli plasty procházejí přes placentu i do lidských embryí a plodů.
Obyvatelé Havaje jsou vystaveni enormní zátěži plastovými částicemi, protože v tamějším klimatu se plasty rychle rozpadají, a navíc se tam plasty málo recyklují. Většina skončí na skládkách odpadu, odkud pak jejich částice unikají do okolí.
Nádorové buňky obsahující mikroskopické částice plastů jsou pohyblivější. Mohly by tak přispívat ke vzniku metastáz.
Nanočástice a rakovina střev
Mikroplasty a nanoplasty se dostávají i do nitra buněk a nemizí z nich dokonce ani když se buňky dělí. Dokazuje to studie rakouských vědců v čele s Verenou Pichlerovou z Vídeňské univerzity zveřejněná ve vědeckém časopise Chemosphere. Vědce zajímalo, jaký mají vliv spolykané částice plastů na buňky zhoubných nádorů střeva. Výsledky jejich výzkumu dokazují, že buňky se nedokážou částic zbavit a zadržují je ve svém nitru déle, než vědci předpokládali.
Pichlerová a její spolupracovníci zjistili, že se buňky pokoušejí plastové částice likvidovat podobně jako se zbavují svých vlastních odpadů. Buněčné „spalovny odpadu“, tzv. lysozomy, si s nimi ale neporadí. Částice se tak dostávají i do nových buněk, které vznikají při překotném nádorovém bujení.
Zdá se, že nádorové buňky obsahující mikroskopické částice plastů jsou pohyblivější. Mohly by proto v lidském těle snáze pronikat na nová místa a přispívat tak ke vzniku metastáz. Závažné je i odhalení, že nanočástice stimulují buňky k migraci silněji než větší částice. Přitom třeba voda balená v plastových láhvích obsahuje desetkrát až 100krát víc nanočástic než úlomků plastů mikrometrových rozměrů.