Musíme ubrat ze záchrany planety
Zelený trend v Evropě se přibržďuje, říká ministr pro evropské záležitosti Podle něj je sice třeba zachránit planetu, ale zároveň zachovat konkurenceschponost průmyslu a určitý životní standard.
Ministr Martin Dvořák (STAN) připouští, že možná dojde i k posunutí termínu, do kdy chce Evropská unie dosáhnout uhlíkové neutrality. Tedy oddálení doby, kdy Evropa fakticky ukončí vypouštění plynů způsobujících oteplování planety do ovzduší.
V posledních týdnech Evropu zasáhly protesty zemědělců. Vadí jim, že i na ně dopadá, byť se jich zatím přímo netýká, naplňování cílů evropské Zelené dohody, tedy snaha omezit změny klimatu. Má se vyhovět jejich požadavkům?
LN
Není to problém jenom zemědělců. Co se týče Zelené dohody či Green Dealu, problém je ještě akutnější v automobilovém průmyslu a v řadě dalších oblastí. Je evidentní, že hodně prozelený trend se pomalinku přibrzďuje a velmi pravděpodobně v novém Evropském parlamentu bude přibrzďování ještě viditelnější. Na jedné straně je potřeba zachránit planetu, kterou chceme předat dětem a vnoučatům v obyvatelném stavu, na druhé straně je tu schopnost evropských firem a producentů konkurovat na světovém trhu firmám z Ameriky nebo z Číny či obecně z Asie.
Jak tedy dál? Martin
LN
Postupně se dochází k tomu, že přes veškerou úctu či respekt k budoucnosti planety, ambicí bylo možná příliš mnoho a bude potřeba trošku ubrat. Naše firmy a lidé si chtějí zachovat běžný standard a na větší regulace zatím nejsou připraveni. Co se týče zemědělství, tam je to podle mě trošku jinak. Nejsem odborník na zemědělství, ale protože už se pohybuju v politice docela dlouho, uvědomuji si, že zemědělství kromě toho, že má jaksi produkovat výrobky k jídlu, má i nějakou krajinotvornou funkci, dává zemi ráz a kvalitu života. Přináší spoustu benefitů, které nejsou čistě ekonomické. A z toho důvodu i pro mě, který jsem jinak fanouškem ekonomických řešení, dává smysl zemědělství udržovat při životě a pomáhat mu.
Takže si máme platit zemědělský skanzen a připlatit si za dražší jídlo?
LN
To jsem úplně neřekl. Ale můžeme si vybrat, jestli na tom kterém místě bude pole, jež bude většinu roku zelené, anebo jestli tam bude stát betonová krabice, kde se budou skladovat výrobky na prodej v Amazonu.
Nedáváme ale zemědělcům trochu moc? Dotace do zemědělství tvoří přes 30 procent unijního rozpočtu plus jsou tu národní dotace.
LN
To je politické rozhodnutí – Evropa je silně ovlivňovaná zemědělskými politikami, zejména protože velké země mají velké farmáře, velké zemědělce a snaží se je udržet při životě. A znovu můžu jenom opakovat, že jestli mají hodně nebo málo na dotacích, je věc, kterou si netroufám posoudit. Beru to jako fakt, a dokonce beru i jako oprávněný protest zemědělců, o kterém si myslím, že dojde naplnění. Snažíme se jim ubrat byrokracii, administrativu, která je spojená s dotacemi. Na to si zemědělci a farmáři stěžují zcela oprávněně.
A pokud jde třeba o standardy ekologického zemědělství, ochrana krajiny by se měla rozvolnit ještě víc, než se to stalo nedávno? Horší příroda, horší potraviny a více peněz pro zemědělce?
LN
Není to tak, že bychom sypali peníze do zemědělství pro to, aby mohlo vyrábět horší produkty. Zemědělci protestují proti tomu, kolik půdy se nechává ladem. Dostali dočasnou úlevu v lednu od ministerstva zemědělství na základě unijních předpisů a teď by tam na těch polích mohly být louky a stromečky. Však i louky musí občas někdo posekat. Netěší mě ale, jakou rychlostí ztrácíme zemědělskou půdu. Jak říkal jeden starý indián, teprve až pokácíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulovíte poslední rybu, přijdete na to, že se peníze nedají jíst. Tahle planeta, na které žijeme, se nedá vytěžit úplně do nuly. Musíme ji chránit a to stojí peníze.
Myslíte si, že dojde v Evropě ke změně cílů Zelené dohody, k posunu limitů, do kdy má být dosaženo uhlíkové neutrality?
LN
Zelená dohoda je jenom stanovení cílů, které v době, kdy byly stanoveny, dávaly tehdejším lídrům smysl a zdálo se jim, že musíme teď hned začít věc řešit. Já jim to nemám za zlé, ale dostává se to do konfliktu s tím, že pokud tady budeme žít super ekologicky a super ekologicky pracovat a produkovat, tak se může stát, že naše výrobky nebudou konkurenceschopné na světovém trhu. Zároveň je ochrana planety zásadní. Osobně trpím environmentální úzkostí a považuji za potřebné se těmito otázkami zabývat. Myslím si, že by bylo správné, abychom se všichni ve své spotřebě trošku
omezili, protože už dneska je spotřeba opravdu velmi luxusní. Abychom planetu nespotřebovali dřív, než do ní dorostou další generace. Ukazuje se ale, že tato ambice byla zřejmě příliš vysoká.
Green Deal není příčinou všeho zla, je to soubor mnoha opatření, která v konečném důsledku mají přinést benefity. Abychom měli čisté studánky, abychom měli remízky, aby naše ptactvo nevyhynulo a abychom měli hmyz, který bude schopen opylovat a tak dále. Pak je tady ta další věc, jestli jsme, nebo nejsme schopni zabránit oteplování planety a jestli se nakonec planeta sama nezblázní dřív a nezastaví podmořské proudy a zda nepřijdou obrovské mrazy. Je zjevné, že planeta se v současné době otepluje, a je logickou reakcí snažit se tomu nějakým způsobem zabránit, nebo alespoň to zpomalit.
LN Cíle dosažení uhlíkové neutrality by se tedy měly posunout dál do budoucna?
Myslím si, že budoucí politická reprezentace v reakci na to, jak se dneska chová a jak reaguje populace,
včetně zemědělců, přistoupí na tlak veřejnosti a bude ochotná současné normy změnit nebo perspektivy posunout dál do budoucna.
LN Někdy se o vás mluví jako o zbytečném ministru. K čemu je ministr pro evropské záležitosti?
Doufám, že zbytečný nejsem. Ve vládě je 18 členů a všichni mají svou odbornou roli. Na vládě se diskutuje i o věcech, které nejsou jen resortní. Jde o záležitosti, které jsou zásadní pro tuto zemi. Ale vy se asi ptáte na moji resortní roli. Co se týče mého portfolia, tak mojí funkcí je nějakým způsobem otevírat nebo zastřešovat věci, které právě nejsou úplně resortní, nespadají třeba do resortů ministerstva zemědělství nebo ministerstva průmyslu, zdravotnictví, ale měla by je řešit vláda jako taková. Týkají se Evropy. Zastupuji Česko v Radě pro obecné záležitosti, kde se řeší věci, jako je budoucí rozšiřování Evropy či jestli bude potřeba zvyšovat počet evropských poslanců a komisařů. Jde tam o problémy dodržování principů právního státu
a bavíme se tam také o Ukrajině. Nějakou dobu trvá připravit podklady a sjednotit názory vlády, jednotlivých ministerstev a úřadů. Vždy dávám jeden příklad, který je nejsrozumitelnější, ačkoliv nevím, jestli reálně nastal. Když se budeme bavit o tabáku, jiným způsobem na něj budou nahlížet zemědělci a jiným způsobem ministerstvo zdravotnictví. Pokud mají různé názory, je mojí povinností předložit to na vládním výboru pro Evropskou unii, který většinou probíhá před jednáním vlády. Případně pokud jsou neshody hluboké, vláda se rozhodne je řešit třeba na úrovni předsedů koaličních stran.
LN Musí pro to být zrovna ministr pro Evropu? Dlouhá léta nám na to stačil státní tajemník u Úřadu vlády.
Měli jsme ale taky pět ministrů pro Evropu. Bavil jsem se o tom s premiérem a on mi říkal, že rozhodně chtěl mít ministra pro evropské záležitosti, i kdybychom bývali neměli evropské předsednictví. Česko si stále víc uvědomuje, jak významná položka naší politiky to je. Není to klasická zahraniční politika, není to bilaterální diplomacie mezi státy, není to ani jen domácí politika.
Opravdu si to ale uvědomuje tahle vláda, kde nejsilnější vládní strana ODS se sama označuje za eurorealistickou a cítí k Unii určitou skepsi?
LN
Měli bychom si na férovku říct, že největší vládní strana ODS má 34 poslanců a druhá největší vládní strana, tedy Starostové, má 33 poslanců, takže poměřovat si svaly v tomto případě není asi to podstatné. Zásadním tmelem vlády byla snaha nepřipustit další agrofertizaci naší země a propadání se do populismu, který bezbřehým způsobem rozhazoval peníze, takže hrozil náraz do dluhové brzdy, což je poslední krok před kolapsem ekonomiky. To se podařilo splnit. Navíc se objevily krize, dozníval covid, a pak přišla agrese Ruska proti Ukrajině, energetická krize, půl milionu migrantů z Ukrajiny, byla tu spousta naléhavých úkolů, takže další věci musely stranou. Vzniklo zlaté pravidlo, že pokud na něčem není shoda všech pěti koaličních stran, tak to teď nebudeme řešit.
Schodek rozpočtu je ale stále obří, loni byl třetí nejvyšší v historii. A co si představujete pod pojmem deagrofertizace?
LN
Schodek je výrazně nižší, než byl, když jsme nastupovali. Když máte tak obrovské množství mandatorních a kvazimandatorních výdajů, se kterými nejde pohnout, je obtížné začít šlapat na brzdu. Navíc to přináší značné politické ztráty a přes to jsme se odhodlali to udělat. Myslím si, že schodek 288 miliard byl maximum možného. Vláda mohla spořit víc, ale je otázka, kolik lidí bychom tím vyhnali do ulic a na protestní akce. Už teď musíme čelit řadě velice agresivních útoků, že jsme něco ukradli důchodcům a dalším. Což není pravda. Bohužel ne všechno je v politice racionální a ne všechno racionální je politicky průchodné.
Pokud jde o deagrofertizaci, základní spojovací tmel této pětikoalice byl to, že už nechceme dopustit, aby se dále tahle země agrofertizovala a stávala se pobočkou jedné holdingové firmy.
Jste tedy proti splývání soukromých záležitostí se státem? Jak je možné, že jste z úředních peněz platil úpravu svých soukromých webových stránek?
LN
Web je plněn výlučně agendou a veřejnými výstupy mne jako ministra pro evropské záležitosti, nejde tak o soukromou prezentaci. Web byl drobně upraven, aby i to, že jde o web ministra, bylo na první pohled jasné. Tuto úpravu si financuji sám a nepůjde tak o změnu webu, která by byla fakturována Úřadu vlády.