Špíny po okraj

Opravdu může za všechnu bídu politiky jen Babiš?

Andrej Babiš se neumí chovat a nemá zábrany. Jeho uniklý soukromý mail budí pohoršení zcela oprávněně. Mimořádnou schůzi sněmovny by tak v ideálním případě mohl pochopit jako příležitost k sebezpytu a změně chování. Možná by si do budoucna mohl třeba zakázat v politických projevech používat děti, své i cizí. Mohl by si vzpomenout, jak jej zraňovalo, když „investigativní“reportéři natáčeli skrytou kamerou jeho psychicky nemocného syna či jej zneužívali nejrůznější politici k jedinému účelu – jako zbraně proti politiku Babišovi. Zkrátka kdyby se šéf opozice dokázal změnit, prospělo by to nejen jemu, ale i atmosféře v zemi.

Svolavatelé mimořádné sněmovní schůze budou zcela přirozeně Andreje Babiše kritizovat. Ano, shánět „kompro“na oponenty se nemá, i když se to dělá, což však není a nemůže být omluva. Mravokárci by se ale také mohli zamyslet, třeba nad tím, jak se jim hodilo, a jak ani nepípli, když jiní zneužívali Babišova prvorozeného. Ale v takovém světě nežijeme.

Andrej Babiš, jako šéf populární opoziční strany a muž problematických, ba nepřijatelných způsobů, představuje pro část populace něco jako satana. Proto se domnívají, že když jej budou dostatečně intenzivně proklínat, voliči změní názor. Někteří křesťané (sic!), naposledy v pondělí v Havlíčkově Brodě, odmítají tohoto spolubližního dokonce pouštět do kostela a někteří duchovní proti němu slouží mše. Inu i takto lze usilovat o dobro.

Politicky však Antibabiš nefunguje, zejména pak v situaci, kdy tuhle kartu hraje vláda, která obsadila všechny mocenské posty – od obou komor parlamentu přes úřad hlavy státu až po Ústavní soud. Co chtějí říci voličům? Že je mají nechat vládnout na věčné časy a nikdy jinak? Jak Babiš ohrozil bezpečnostní ukotvení země, když jeho vláda vyhošťovala ruské diplomaty? Lze chápat frustraci koaličních představitelů i to, že ji spíláním Babišovi mohou kompenzovat. Avšak bez změny vlastní politiky Babiše neporazí.