Ruské znárodňování

Díky válce ztratil šéf Kremlu Putin zábrany, které dosud měl

Zponěkud nezajímavého projevu během Poselství Federálnímu shromáždění Vladimira Putina v minulém měsíci zasvítila pro pozorovatele současného Ruska snad jediná myšlenka, která navíc vyděsila část ruských podnikatelů. Vladimir Putin se v ní vrátil ke svým oblíbeným devadesátým letům a divoké privatizaci, která jim přinesla jejich bohatství. Putin neudělal nic jiného, než že jejich právo na toto bohatství zpochybnil, když sdělil, že nová elita se již nebude rekrutovat z lidí zbohatnuvších během různých procesů v devadesátých letech, ale z těch, kdo bojují ve válce proti Ukrajině, či těch, kdo tvrdě pracují ve prospěch Ruska.

Do rukou nových vlastníků

Snaha přidělit majetky novým vlastníkům z okolí ruského prezidenta či jeho nejbližších není jediným důvodem, proč k přerozdělování dochází. Jak spočítala Novaja gazeta Europe spolu s Transparency International, za dva roky Rusko odebralo svým vlastníkům 180 firem, převážně vyrábějících vojenskou produkci, působících v potravinářství, nebo přístavů. Při znárodňování dochází nejčastěji k pseudoprávním procesům, kdy FSB či jiná silová složka „objeví“závažný případ porušení ruského práva a na základě takového obvinění stát bezodkladně přistupuje k procesu odebrání majetku soudy. Část z nich, jmenovitě firmy patřící Rinatu Achmetovovi, spadla pod „financování ukrajinské armády“, daleko častější záminkou je ale nezákonná privatizace v devadesátých letech.

Prokuratura přitom nakládá velmi kreativně i s termínem promlčení. Ta je v takových případech pouhé tři roky, ale prokuratura je počítá ode dne, kdy stát oznámil, že mu vznikla škoda, nikoli od samotné privatizace. Nepomohlo ani to, že v některých případech už státní orgány věc odložily, protože nic nezákonného nenašly. Dokonce ani v případě, že privatizace neproběhla v devadesátých letech, nemusí být vlastník v bezpečí, protože prokuratura za důvod k odebrání majetku bere i to, že byl nabyt za peníze získané nezákonným způsobem.

Nejnovějším případem se stalo odebrání tří podniků z Čeljabinského elektrometalurgického kombinátu patřícího multimilionáři Juriji Antipovovi. Samotný proces byl extrémně rychlý, trval všehovšudy jeden měsíc, proběhl navíc bez výraznější obrany ze strany postiženého. Důvody pro privatizaci byly pochopitelně velmi chatrné, nicméně obrana, zvláště u ruského soudu, byla nemožná a sám Antipov v zájmu vlastního zdraví takový pokus ani neučinil.

V současné době tak spravuje majetek státní korporace Rostěch, která sdružuje velkou část podniků vojenskoprůmyslového komplexu s tím, že by mohlo dojít k prodeji soukromému vlastníkovi podílu 75 procent minus jedna akcie. Nový vlastník zatím nebyl určen, ostatně samo schéma stále není jasné, ale téměř s jistotou je možné tvrdit, že půjde o loajálního podnikatele bez ambic na samostatnost.

Podobně vypadá i situace s Ivanovským závodem těžkého strojírenství, kde prokuratura navrhla jeho vyvlastnění, protože byl údajně v devadesátých letech privatizován nezákonně.

Reprivatizace může mít i další podoby. Část vlastníků má dvojí občanství a žije v zahraničí. Takové lidi může prohlásit stát za zahraniční vlastníky, což s sebou kromě jiného nese i restrikce na vlastnictví ve strategických firmách. Stát vytváří tlak na tyto podnikatele, aby se vrátili a byli tak pod lepší kontrolou. Z nejznámějších se vrátil například vlastník Alfa Bank, Petr Aven, i když jeho návrat byl více než státní politikou vynucen západními sankcemi. V lednu byla vlastníkům žijícím v zahraničí odebrána munička v Podolsku poté, co došlo k přerušení dodávek tepla právě z této továrny. Současně ale nemusí být bankroty firem, kterých Rusko zaznamenalo v lednu a únoru prudký vzestup (jmenovitě o 60 procent oproti stejnému období předcházejícího roku – 571 a 771 firem), vždy jen důsledkem neschopnosti majitele, ale i výsledkem cílené snahy státních orgánů.

Reprivatizace může mít i další podoby. Část vlastníků má dvojí občanství a žijí v cizině. Takové lidi může prohlásit stát za zahraniční vlastníky, což s sebou kromě jiného nese i restrikce na vlastnictví ve strategických firmách.

Ohledy stranou

Válka, respektive to, jak probíhá, odstranila na straně Vladimira Putina zábrany, které doposud měl. Případy odebírání majetku původním vlastníkům před jejím zahájením vždy označoval za výsledek vyšetřování. I v případě Jukosu šlo o „daňové nedoplatky“, podobně postupoval i v jiných případech. Nicméně vždy trval na tom, že žádná reprivatizace není na pořadu dne a že si stávající vlastníci, pokud budou dodržovat ruské zákony, budou moci svůj majetek ponechat.

S válkou, odchodem západních firem a ne zrovna nadšeným přílivem těch východních přestal ruský prezident brát ohledy na podnikatelské prostředí. Putin namísto toho naznačil přerozdělování majetku ve prospěch nové vojenské elity. Ostatně i ústup ze slávy tak nedotknutelných postav, jako byl Igor Sečin, který kdysi stál jak za znárodněním Jukosu, tak i další společnosti jménem Bašněfť, může ukazovat na až do krajností vyvedenou militarizaci ruské společnosti, a to včetně byznysu.