Je přirozené, že se sedláci snaží maximalizovat zisk

Ad LN 13. 3.:

Já jsem zemědělec. Kdo je víc?

Mám pocit, že pan Barák míchá dohromady zisky potravinářského průmyslu a obchodních řetězců a zisky zemědělců a zde navíc nerozlišuje mezi obřími agropodniky a soukromými zemědělci. Tepe do dotací, což je správné, protože dotace jsou zlo křivící trh a podporující korupční prostředí, ale dotace by se měly zrušit nebo výrazně omezit v prostoru celé Evropské unie (nechat je například jen na nařízeně ladem ponechaná pole, zde by ale spíše šlo o náhradu ušlého zisku, nebo na stanovenou žádoucí údržbu krajiny). A zároveň nedovolit, aby byly dováženy potraviny ze zemí, kde nejsou vypěstovány či vyrobeny dle evropských standardů. A pokud se už dovezou z důvodů pomoci konkrétní zemi – viz dovoz obilí z Ukrajiny – nenechat je se zjevnou konkurenční výhodou na trhu, ale nechat je zpracovat jako surovinu – v případě zmíněného obilí např. na biolíh. Stát by pak takové obilí či jiné zemědělské produkty nakoupil ve stejném režimu jako ropu, zemní plyn či jiné suroviny a stejně tak by je nechal zpracovat.

Vyčítat zemědělcům, že se snaží maximalizovat zisk, pokud to je možné, je „mimo mísu“. Zemědělec si musí vytvořit rezervy pro případ neúrody v následujícím roce a odhadovat přesně, jak to bude za rok vypadat s počasím, cenami PHM (pohonné hmoty a maziva), hnojiv, daňovými odvody atp., by dokázal snad jen Nostradamus. Stejně tak, pokud by byla nadúroda obilí, řepky či jiných komodit, nevidím důvod, proč by přebytky na zpracování do již zmíněných biopaliv nemohl vykoupit stát či jím řízené či spřízněné zpracovatelské podniky. Opravdu nevím, proč by se zemědělské produkty určené pro zpracování do biopaliv či jiných nepotravinářských produktů musely neekologicky dovážet přes polovinu Zeměkoule například z Brazílie.

MUDr. Jiří Flusek,

Varnsdorf