Nedomanského desetiletky
Oslaví dnešní osmdesátiny bez okázalostí. Jen si připije se svou paní Marcelou červeným vínem. „Nejradši bych se schoval,“říká o gratulacích a žádostech o rozhovory.
Koncem února natáčel v Česku televizní dokument. Během návštěvy Prahy jej na Hradě přijal prezident Petr Pavel. Teď doma v americkém Palm Desert se ženou sleduje tenisový turnaj v Indian Wells. „Lehečka hraje ohromně,“chválil krajana muž, jenž se sám oháněl s raketou skoro jako profík.
Na minulost nyní vzpomínat nechce: „V poslední době jsem o ní vyprávěl až moc.“
V průběhu jeho pobytu na této planetě se však přihodila spousta pozoruhodných věcí. Přežil bombardování Hodonína, emigraci, rozvod i boj s rakovinou. Při ohlédnutí za poutí neposedného Vašíka do čtyř síní slávy a za proměnou světa kolem něj v letech 1944 až 2024 může posloužit jeho knížka Můj nejslavnější únik.
1944.
O život málem přišel jen osm měsíců po narození. Listopadový americký nálet na německé rafinerie ve Slezsku zastavilo nepříznivé počasí, a tak přišly na řadu náhradní cíle. I vlakové nádraží v jeho rodném Hodoníně.
Ze zuřící války si přirozeně nic nepamatuje. Jen mu vyprávěli, jak při jednom poplachu vypadl matce ze sáněk, babička se pro něj obětavě vrátila a našla ho v příkopě.
Sám pak z okna skromného bytu koukal na kráter, který přes ulici zůstal po jedné z pum. „Po válce jsme si v té díře s klukama hrávali, aniž by nám docházelo, jaké tragédii jsme se vyhnuli.“
1954.
Jako vytáhlý hoch chodil v jihomoravském městě do hasičského kroužku, potloukal se po místním cukrovaru a nadšeně kopal do míče. Příliš nerozuměl povyku po bolševické měnové reformě nebo po smrti prezidenta Gottwalda.
Ve škole se učil ruštinu a kreslil letadla s rudou hvězdou na křídlech.
O otci, bývalém motocyklovém závodníkovi, psal: „Moc času jsme spolu netrávili, ale právě on udělal pro mě zásadní věc – přišrouboval mi na kožené boty brusle.“
Tak vznikla Nedova vášeň pro hokej. Děti si zprvu musely vystačit s přírodním ledem: „Skoro ideální podmínky panovaly, když se z břehů vylila Morava na přilehlé lúky. Z dočasné vodní plochy pak mráz vytvořil nádhernou arénu.“
1964.
Hop! Ocitáme se ve veselejších časech. Země se zase o kus víc otřepala z válečných hrůz. Komunistická vláda ubrala na krutostech.
Mladík Nedomanský už válí za Slovan Bratislava, do nějž přestoupil, aby mohl střílet ligové góly a zároveň studovat tělocvik a biologii na vysoké škole.
Na přelomu let 1963 a 1964 jej jako vzácnou naději vzali na zájezd národního mužstva do Kanady a USA. Skoro až hektické putování mu toho tolik odhalilo!
Jako reprezentant si v zámoří připadal jako žebrák. Kapesné dva dolary na den nestačilo ani na
koupi pohlednic se známkami. Zjistil, že někteří jeho předchůdci v „nároďáku“na olympiádě ve Squaw Valley v únoru 1960 slíbili emigrantům doručení dárků a peněz příbuzným ve vlasti. A že si část zásilek nechali pro sebe.
Viděl, jak se žije na nepřátelském „Západě“. V Chicagu poprvé potkal Stana Mikitu. Poznal, v čem se liší zámořský styl bruslení či střelby a z čeho se může poučit.
1974.
Z výjimečného talentu je sportovní superhvězda. Mistr světa, olympijský medailista. Obávaný kanonýr, o kterého se ucházely kluby z profesionálních soutěží NHL a WHA. Jeden z hrdinů šampionátu ve Stockholmu 1969, kde Čechoslováci dvakrát porazili okupanty, vyslance Sovětského svazu.
Václava otrávil zvrácený režim. V hlavě měl scénky ze střelby do lidí v bratislavských ulicích v srpnu 1968. Štvala ho nesvoboda hraničící se šikanou. Lži, udání, pomluvy, bezbřehá arogance moci.
Po svatbě a narození Vašíka juniora měl dostudováno, k předání diplomu chyběla jen jakási formalita. Jeho dotazům na přestup za Atlantik se mocipáni vysmívali. Vyhrožovali, že ho pošlou na
dvouletou vojnu. I proto se rozhodl, že navzdory velkému nebezpečí opustí republiku. V červenci 1974 odjel se ženou a synem do Švýcarska, odkud odletěl do Kanady, kde začal útočit za Toronto Toros ve WHA. Byla to senzace.
1984.
Období rozčarování. Nedomanského výjimečná kariéra skončila v NHL na jaře 1983. O rok později prohrál soud se šejdířem Eaglesonem, který jej stejně jako řadu dalších hokejistů podvedl. Přišel o iluze i značnou část úspor. V tísni a stresu se mu hroutilo manželství. Rozvod ho rmoutil.
„Žena začala blbnout a utrácet, aniž bychom se na tom domluvili. Falšovala moje podpisy, natropila další průšvihy. Přestali jsme si rozumět. Po sporu s Eaglesonem se situace zhoršovala. Ztrácely se docela velké obnosy určené třeba na školné pro Vašíka a Victorii.“
Nedomanský místo rentiérské pohody musel vstřebat hořkost a vydělával si jako hokejový trenér v indiánských rezervacích nebo na vojenských základnách.
1994.
Nová naděje. Po pádu železné opony se směl vrátit do rodné země. Znovu navštívil matku v Hodoníně. Otec už byl po smrti, na jeho pohřeb přiletět nemohl, hned by ho zavřeli.
Přijal nabídku kamaráda Vachona, generálního manažera Los Angeles Kings, aby pro klub hledal talenty a dojednával přestupy. Našel novou partnerku. Marcelu.
„Poznal jsem ji jako asistentku Günthera Sabetzkého, německého prezidenta IIHF. Udělala na mě dojem šarmem, chytrostí, sportovním založením i znalostí cizích řečí. Mně konečně dospělo k závěru úmorné rozvodové řízení, takže jsem byl skutečně svobodný. Zamilovali jsme se do sebe. Nastěhoval jsem se k ní do bytu na adrese Zelená 27, Praha 6.“
2004.
Pár se s holčičkou Julií přemístil do Los Angeles. Václav u Kings povýšil – také v důsledku událostí z 11. září 2001. Dva z jeho kolegů zahynuli v uneseném letadlu, s nímž teroristé narazili do jižní věže Světového obchodního centra.
Poté, co ho komunisté vymazali z dějin, dostalo se mu zaslouženého uznání v Česku i na Slovensku. MF DNES ho po spočtení branek v reprezentaci a elitních soutěžích vyhlásila Králem střelců.
Adepty pro NHL hledal i v Rusku, kde si jen potvrdil dřívější zkušenosti s tamními obyvateli.
„V Jaroslavli při zápase popíjel můj místní kolega z kelímku kávu. Něčím si ji pořádně řízl, poněvadž postupně ztrácel koordinaci pohybů i vyjadřovací schopnosti. Ze stadionu jsem ho musel vléct.“2014. Nedomanský se zotavuje z další kruté zkoušky. Nejprve slyšel zlověstnou větu: „V tlustém střevu máte velký zhoubný nádor.“
Následovaly chemoterapie a ozařování. Po nich musel na zákrok, který trval sedm hodin. Pak udeřila infekce. Zhubl přes třicet kilo.
Za záchranu života vděčí srílanskému lékaři Ravimu Kumarovi, jenž jej operoval a staral se o něj.
„Na jeho péči nezapomenu. Stal se zázrak. On ho způsobil. A žádnými slovy se nedá vyjádřit dík Marcele, která mě denně navštěvovala a dodávala mi naději i sílu.“
2024.
Až nyní je v penzi. Svými znalostmi a zápalem ještě pomohl v NHL postavit nový klub Vegas Golden Knights. Ač nevyhledává oficiality, váží si uvedení už do čtvrté síně slávy. Po té české, slovenské a mezinárodní (IIHF) ho přijala i Hockey Hall of Fame v Torontu.
Obdržel státní vyznamenání. Sklidil hromový aplaus při Winter Games v Bratislavě. Žije s paní a psíkem Picem v Palm Desert.
V Česku mu loni vyšla kniha a brzy by měl být vysílán televizní dokument, na němž pracoval s komentátorem Robertem Zárubou.
V únoru se proto před kamerou ve Sportovní hale setkal s bývalými parťáky Josefem Horešovským, Richardem Fardou a Jiřím Holíkem. Hledal „rodný“dům v Hodoníně a v Bratislavě mluvil na stadionu se známými Mariánem Bezákem a Peterem Šťastným. „Mám radost, že se natáčení podařilo, i když bylo náročné,“tvrdí.
Mezi nejsilnější zážitky Nedomanský řadí setkání s prezidentem Pavlem na Pražském hradě.
„Seděli jsme u stolu ve velké knihovně. Mluvili jsme na záznam, pak jsme si příjemně popovídali osobně. Bavili jsme se třeba o naší hokejové generaci. Že zaslouží uznání a vzpomínku.“