Jak jsem bydlel se spoluhráčem Kloppem
Vzpomínka na dobu, kdy současný trenér fotbalového Liverpoolu hrával za Mohuč a kšiltovku ještě (možná) nenosil
Bylo mu osmnáct a 163 dní, když ve fotbalové lize za půlhodinu vykouzlil hattrick proti Chebu. Jako nejmladší hráč v dějinách Československa. Stát se taková událost dneska, honili by slovenského útočníka Milana Lednického skauti po celé Evropě.
„Jenže do pravěku nikdo nekouká,“poví vyrovnaně a usměje se.
Protože ho příliš tížila protivná zranění, seknul s fotbalem už ve třiceti, od té doby se stará o hráče jako manažer. S kariérou pomáhal třeba slovenským reprezentantům Stochovi s Hološkem, Brazilce Ewertona měl ve Slavii. Ale bývaly i časy, kdy bydlel v jednom pokoji s Jürgenem Kloppem, spoluhráčem z německé Mohuče: „Jürgen byl srdcař, tmelič, na hřišti nevypustil jediný souboj. A zároveň vytrvale hecoval. Pravý vůdce. Když ho vidím na lavičce Liverpoolu, jak žije zápasem, přesně mi připomíná toho borce, se kterým jsem hrával.“To bylo v roce 1996, přesně deset let po hattricku.
Z Lednického už přestal být talent, kterého v šestnácti povýšil trenér Jarábek do prvního týmu
Nitry. Pak patřil do reprezentačních výběrů, kde uplatňoval rychlost a střelecký instinkt. Za první, lehce zapomenuté éry legendárního Karla Brücknera u jedenadvacítky, hltal pokyny, kterak soupeře napadat přímo u jeho pokutového území. V polovině osmdesátých let ještě nikdo nepoužíval presing coby zbraň moderního fotbalu, jen Brückner věděl: „Pilovali jsme to do omrzení. Dokud trenér neřekl, že končíme, tak jsme museli dávat pozor. Brückner byl pedant, ale naučit uměl.“
Za rok 1987 dostal Lednický cenu pro nejlepšího nováčka ligy, jenže zdraví začalo haprovat. Nejprve operované kotníky, protože jeho nedospělé šlachy dostávaly zabrat při zimních galejích. Pak kolena, stehna, svaly. „Běhání v hlubokém sněhu, ve vestách s napěchovaným pískem... Jako kluci jsme museli absolvovat nesmyslné dávky a ne každé tělo to mohlo vydržet. Moje tedy ne.“
Když coby osmnáctiletý bažant nastřílel hattrick proti Chebu, stáli proti němu pánové Drulák, Šilhavý, Lavička, Frýda nebo Peter Herda. Soupeře trénoval Dušan Uhrin, útoky Nitry zase dirigoval jistý Lubomír Moravčík.
Střih do léta 1994. Nitra po zániku Československa těžce hledá sponzory, takže fotbalisti prchají. Ani Lednickému se nelíbí smlouva, tak odchází do Bohumína. Cože? Do druholigového zapadákova? „Zlákaly mě plány nových majitelů. Nabízeli hezké peníze a chtěli postoupit do ligy. Nakonec z toho bylo zklamání.“Nicméně jedna skvělá zkušenost se blížila. Slovenský agent Peter Telek ho záhy doporučil do Mohuče, kde se potkal s Kloppem: „Na soustředění jsme bydleli spolu. Hlavně díky němu mě mužstvo přijalo přívětivě.“
Jaký Klopp byl? Už nosil kšiltovku, která se stala jeho poznávacím znamením? Už tehdy kouřil? Uměl chytrými bonmoty rozchechtat sál plný novinářů, což mu jde v Liverpoolu mimořádně dobře? Pětapadesátiletý Lednický se zamyslí: „Asi bych si detaily nechal raději pro sebe, o tom by měl vyprávět spíš Jürgen sám.“
O rok starší Klopp nikde jinde než v Mohuči nehrál, jako nesmiřitelný krajní obránce tu strávil jedenáct sezon, vždycky jen ve druhé bundeslize. Ačkoli měl lepší nabídky, zůstal věrný. A co víc, hned po kariéře tu začal trénovat, konkrétně od února 2001. Nejprve Mohuč zachránil od padáka, po dvou letech ji poprvé v historii posunul do bundesligy.
„Měl to v sobě. Touhu a oheň. A velké ambice. I na tréninku vyčníval zarputilostí a bojovností. A když si všiml, že se někdo nesnaží, klidně ho zpucoval. Disciplína na prvním místě,“vypráví zpětně Lednický. On sám chodil dvakrát denně na lekce němčiny, aby rychleji zapadl. Po třech čtyřech měsících už s Kloppem mohl plynně šprechtit. Jen mu scházelo vytížení, v útoku hrávali jiní: „Díru do světa jsem tam neudělal. Trenér, který si mě vybral, vydržel dva týdny, pak nastoupil Wolfgang Frank a měl jiné priority.“
Dobrodružství Lednického po boku Kloppa skončilo po roce. Od té doby se viděli jedinkrát, kdysi na jednání v Dortmundu, kde Kloppova hvězda vyletěla díky dvěma bundesligovým titulům: „Kontakt na Jürgena mám, ale neotravuju. Před pár lety jsem byl pracovně v Manchesteru, tak jsem zkusil štěstí, že bych za ním ten kousek do Liverpoolu zajel. Jürgen měl bohužel trénink. Tak třeba jindy.“
Jindy a jinde, protože Klopp končí. Před pár týdny oznámil, že dojede v Liverpoolu jaro, zkusí vyhrát, co se ještě vyhrát dá, a pak si dá od fotbalu pauzu: „Chápu ho. Dělat fotbal čtyřiadvacet hodin denně, neustále být ve stresu, to prostě vysiluje. Občas to na Jürgenovi i v televizi poznám, jak je utahaný. Ale nepochybuju, že až si odfrkne, zase se vrátí.“
Než se s Liverpoolem po devíti letech rozloučí, ještě má dost důležitého před sebou: třeba už dnes večer odvetu se Spartou. Nepochybujte, že po vítězství 5:1 v Praze si postup do čtvrtfinále Evropské ligy pohodlně pojistí.
A co další české kluby? Slavia ve stejné fázi zkusí dohnat ztrátu 2:4 proti AC Milán a Plzeň zabojuje o postup v Konferenční lize se Servette Ženeva. Stačí vyhrát, první zápas byl 0:0.