„Na velké změny nemáme spojence“
Větší hospodářský růst by Česku přinesla jen výrazná proměna ekonomiky, kterou ale za nynější politické konstelace nelze očekávat, míní místopředseda sněmovny (ODS).
Prezident Petr Pavel otevřel debatu o euru. Bylo to nyní rozumné?
Trochu se usmívám, když někdo volá po zahájení debaty o potenciálním přijetí společné evropské měny. Debata totiž běží velmi dlouhou dobu, a kdo chtěl, už roky se jí účastní. Česká národní banka (ČNB) a ministerstvo financí produkují každoročně společnou zprávu o plnění Maastrichtských kritérií a sladěnosti naší ekonomiky s eurozónou. Zadruhé míním, že dělat z eura v tuto chvíli politické téma číslo jedna je chyba. Euro je zástupným problémem, který odvádí pozornost od naléhavějších starostí České republiky. Otázka měny nám určitě hospodářský růst nezajistí. Koruna není tím, co nás brzdí, a zároveň země, jež přijaly euro, se díky tomu nestaly ekonomickými tygry. Ti, co se snaží euro hystericky tlačit, ve skutečnosti nemají žádnou ideu, co s naší ekonomikou provést.
LN Nepřehlušuje debata o euru tu o vysoké míře inflace?
Do nějaké míry určitě. Dobrou zprávou je, že data ohledně inflace se zlepšují, zdražování zpomaluje. To je dobře, neboť inflace je ekonomické zlo a strašák, se kterým musíme bojovat.
LN Zboží nezlevňuje, ale jen zdražuje z vysoké základny pozvolnějším tempem. Je to skutečně důvod k radosti?
Vysoká míra inflace, kterou jsme prožili, je něco, co bychom neměli opakovat. Kromě dlužníků je takové období nevýhodné úplně pro všechny. Vezměme si poučení, že za chyby v hospodářské politice se platí, byť třeba ne okamžitě. Západní svět se rozhodl pro období velmi levných peněz – někdy dokonce záporných úrokových sazeb. Překročili jsme
základní poučku centrálních bankéřů, a sice že centrální banky nenakupují vládní dluhopisy a nepomáhají financovat vládní sektor. Zapomněli jsme, že pokud nalévání peněz do ekonomiky není na druhé straně spojené s růstem produktu, nevyhnutelně vede k vysoké inflaci. V době covidu jsme si zavřeli značnou část ekonomiky a lidem posílali peníze – nemohlo to dopadnout jinak.
Máme už to nejhorší, co se stagflace týče, za sebou?
LN
Vyléčit inflaci bez ekonomické recese, takový příklad v dějinách těžko najdete. Problém české ekonomiky jsou dlouhodobě nízká tempa růstu. Není to jen inflace, co nás brzdí, máme strukturální problémy. Jako jediná země v Evropě jsme se ještě nedostali na předcovidová čísla, co se ekonomické úrovně týče. Čekat, že zmizí inflace a díky tomu zažijeme nadprůměrný ekonomický růst, je podle mě příliš optimistické.
LN Národní ekonomická rada vlády přišla s opatřeními na podporu růstu ekonomiky. Co je reálné stihnout?
Odlišme, co by ekonomika potřebovala a co navrhuje NERV. Naprosto souhlasím s experty, kteří říkají, že Česko potřebuje druhou transformaci – myšleno s malým t. Nestačí dílčí parametrická opatření. Ta určitě přijímejme, pokud pro ně nalezneme politickou shodu v Poslanecké sněmovně a pokud mohou v některém ze sektorů něco zlepšit. Ale když bychom chtěli nastartovat Českou republiku, tak to je na větší, systémovější změnu. K tomu by ale bylo zapotřebí jiné složení politické většiny v parlamentu.
Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) ale nedávno řekl, že velké reformy již nelze očekávat.
Nemá smysl chytat se navzájem za slovíčka, ale přiznejme si otevřeně, že stávající koalice je tvořena pěti stranami a ty jsou poměrně odlišné. V té ekonomické rovině na straně ODS stojí částečně TOP 09, naopak STAN a Piráti mají dost rozdílný přístup. Ovšem ani opozice není státotvorná a nelze s ní v dlouhodobých tématech počítat. Tedy za současné situace zkrátka není reálné očekávat velkou, radikálnější změnu.
Co se materiálu od NERV týče, já ho nezatracuji: s některými jejich návrhy souhlasím, některé považuji za rozumné, ale v současnosti politicky neprosaditelné a s další částí buď nesouhlasím, nebo jsou tak obecné, že nemohou nic změnit.
LN Co z návrhů je potřebné?
LN
Sám osobně se účastním pracovní skupiny, která se věnuje liberalizaci zákoníku práce, jenž je velmi rigidní. Chceme uvolnit ruce zejména zaměstnavatelům, kteří tahají za kratší konec provazu. Délka propuštění zaměstnance a náklady na tento krok jsou v mezinárodním srovnání v ČR jedny z nejvyšších vůbec. Na první pohled to vypadá, že je tedy situace alespoň výhodná pro zaměstnance. Když to ale promyslíme do konce, zaměstnavatel je v takové situaci demotivován přijímat kohokoliv nového a třikrát si to rozmyslí. Řeší se to pak outsourcingem (zajišťování služeb, které by firma mohla provádět interně, prostřednictvím externích dodavatelů – pozn. red.) a jinými typy smluv než standardním zaměstnaneckým poměrem. Tedy je to v konečném důsledku nevýhodné pro všechny.
Je zde také například návrh hovořící o tom, že by bylo účelné využít peníze ležící na transformovaných penzijních fondech. Tyto cesty určitě hledejme. Souhlasím i s regulováním a lepším přehledem dotačních mechanismů. Vyjmenovaná opatření lze stihnout do konce volebního období zavést a pomohla by. Ale přiznejme si, strukturální reformy to nejsou.
LN Odbory zvedl ze židle návrh výpovědi bez udání důvodu. Máme na to, abychom se o propuštěné v mezidobí postarali?
Nikdo se u nás nechce vrátit do dob roboty, jak absurdně říká dnes asi bývalý předseda odborových svazů Josef Středula (odborový předák skončil ve funkci předsedy kvůli neplacení členských poplatků – pozn. red.). Výpovědi bez udání důvodů neznamenají, že daný člověk skončí druhý den takzvaně na dlažbě. To je karikatura.
Pokud bychom měli tento typ výpovědi, pak je namístě, aby byla společně s ní poskytnuta vyšší míra odstupného. Diskutujme o tom, jak vysoká má být. A zároveň si připusťme, že i dnes k situaci dochází, jen si zaměstnavatel musí vymýšlet umělé důvody – například organizační změnu.
A návrhy k ničemu?
LN
Například konstatování, že potřebujeme více prevence ve zdravotnictví, abychom vynakládali méně peněz na léčbu. To je jasné úplně všem, jen je potřeba odvahy zavést ve zdravotnictví finanční motivace pro pacienty. Nikdo také nezpochybňuje potřebu usnadnit uplatnění se na trhu práce dětem, které odcházejí z dětských domovů. Musíme se o to snažit všichni, nicméně že by zrovna toto mělo patřit do reforem ekonomického charakteru?
Dále třeba radikální zkrácení povolovacích lhůt – zní to krásně takto napsané, lhůty nám velmi brzdí jak malou soukromou, tak velkou infrastrukturní výstavbu. Nicméně všichni víme, jak složité bylo dojít ke kompromisu u liberalizace stavebního řízení. Momentálně je podle mého soudu nereálné jít nad rámec tohoto kompromisu.
LN Jste lídrem kandidátky Spolu pro krajské volby ve Středočeském kraji. Jak porazit hejtmanku Petru Peckovou (STAN)?
Dobrým programem a smysluplnými projekty, které posunou Středočeský kraj dopředu. Chceme ze Středočeského kraje dobré místo pro život. Chci vést pozitivní předvolební kampaň. Krajská rada (STAN, ODS, Piráti a TOP 09 – pozn. red.) odvedla mnoho práce – například co se dopravy týče. Radní pro tuto oblast Karel Bendl (ODS) zařídil významné investice do infrastruktury, náměstek hejtmanky Pavel Pavlík zase výrazně přispěl k velkým investicím v krajských nemocnicích. V tomto se nemáme za co stydět a budeme v příštím období určitě na mnohé navazovat.
Celý náš rozhovor se věnoval ekonomickým tématům. V souvislosti s tím míním, že Středočeský kraj má větší potenciál, než jaký momentálně využívá. Některé záležitosti je potřeba vykonávat dynamičtěji, rychleji, pečlivěji. Tak, abychom ve srovnání s dalšími kraji vynikali. Tak to bývalo, co se týče Středočeského kraje dříve, nyní se musíme dívat spíše do jižních Čech (zdejším hejtmanem je Martin Kuba z ODS – pozn. red.).
Náš kraj sousedí s Prahou a mnoho lidí se k nám z hlavního města stěhuje. Tomu musíme přizpůsobit infrastrukturu: nejen silnice a veřejnou dopravu, ale i školy. V rychle rostoucích okresech, jako je Praha-východ či Praha-západ, je velký přetlak studentů například na střední školy. V těchto regionech se musí zvýšit kapacita, ale musí se změnit i studijní programy, aby se více přizpůsobily reálné poptávce.
LN STAN se ale v rámci kampaně mimo jiné do krajských voleb začal vymezovat proti ODS.
Opravdu nechci radit hnutí STAN, jaké PR mají volit, ale myslím, že jim nová dryáčnická rétorika nepomáhá. Spíše oslabuje vládu jako takovou. Marketing je v politice určitě důležitá stránka věci, ale pokud chybí obsah, žádné PR, a ještě k tomu negativní, to nemůže zachránit.
Není důvod k panice kvůli poslednímu průzkumu Kantaru, kde má ANO téměř 40 procent?
LN
Paniku nepociťuji, byť mě samozřejmě aktuální výsledky preferencí netěší. Ve zbývajícím období musí vláda, respektive celá koalice, srozumitelně doručit svým voličům konkrétní změny, kvůli nimž nás voliči volili.