Wilders jde z kola ven

Bezmála čtyři měsíce po překvapivém vítězství v parlamentních volbách se šéf protiimigrační a protiislámské Strany pro svobodu Geert Wilders vzdal ambicí stát se předsedou vlády. Potenciální spojenci ho odmítli akceptovat jako premiéra, Nizozemsko zřejmě

„Považuji za nefér, že se nestanu premiérem. Aby se tak stalo, potřeboval bych však podporu dalších stran. A tu nemám.“Ze slov Geerta Wilderse, citovaných ve středu pozdě večer nizozemským veřejnoprávním serverem NOS, bylo znát zklamání. Na síti X pak Wilders napsal, že „by chtěl pravicový kabinet, méně azylů a méně imigrace“. Dodal, že „Nizozemsko miluje a bude u něj vždy na prvním místě“.

Pro Nizozemsko to znamená, že zemi zřejmě povede úřednická (též mimoparlamentní) vláda tvořená odborníky bez přímých vazeb na politické strany. Straničtí šéfové by se stali prostými poslanci. Kdo by měl zastávat post premiéra, nebylo do uzávěrky LN jasné.

Patovou situaci v Nizozemsku způsobil výsledek parlamentních voleb z 22. listopadu. V nich překvapivě zvítězila Wildersova Strana pro svobodu (PVV). A přestože jejích 37 parlamentních křesel (ze 150) znamenalo více než zdvojnásobení zisku v porovnání s předchozím hlasováním, bylo jasné, že povolební jednání budou více než obtížná.

Čtyři měsíce marných jednání

Pro stabilní vládu potřeboval Wilders získat podporu dalších tří pravicových, respektive středových stran. Jednání však vázla na setrvalé neochotě potenciálních partnerů akceptovat Wilderse jako premiéra. Hlavním problémem přitom byla

osobnost samotného šéfa a zakladatele strany PVV: Geert Wilders

je nejen svými oponenty považován za populistu se sklony k rasismu a svoji politickou kariéru založil na odporu k imigraci, zejména z muslimských zemí.

Wilders islám v minulosti označil za „trojského koně Evropy“s tím, že „je třeba zastavit islamizaci kontinentu dříve, než vznikne Eurábie“. Korán je podle něj „fašistická kniha“, kterou přirovnal k Mein Kampfu. PVV rovněž opakovaně agitovala pro zákaz stavby mešit či islámských škol.

V minulosti se Wilders také vícekrát vyslovil pro vystoupení Nizozemska z Evropské unie po vzoru Spojeného království. Referendum o této otázce bylo dokonce součástí předvolebního programu jeho strany.

Některé ze svých radikálních tezí Wilders po volebním triumfu mírnil v evidentní snaze stát se pro možné koaliční partnery přijatelnějším. Například prohlásil, že „nemusí být řeč zrovna o mešitách či koránu“nebo že „je mu jasné, že se nelze pohybovat mimo rámec ústavy“. Zástupce ostatních stran tím ale nepřesvědčil.

Šok, jaký Evropa nezažila

Wildersovo vítězství v listopadových volbách znamenalo obrovské překvapení i proto, že v předvolebních průzkumech si PVV sice vedla dobře, ale žádný jí nepřisuzoval vítězství, navíc výrazné (druhá v pořadí, středolevá aliance Zelených a Strany práce, získala jen 25 křesel). Svět tehdy obletěly záběry ze štábu PVV po zveřejnění prvních odhadů, jak Wilders a jeho spolustraníci nevěřícně zírají na obrazovku s předběžnými výsledky přisuzujícími jim první místo.

Podle politického analytika Toma van der Meera přinesl Wildersův volební triumf největší politickou změnu, kterou kdy moderní Nizozemsko zažilo. A ve shodě s jinými odborníky upozornil, že Wildersovo vítězství podle všeho umožnily omyly ostatních politických stran, které včas nepodchytily vítr změn.

Zejména fakt, že mnoho Nizozemců vnímá přistěhovalectví jako skutečně vážný problém. Jen za rok 2022 přišlo do země více než 400 tisíc imigrantů, což znamenalo meziroční nárůst o více než 50 procent.

Bruselský list Politico krátce po nizozemských volbách napsal, že Wilders jako premiér by znamenal zásadní přepsání evropské politické krajiny. A to i proto, že Nizozemsko patří k zakládajícím členům EU a dosud bylo považováno za pilíř evropské integrace.