Co na to volič

Eurovolby očima klimaticky neutrálního bydlení

Bojíte se války? Nejen té na Ukrajině, hlavně toho, v co by mohla vyústit. To je otázka fatální, z hlediska občana podléhající vyšší moci. Ale jsou i otázky přízemnější, leč osobně hmatatelnější. Bojíte se o bydlení? Nejen toho, že v Česku se získává hůře než jinde v EU, ale i návrhu, který v úterý schválil Evropský parlament. Do roku 2030 mají být všechny novostavby v EU klimaticky neutrální a do roku 2050 všechny budovy s výjimkou památek či kostelů.

I toto je součást Green Dealu, zelené transformace. Na rozdíl od jiných součástí je tak citlivá, že kritiku přinášejí i německá média, která zelené transformaci jinak tleskají. Jdete-li po běžném českém městě a rozhlížíte se, napadne vás to hned. Kolik z domů, jež míjíte, má šanci být do roku 2050 klimaticky neutrálních? A i kdyby, na kolik by to přišlo? Kde na to vezmou běžní soukromníci, nemá-li Česko zadusit dotační feudalismus? Tedy nemá-li provázanost mezi státem–vrchností–dárcem a občanem–příjemcem dotací zesílit tak, že bude připomínat vztah poddanství.

Klimaticky neutrální bydlení má jedno specifikum. Prosadí-li vrchnost klimaticky neutrální dopravu (typicky drahá elektroauta), lidé se mohou zbavit dosavadních aut se spalovacími motory a přesedlat třeba na kola. Prosadí-li vrchnost klimaticky neutrální cestování, lidé se mohou vzdát létání a cestovat elektrickými vlaky. Ale na co přesedlají ti, kteří do roku 2050 nestihnou upravit dům na klimaticky neutrální? Či na to nebudou mít peníze?

Je to ideální otázka do kampaně. Green Deal se má vrátit na začátek, protože „se to trošičku zvrhlo k zelenému fanatismu“, řekla Klára Dostálová, lídryně kandidátky ANO. Jenže ono „se“to nezvrhlo samo. Po úterním verdiktu EP (ještě je nutné schválení Evropskou radou) vidíme, že záleží na konkrétních hlasováních i samotném složení europarlamentu. Byl by v tom čert, aby se otázka klimaticky neutrálního bydlení nestala i jedním z témat kampaně.