Jen strašení oranžovým monstrem nepomůže
Hlavní poučení z každoročního prezidentského projevu o stavu unie je to, že Joe Biden považuje Donalda Trumpa za daleko větší nebezpečí pro demokracii, než jsou Si Ťin-pching, Vladimir Putin, Kim Čong-un a Hútíové dohromady.
Projev nepředstavoval pokus sjednotit Ameriku ve světle hrozeb a výzev, které ji čekají, ale byl zahájením kampaně za znovuzvolení, kampaně proti hrozbě oranžového monstra.
Podle komentátora deníku The Wall Street Journal Waltera Rusella Meada je to chyba. I kdyby byla pravda, že je Trump tak nebezpečný, obavy voličů z toho, jak je Biden nekompetentní v oblasti zahraniční politiky, mohou Trumpa vrátit do Bílého domu.
Místo výkladů o Trumpovi by měl Biden vysvětlit, proč se pod jeho vedením tak dramaticky zhoršila bezpečnostní situace ve světě, co s tím chce dělat a jak to míní zastavit.
Voliči už přežili čtyři roky Trumpa v Bílém domě a možná se tolik neobávají, jak bude vypadat Trump 2.0, vzhledem k tomu, že jim připadá, že se situace posouvá směrem k třetí světové válce. Bidenův přístup k zahraničním hrozbám nevyvolává důvěru. Podle průzkumu Quinnipiac Poll z 21. února 60 % respondentů nesouhlasí s Bidenovou zahraniční politikou. 62 procent nesouhlasí s tím, jak se staví k válce mezi Izraelem a Hamásem a 63 procent nesouhlasí s tím, jak řídí situaci na mexické hranici. Podle průzkumu Associated Press-NORC poll z konce ledna pouze 38 % Američanů hodnotí kladně, jak Biden zachází s americko-čínskými vztahy. Podle únorového průzkumu Harvard CAPS-Harris Poll 61 procent Američanů shledává Bidenovu íránskou politiku neúspěšnou a 71 procent chce tvrdší politiku na jižní hranici.
Pro obhájce prezidentského křesla je navíc nepříjemné, že význam zahraniční politiky u voličů prudce narůstá. Od počátku války na Ukrajině se u voličů Demokratické strany zdvojnásobil počet těch, kteří považují zahraniční politiku za prioritu (z 16 na 34 procent). U republikánů jde o nárůst z 23 na 46 procent.
Co se domácí politiky týče, tak prezident sází na to, že příštích devět měsíců bude pokračovat prosperita a opadat inflace a jeho leadership bude potvrzen. Výhled světových událostí je ovšem daleko temnější.
I kdyby Kongres nakonec schválil pomoc Ukrajině, Rusko velmi pravděpodobně neutrpí před americkými volbami nějaké zásadní porážky. Podobně se rychle nezmění k lepšímu situace na americké jižní hranici. Blízký východ Bidenovi také žádnou radost nepřinese. Existuje riziko, že se konflikt rozšíří a vyžádá si větší americké angažmá.
Čína také bude dále testovat Ameriku a její spojence. Od Venezuely po Severní
Koreu – všude narůstá potenciál pro nepředvídatelné tahy špatných hráčů. Není moc jasné, co může dělat Bidenova administrativa, aby minimalizovala rizika.
Biden se pokoušel ve své rétorice zdůraznit, že jeho politika ve světě by lépe fungovala, jen kdyby mu Kongres poskytl více potřebné podpory. Za každým zahraničně politickým rozhodnutím si stojí. Na Ukrajině dělá všechno dobře, ohledně války v Gaze také a konkurenční boj s Čínou běží podle plánu.
I kdyby měl Biden pravdu a neměl na výběr, tenhle přístup k zahraniční politice je velká a možná dokonce fatální chyba. Prezident voličům de facto říká, že další čtyři roky ve funkci znamenají další čtyři roky širší války, rostoucích hrozeb a více chaosu na hranicích. Když je situace ve světě špatná a ještě se zhoršuje, je přece lepší být kandidátem, který volá po změně.
Většina Bidenových problémů pramení z toho, že nedokáže americké nepřátele a soupeře odstrašit od kroků, které ohrožují americkou a světovou bezpečnost.
Biden nedokázal odradit Rusko od invaze, Čínu od podpory Ruska ani od zvyšování tlaku na Tchaj-wan a Filipíny a Írán od zatápění na Blízkém východě skrze náhradní války, které vedou jeho spojenci.
Voliči nepotřebují slyšet, jak skvělá je Bidenova zahraniční politika. Potřebují vědět, co bude dělat úplně jinak v druhém termínu a chtějí vidět předzvěst těchto změn už nyní.
Pokud se bude Joe Biden dále prezentovat jako kandidát kontinuity, v boji s oranžovou hrozbou mu to nepomůže.