Kožená pohovka Aishiny mámy
Aishina máma měla smůlu na chlapy. V tom nebyla nijak výjimečná, totéž byste mohli říct o leckteré Jamajčance její generace narozené v Londýně a mohli byste to říct i o Aishe. Aisha, mileniálka, ale nahlíží na život realističtěji a praktikuje zásadně bezpečný sex. Rozhodla se, že její děti budou plánované a bude je mít s mužem, který ji neopustí.
Teda… i její máma děti plánovala. Už od puberty toužila po vlastním děťátku a v sedmnácti se jí přání splnilo. Narodila se Aisha. Tatínek Aishu šíleně miloval, jak jinak, ale alimenty na ni neplatil a navíc ho musela sdílet s rostoucím počtem nevlastních sourozenců. Máma si pořídila ještě jednu dceru s podobným budižkničemou z jiného karibského ostrova a – věřte tomu, nebo ne – i syna s Aishiným tatínkem, o dobrých deset let mladšího než ona.
Aisha mámu nezná jinak než jako věčně zoufalou a občas vzteklou osobu, která v kuchyni sociálního bytu plácá taštičky se solenou rybou, cosi si u toho mumlá jamajskou patois, které Aisha rozumí jen napůl, a neumí se usmívat.
Byt nebyl malý, sociálka se musela postarat o to, aby každé dítě mělo vlastní pokoj. Máma ale toužila po otevřeném prostoru, a tak přinutila jednoho z Aishiných četných náhradních tatínků vybourat několik zdí. Teď měl vlastní ložnici jen brácha. Máma nocovala v kuchyni a Sheila i Aisha spaly v rozlehlém obýváku na lehátkách, které si každý večer musely rozložit a každé ráno zase složit a vrátit do komory. Středobodem „parádního pokoje“byla pohovka. Obrovská pohovka ze smetanově bílé kůže, která přišla na dva Aishiny měsíční platy a kterou máma vyzdobila milionem přehozů a deček. V jednom kuse ji oprašovala, uhlazovala přehozy a dečky. Pohovka vypadala pohodlně, ale sedět se na ní nesmělo. Když jednou přišel na návštěvu Aishin spolužák a beze všeho si na pohovku kecl, máma s Aishou snad měsíc nemluvila. Na pohovce se směli rozvalovat pouze Aishini náhradní tatínkové, a to jen krátce nato, co se k nim nastěhovali. Potom je máma začala z pohovky vyhazovat a zlostně urovnávat dečky a přehozy. Jakmile jednou vypadli z pohovky, vypadli brzo i z bytu.
Časem máma pořídila do pokoje sněhobílý koberec, a jakmile po něm někdo přešel, hned vytáhla vysavač a luxovala ho. Vztekle si u toho mumlala. Obývák se stal neobyvatelným. Aisha si našla přítele s vlastním bytem a odstěhovala se. Sheila se v sedmnácti vdala a zmizela z radaru. Mladší brácha ale neměl kam utéct. Doma neměl ani půl minuty klid, máma ho buďto fackovala, nebo ho dusila v náručí a ujišťovala ho, že on, jen on je ten nejlepší mužský. Obojí mu bylo protivné. Začal se toulat s partou starších kluků a najednou měl spoustu peněz. Aisha radši nechtěla vědět, odkud jsou.
A teď je brácha ve vězení. Kamera načapala partu kluků při ozbrojené loupeži. Aisha z toho viní sama sebe (jako starší sestra selhala!) a máminu pohovku.