Volby schované před lidmi
Ruská vláda se snaží skrýt prezidentské volby. „Zpravidla se to děje, když existuje velké riziko, že k urnám přijdou ti, kteří jsou nespokojeni se situací v zemi,“říká ruský expert Stanislav Andrejčuk. Podle jeho slov mají nízký zájem o volby i samotní Ru
„Zahráli jsme si na kapitalismus a dost!“hlásá billboard stojící podél moskevského okruhu. Z plakátu na řidiče tak trochu nejistě hledí komunistický kandidát na prezidenta Nikolaj Charitonov. V záplavě všemožné reklamy je jediným vyzyvatelem Vladimira Putina široko daleko.
I z hlavního sdělovacího prostředku – televize – se Rusové dozví o uchazečích o kremelský trůn pramálo. Tak třeba přední propagandista Vladimir Solovjov ochotně předpovídá, že svět je na pokraji globální války, a divákům rozklíčuje „tajný smysl prohlášení šéfa CIA“. Jeho show jsou ale voleb prosté. Debaty prezidentských kandidátů nepořádá, ale dokonce si je ani nezve do pořadů, ve kterých slovně lynčuje Západ.
Političtí fajnšmekři přirozeně mohli sledovat v dopoledních hodinách debaty kandidátů či jejich představitelů. Probíhaly však bez Vladimira Putina, jenž se odmítl nechat konfrontovat. A navíc skončily víc jak týden před otevřením volebních místností.
O tom, že se konají volby, informují v Moskvě plakáty umístěné na nástěnce snad každého obytného domu, vylepené ve všech obchodech a úřadech či blikající na monitorech bankomatů. Lákají zejména na netransparentní elektronické hlasování, které je vykreslováno jako loterie: vol a vyhraj hodnotné ceny. Koho? To se má volič dovtípit.
Když už se mluví, tak hlavně o Vladimiru Vladimiroviči
„Ano, letošní prezidentské volby jsou velmi nenápadné,“říká v rozhovoru pro LN Stanislav Andrejčuk, spolupředseda ruské nezávislé organizace Golos (Hlas), jež se zabývá monitoringem voleb.
„Rusové samozřejmě vědí, že se konají volby, o tom média trochu hovoří, ale předvolební kampaň byla skutečně nejméně aktivní a nejméně obsáhlá za celou dobu, co provádíme monitoring voleb. Tedy za 24 let, co funguje organizace Golos,“podotýká ruský expert.
Podle jeho mínění se nynější prezidentské volby mohou podobat prezidentským volbám v roce 1996 a parlamentním v roce 1993, kdy klasické volební kampaně také neprobíhaly, ale byly zapojeny jiné nástroje, které měly voliče přimět hlasovat.
„To, co se před volbami odehrávalo, jak se chovají kandidáti, sdělovací prostředky a organizátoři voleb, tomu se v Rusku říká sušit volby. To znamená, že se volby před Rusy co nejvíce skrývají,“myslí si Andrejčuk.
Organizace Golos provedla analýzu hlavních ruských televizních kanálů. Jak se ukázalo, oproti minulým volbám, jimž se média také věnovala spíš vlažně, se informování o hlasování snížilo jeden a půlkrát.
„Dva týdny před startem hlasování se v polovině zpravodajských relací hlavních televizí o volbách vůbec nehovořilo,“dodává odborník.
Andrejčuk poukazuje, že nízká aktivita byla i u kandidátů na kremelský trůn. „Kandidáti jsou spíš pasivní. Dokonce Vladimir Putin agituje méně než před šesti lety,“říká. Když už však kandidáti dostali prostor v ruských médiích, byl to právě Putin, který dominoval.
„Informování o aktivitách kandidátů v médiích bylo katastroficky nerovné. Pokud bychom se podívali
Nikolaj Charitonov (75) kandidát ruských komunistů, do čela státu kandidoval už v roce 2004.
Leonid Sluckij (55) lídr ultranacionalistických liberálních demokratů (LDPR), který převzal vedení strany po smrti jejího zakladatele Vladimira Žirinovského.
pouze na zpravodajské relace hlavních ruských televizních kanálů, tak bychom zjistili, že od startu volební kampaně do 10. března byl Vladimir Putin zmiňován v 21 865 zprávách oproti 3130 zmínkám všech ostatních účastníků voleb. To znamená, že Putin měl na hlavních kanálech sedmkrát více prostoru,“upozorňuje expert.
Podle jeho slov mají nízký zájem o volby i samotní Rusové. Andrejčuk s odkazem na sociologické průzkumy uvádí, že o volbách hovoří se svými příbuznými nebo blízkými lidmi pouze třetina respondentů.
„Zpravidla se volby suší, když vláda nemá jistou podporu u lidí. Když existuje velké riziko, že do volebních místností přijdou ti, kteří jsou nespokojeni se situací v zemi,“vysvětluje odborník.
Andrejčuk upozorňuje na to, že za poslední rok došlo v Rusku k řadě událostí, které otřásly stabilitou země. Vedle války je to i vzpoura Jevgenije Prigožina a jeho wagnerovců, protesty matek a manželek mobilizovaných, podpora kandidatury politika usilujícího o prezidentský post Borise Naděždina, nepokoje v uralském Baškortostánu či reakce na smrt opozičního předáka Alexeje Navalného.
„Oficiálně se tvrdí, že Vladimira Putina podporuje 80 procent lidí. Skutečná situace je absolutně jiná, než jak se ji snaží ruská vláda ukazovat. Podpora je mnohem menší. A proto se snaží volby před lidmi schovat. Vysoká volební účast, o které se hovoří, bude dosažena přinucením lidí hlasovat. To nucení k hlasování je kolosální,“uvádí expert.
Protikandidáti nebojují. Nestojí o problémy
Jak Andrejčuk říká, povinně se zúčastnit musí státní zaměstnanci, ale dokonce i zaměstnanci firem, které nejsou závislé na financování ze státního rozpočtu.
„Iniciátoři masivního přinucení k hlasování zároveň nedůvěřují voličům a přitvrdili ve způsobech, jak kontrolovat volební účast. Od voličů požadují buď volit v přítomnosti ‚kontrolora‘, nebo musí fotografií, telefonátem nebo SMS potvrdit, že hlasovali,“popisuje. Není proto žádným překvapením, že prezidentští kandidáti se moc nesnaží Vladimiru Putinovi konkurovat a chtějí pouze dotáhnout kampaň. Nejlépe tak, aby tím neutrpěla jejich další politická kariéra a možná i osobní svoboda.
„Poslední dva roky dramaticky poklesl počet politiků, kteří se chtějí účastnit voleb v Rusku. Skutečným opozičníkům není přinejlepším umožněno kandidovat, v nejhorším případě umírají ve vězení. Ti, kteří mají povoleno účastnit se volebního klání, o moc nebojují, a už vůbec se nesnaží získat nějaké hlasy navíc ve svůj prospěch. Mnozí si pamatují komunistického prezidentského kandidáta Pavla Grudinina, který v roce 2018 byl sice Kremlem schválený, ale i po šesti letech má stále takové problémy, že se z nich nemůže vzpamatovat. Pamatují si také případ Sergeje Furgala (někdejší gubernátor Chabarovského kraje na Dálném východě za systémově opoziční stranu LDPR. V roce 2020 byl zatčen a odsouzen k 22 letům vězení – pozn. red.), který nečekaně vyhrál volby, a pak ho zavřeli na velmi dlouhou dobu. A také dalších politiků na různých úrovních, kteří kandidovali za systémové strany, a pak se z nich stali političtí vězni bez šance vyjít na svobodu za současného politického režimu,“uzavírá spolupředseda ruské nezávislé organizace Golos Stanislav Andrejčuk.