Von der Leyenová 2.0
Obhájí-li šéfka Evropské komise svůj post, vydá se opačným směrem než před pěti lety
Podle komentáře Wolfganga Münchaua na serveru Eurointelligence.com půjde ve volbách do Evropského parlamentu o hodně. O velkou část legislativy a regulací, které se týkají směřování k nulovým emisím a Green Dealu. O intruzivní a nepříjemné byznysové regulace i o zahraniční politiku, která vychází především ze společných hodnot. Průzkumy ukazují, že politický střed, který tuto politiku podporoval, je stále tenčí a tenčí.
Ursula von der Leyenová tuto většinu vysloveně ztělesňovala. Narozená v Bruselu, Němka národností, navržená Francií – perfektní kandidátka na post předsedkyně Evropské komise v roce 2019.
Nyní usiluje o druhý termín. To, zda uspěje nebo ne, bude záležet na tom, zda bude držet pohromadě centristická koalice, která ji zvolila právě před pěti lety.
Nyní jsme svědky toho, jak v Evropě narůstá odpor k politikám, které právě von der Leyenová reprezentuje. Součástí odporu je nová pravice, ale k vůbec největší proměně dochází uvnitř politického uskupení, které reprezentuje sama von der Leyenová. Uvnitř politické frakce EPP, tedy Evropské lidové strany, kde je německá CDU/CSU hlavním a největším členem a pilířem.
Nové zákony, nová byrokracie
Vlna odporu následuje po hektických fázích historie EU. Nejprve v roce 2020 udeřil covid a von der Leyenová pomohla prosadit na úrovni EU fond oživení, který měl jednotlivým zemím pomoci vyrovnat se s hospodářskými důsledky pandemie. V zápětí byl schválen Green Deal, obrovský balík legislativy, který se týká všeho možného od obnovitelných zdrojů, zacházení s půdou a lesy, efektivního nakládání s energiemi, emisních standardů pro auta osobní i nákladní, zdanění energií apod. Patří sem i zpřísnění standardů a regulací ohledně nakládání s pesticidy, kvality ovzduší, znečištění vody a zacházení s odpadní vodou.
Proti těmto politikám všude po Evropě revoltují farmáři, protože to ovlivňuje jejich živobytí. Průmyslníci také nejsou zrovna nadšení. Součástí Green Dealu je zelená průmyslová politika a směřování k nulovým emisím uhlíku (net zero). Býval to přitom průmysl, kdo silně podporoval EU. Ale s novými zákony přišla i nová byrokracie. Všechny investice financované z EU musí mít zelený komponent ve výši 30 procent. EU bude posuzovat uhlíkovou stopu dováženého zboží a průmyslových výrobků. Evropská legislativa v posledních letech dramaticky narůstá, pro obchodní korporace nastává de facto změna režimu.
Vyhovět všem těmto regulacím je pro korporace prakticky nemožné bez speciálních právnických týmů. Bude to jenom horší. Diskutuje se o zákonu o zásobovacích řetězcích, který zakáže obchodovat s těmi, kdo nedodržují lidská práva, a to i s dodavateli jejich dodavatelů.
Jenže nejaktivnější část zelené agendy v červnu skončí, a část se dokonce začne rušit. Lze si představit, že EU odloží i cíl zákazu spalovacích motorů v roce 2035. Jde o katastrofu průmyslové politiky – všichni evropští výrobci elektrických aut mají problémy s prodeji.
Stačí se podívat, co se děje se zelenou politikou v Německu, Koalice SPD–Zelení–FDP začala v roce 2021 v Berlíně s nadšením, ale už je beznadějně rozdělená. Poté, co byl schválen celý řetězec nepopulárních zákonů, je odpor k zelené politice v Německu v plné síle. Krajně pravicová AfD a nová strana vedená Sahrou Wagenknechtovou, charismatickou političkou na levici, identifikují vše zelené jako zlo.
Stranu Zelených považují za reprezentanta rozmazlených městských elit, které vnucují své hodnoty komunitám mimo větší města. Trochu to připomíná dobu před brexitem v Británii. S tím, jak je EU spojována se stranickými politikami na levém středu, opozice se rodí na pravici. Hroucení protipožárních zdí
Bylo to náhlé zrušení dotace na dieselové motory zemědělských vozidel, co v Německu přivedlo farmáře do ulic. Organizovaný protitlak proti všemu zelenému se děje po celé Evropě.
Velké středové koalice přestanou držet. Je to koneckonců zdravý vývoj, protože velké koalice logicky posilují okraje politického spektra.
Přirozená reakce centristů na vzestup krajní pravice je budování protipožárních stěn. To funguje ale jen do té doby, než to fungovat přestane. V momentě, kdy krajní pravice překoná určitý práh jako v Německu, protipožární stěny začnou být bojem se základními zákony volební aritmetiky.
V Bruselu se protipožární zdi začaly hroutit už před časem. Evropská lidová strana se už dávno otevřela spolupráci s Evropskými konzervativci a reformisty. Nejvlivnější členka frakce Giorgia Meloniová, italská ministerská předsedkyně a šéfka strany Bratři Itálie, už oznámila, že bude podporovat von der Leyenovou. Nelze tedy vyloučit, že díky tomu von der Leyenová získá většinu a obhájí svůj post. Obtížněji se ale rýsuje koalice, která jde od leva až k Meloniové.
Dosud není jasné, zda von der Leyenová získá podporu liberální frakce Renew Europe. Liberálové oslabují všude – ve Francii, v Nizozemsku i v Německu, kde FDP bojuje o přežití.
A tady se rýsuje ironie. Pokud von der Leyenová vyhraje druhý termín v čele EK, většinu času bude trávit rušením toho, co bylo schváleno během jejího prvního termínu.
Nyní jsme svědky toho, jak v Evropě narůstá odpor k politikám, které právě Ursula von der Leyenová reprezentuje