Clinton, náramek a pneumatika

Opolitické symbolice broží toho už víme dost. Třeba Madeleine Albrightová jejich volbou dávala najevo své postoje i odhodlání tvrdě vyjednávat, a když si královna Alžběta II. na první setkání s Donaldem Trumpem zapíchla do kostýmu zelenou brož, kterou dostala od manželů Obamových, poznal i on, co si o něm myslí. Ostatně, na jeho kravatě zase nechyběla jasně červená, kteroužto barvou kravat zase dávají političtí alfa samci rádi najevo, že to oni jsou přece pány prostoru i situace.

A někdy může být symbolem i náramek. Třeba ten, který lze spatřit na fotografii ve středečních Lidových novinách, na níž Petr Pavel předává Billu Clintonovi Řád TGM. Tisknou si při tom ruce a přes Clintonovo zápěstí s náramkem přátelství spleteným

Pondělí

Úterý z uzlíků není etuje s vyznamenáním ani pořádně vidět.

Ten náramek má nejen symboliku, ale i příběh. Bill Clinton ho před třiadvaceti lety dostal od kolumbijské hudební skupiny Los Ninos del Vallenato, složené z dětí ulice, která mu, když byl ještě prezidentem, zahrála v Bílém domě. Bill Clinton si hudební styl vallenato, tak typicky kolumbijský, že má status nehmotného kulturního dědictví UNESCO, oblíbil, a když pak krátce poté, co v Bílém domě skončil, přijel do Kolumbie, chtěl „Děti vallenata“slyšet znovu. A děti mu tehdy přivázaly náramek na ruku. Krátce nato unesli kolumbijští marxističtí teroristé tamní ministryni kultury, novinářku Consuelo Araújovou, která se o vznik skupiny zasloužila, a po pár dnech ji zastřelili. Všichni se mě ptají, proč náramek nosím,

Středa řekl Clinton později časopisu The Leaders, a já odpovídám, že mi každý den připomíná, jak důležité je pracovat pro mír a společně čelit terorismu.

Ostatně, právě o tom mluvil na úterní konferenci ke čtvrtstoletí našeho vstupu do NATO Naše bezpečnost není samozřejmost. Byl to dost upřímný projev zcela odpovídající symbolice jeho náramku. Přiznal v něm pocit vlastního selhání, že jako prezident nedokázal přesvědčit Rusko obecně i Putina konkrétně, že cesta k budoucnosti nevede přes agresi a válečný teror. Byl zároveň optimistický, protože směřoval k budoucnosti nejen Ukrajiny, ale i společenství NATO, které dokáže Rusku vzdorovat.

Když svůj projev dokončil, připomněl Václava Havla a jeho vůli, jež Česko i další země tehdy před pětadvaceti lety k přijetí do

Čtvrtek

Pátek

NATO přivedla. Použil při tom metaforu z dob svého mládí, která se ztratila v překladu: Havel věděl, kde „the rubber meets the road“, jak pneumatika sedí na silnici, kterýžto slogan z reklamy Firestone z roku 1963 zůstal v americké angličtině s významem „co je to podstatné, oč jde“. A NATO je fakt hodně podstatné. Řekl bych, že vědět, co je podstatné, je důležitější než vědět, kudy běží zajíc, kteréžto rčení je u nás v poslední době tak oblíbené.

A mimochodem, náramek přátelství nosil Havel taky. Jako jediný český prezident, pokud vím.

Sobota