Historikem architektury
Ta vaše houba je hřib červený. Ne, to není žádná vzácnost, roste celkem všude. Ale není tak hojný jako hřib žlutomasý, kterého určitě znáte jako „babku“. Je to vlastně taková červená babka. Opravdu není nutné nám tu houbu posílat. Ne, ani jeho lokality neevidujeme, děkujeme!
Tak nějak může probíhat telefonní rozhovor s nadšeným houbařem, který má klamný pocit, že našel něco mimořádného. Dobře to znám. Když jsem na tento druh narazil v dětství poprvé, volal jsem kvůli tomu dokonce do Prahy Smotlachovi a velmi mě překvapilo, když můj entuziasmus nesdílel. A tak pokud se někdy ocitnete v takové situaci, buďte shovívaví – člověk nikdy neví, kdy bude hrát podobnou úlohu.
Pořád tvrdím, že jako přírodovědec nemůžu sledovat všechno. V tisku proto pravidelně přeskakuji články o architektuře, která mě s výjimkou kubismu a Kotěry vůbec nezajímá. Zájem o stavby českého kubismu ve mně kdysi podnítil známý z USA, kterému jsem po nich dělal v Praze průvodce. A pokud jde o slavného architekta Jana Kotěru: jako kluk jsem chodil do jeho vily v Hradešínské ulici na Královských Vinohradech. A i když už tam dnes nikdo z naší rodiny nebydlí, pořád si živě vybavuji, jak osobitým dojmem na mě dům z Kotěrova vrcholného období působil.
Nestačil jsem se divit – to jako má být z Kotěrovy vily?! Prý ano, když se za bolševika dělala v domě rekonstrukce, dělníci původní zábradlí uřezali a strýc si ho vzal.
Proto jsem v létě při přehazování kompostu zbystřil, když babička utrousila, že ta přepážka je z Hradešínské. Nestačil jsem se divit – to jako z Kotěrovy vily?! No prý ano, má to být část zábradlí z horní terasy. Když se za bolševika dělala v domě rekonstrukce, dělníci původní zábradlí uřezali. Můj praktický strýc nelenil a odvezl několik dílů na chatu, kde potom desítky let sloužily jako ohrádka pro kompost.
Nechtělo se mi tomu věřit. A protože mimořádná tvrzení vyžadují mimořádné důkazy, přesvědčila mě až rodinná fotografie, na které bezpochyby bylo zábradlí, v jehož drátěném výpletu jsem před několika dny třídil žížaly. Polilo mě horko. Vždyť to je originální Kotěrovo zábradlí z památkově chráněné vily, jež se nedochovalo kvůli diletantskému zásahu socialistické renovace domovního fondu! Musel jsem připustit, že není nijak esteticky zajímavé, ale racionální moderna přece není žádná secese, že? Nemělo by se alespoň vyfotografovat a zdokumentovat?
Krucipísek, kdo že to píše do Orientace o té architektuře, říkám si a hrabu se pod dřezem ve starých novinách. A hele, tady to je – Zdeněk Lukeš! Brouzdám ještě po internetu a za chvíli už mám e-mailové adresy na největší kapacity z oboru. Vylíčil jsem jim celou historii znovunalezeného Kotěrova zábradlí včetně fotografií dokumentujících původní prvek chvalně známé pražské vily, který by rozhodně měl být zachován pro další generace.
Jedním kliknutím jsem tu zprávu rozeslal na všechny strany. Už to budou dva roky, ale všichni mé e-maily ignorují jako já ty jejich články o architektuře. Patří mi to!