Drahé přijímačky na vysokou
Pražská práva jsou jednou z více než 80 fakult českých a slovenských vysokých škol, které Scio testy vyžadují. A nespokojí se jen s jedním. Uchazeč o studium musí vykonat hned dva: test Obecných studijních předpokladů (OSP) a test Základy společenských věd (ZSV). Za každý se platí zvlášť, fakulta nicméně první pokus uchazečům hradí.
„Od loňského roku jsme zavedli možnost konat jeden OSP test a jeden ZSV test zdarma, a to na základě slevového kuponu, který si uchazeč po uhrazení poplatku vyzvedne ve svém profilu u společnosti Scio. Za to jí fakulta platí,“uvedl pro LN proděkan pro komunikaci Marek Antoš. Celkový náklad za kupony pro 2527 přihlášených v loňském roce podle něj činil necelých 1,2 milionu včetně DPH.
Časová úspora, zní ze škol
Podle odborníků přesto přijímací systém znevýhodňuje uchazeče z nízkopříjmových rodin a prohlubuje rozdíly. „Testy na různé vzdělávací stupně, které zajišťují soukromé subjekty, jsou jen pokračování překážek, se kterými se v českém vzdělávacím systému setkáváme. A to je tlačení dětí a hlavně rodičů do toho, že pokud chtějí své dítě na nějakou školu dostat, musí na to vynaložit peníze,“sdělila LN Pavla Lioliasová, mluvčí společnosti EDUin, která se zabývá vzděláním.
Naopak školy, které Scio testy využívají, si celý systém chválí. „Za hlavní výhodu považujeme časovou a místní flexibilitu a variabilitu. Uchazeči nemusejí vše vsadit na jeden termín, kdy jim jakákoli indispozice může cestu na vysokou školu dost komplikovat,“zdůraznila pro LN Adéla Souralová, proděkanka pro studium brněnské Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity (FSS MU). Studenti podle ní navíc
nemusejí jezdit do Brna, mohou zkoušku skládat v blízkosti bydliště. Online či prezenčně. Národní srovnávací zkoušky zároveň uznávají jiné fakulty jiných univerzit, takže uchazeči mohou absolvovat jeden test na více míst, připomněla. Společnosti Scio platí podle proděkanky fakulta jednou za rok za předání databáze výsledků uchazečů. „Jde zhruba o dva tisíce,“dodala. Připustila nicméně, že fakulta nijak Scio
testy nekontroluje, vše ponechává na soukromé firmě.
Do podoby Scio testů nezasahují ani fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Požadují je nicméně jen na Provozně ekonomické fakultě a Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií jako alternativu k fakultním přijímacím zkouškám, které se konají v konkrétních termínech fyzicky na fakultě. LN to potvrdila mluvčí univerzity Tereza Pospíchalová.
Kde naopak na Scio zcela spoléhají, je kromě pražských práv i Fakulta sociálních věd UK. Podle její mluvčí Kristýny Pružinové je tento způsob testování v souladu s běžnou praxí ve světě. A to i na prestižních univerzitách.
„Je to jednoduchá forma, jak vybrat uchazeče do druhého kola, které má většina našich studijních programů a v rámci něhož poté probíhá další a užší výběr,“doplnila.
Vysoká škola ekonomická (VŠE) v Praze zase jako hlavní důvod používání Scio testů uvádí absenci veškeré administrativy spojené s vlastním přijímacím řízením. Kompletně se na Scio spoléhá Fakulta informatiky a statistiky a Národohospodářská fakulta.
Kromě platby za testy a případnou přípravu musí uchazeči o vysokoškolské studium počítat i s platbou za přihlášku. Ta se pohybuje v rozmezí od 450 do 900 korun podle stanovení jednotlivých fakult.
Peníze jako brzda k titulu
Česko má v kontextu Evropské unie velmi nízký podíl lidí s vysokoškolským vzděláním. Podle loni zveřejněných dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ho získalo necelých 27 procent lidí ve věku 25 až 64 let, což je v EU třetí nejnižší podíl. Relativně nižší počet absolventů je pouze v Itálii a Rumunsku. Celounijní průměr je 38 procent vysokoškolsky vzdělaných lidí. „Česká republika umí některé věci velice dobře, ale jedno nám stále nejde: neumíme děti ze slabých rodin dostat na vysokou školu jako jiné země. K maturitě je dostat umíme, ale tam to končí. Důvodem jsou zejména peníze, pro řadu rodin je neúnosné ,držet‘ dítě na vysoké škole. Ačkoli je zdarma, doprovází to další a další náklady, které si nemohou zkrátka dovolit,“shrnul pro LN Antonín Jančařík z katedry matematiky a didaktiky matematiky Pedagogické fakulty UK.