Absurdní efekt Green Dealu

Programy, jako je Green Deal, musejí být hodnoceny podle výsledku. Ten však nemá smysl měřit emisemi EU, ale těmi celosvětovými.

Emise oxidu uhličitého ve vyspělých ekonomikách loni klesly o 4,5 procenta na úroveň před 50 lety, přestože jejich hrubý domácí produkt narostl o 1,7 procenta. Stálo je to obrovské finanční prostředky a doufaly, že budou příkladem zbytku světa. Nejsou. Světové emise oxidu uhličitého opět stouply a dosáhly rekordních 37,4 miliardy tun.

Postarala se o to především Čína, která je nejen největším zdrojem emisí na zemi, ale i v přepočtu na jednoho obyvatele jich produkuje o 15 procent více než vyspělé ekonomiky. Program

Evropské unie na snižování emisí vedl k vyšším cenám elektřiny a průmyslové výroby a dotace do solární a větrné energetiky v EU posílily čínskou vysokoemisní ekonomiku (v roce 2023 o 5,6 procenta).

Solární a větrné technologie z Číny jsou mnohem levnější, protože nejsou zatíženy povolenkami a dalšími regulacemi, jak je tomu v Evropské unii. Evropské továrny na solární panely fungují jen na 17 procent a obrovský boom fotovoltaiky v EU je sycen čínskými výrobky. Green Deal zvýšil světové emise oxidu uhličitého, což financovala EU.

Evropská ekonomika v důsledku vysokých cen energie, jimi tažené inflace a vysokých úrokových sazeb čelila jak poklesu poptávky, tak laciné čínské konkurenci a narostla jen o 0,7 procenta. Osmkrát méně než čínská.

Čína produkuje 35 procent světových emisí oxidu uhličitého, Indie je na druhém místě, a předstihla tak EU. V roce 2000 se rozvíjející se asijské ekonomiky podílely na světových emisích CO2 zhruba 25, v 2015 pak 40 a nyní 50 procenty. Příkladem tedy pro ně dekarbonizace EU není.

Žádný pokles

Hlavním zdrojem oxidu uhličitého je energetika a v ní spalování uhlí, které se podílelo ze 70 procent na růstu emisí v 2023. Čína a Indie své „uhelné emise“od roku 2019 do 2023 zvýšily. Zatímco Evropská unie se navzdory energetické krizi rozhodla urychlit svůj dekarbonizační program, Čína stanovila datum toho svého na rok 2060 a do roku 2035 plánuje intenzivně stavět nové uhelné elektrárny. Ty mají životnost nejméně 40 let, takže pojedou do roku 2075, a Čína tudíž nepochybně zvýší své emise.

Už 20 let víme, že evropský dekarbonizační program nevede k poklesu světových emisí CO2. Navzdory tomu EU trvá nejen na jeho dodržení, ale i na jeho urychlení. Programy, jako je Green Deal, musejí být hodnoceny podle výsledku. Ten ovšem nemá smysl měřit emisemi EU, ale těmi světovými, protože Unie nemá vlastní atmosféru, ta je celosvětová.

Když se vám nedaří rozbít atom pomocí kladiva, není řešením použít větší kladivo a bušit rychleji. Když všichni močí do bazénu, nevyčistíte vodu v něm tím, že sami přestanete, zatímco jiní se přidají. Snižování emisí ve světě je dobrý program, ale musí být celosvětový.

Pokud to politici a manažeři Evropské unie nechápou, měli by se věnovat méně nebezpečné práci – třeba v knihovně. Například autor Green Dealu, nizozemský politik Frans Timmermans, je odborníkem na francouzskou literaturu.