Rusko a volby
Vneděli skončily prezidentské volby v Rusku. Výsledky nemám ve chvíli, kdy píši tento text, jednu jistotu ale mám. Vladimir Putin nevystoupí v televizi a neřekne: „Občané rozhodli, že dají pro příští období důvěru Borisi Grigorjevičovi Uzdečkinovi. Získal 54 procent hlasů a mně nezbývá než mu popřát, aby vedl zemi úspěšněji, než se to dařilo mně.“Tak toto se zcela jistě nestane.
Výsledky jsou zatím neznámé, tudíž panuje nejistota i jakési napětí: bude to přes devadesát procent, bude na začátku osmička? Senzací, jakou nikdo nečeká, by bylo sedmdesát a víc, to by režim dal najevo, že Rusko je demokracie téměř až liberálního střihu. Volbu mezi osmičkou a devítkou na začátku si netroufnu tipovat, jenom to vím ze zkušeností s Kremlem řízeného režimu, že v těchto zeměpisných souřadnicích volby nejsou volby, nýbrž potvrzení pevnosti režimu. Obdiv a úcta všem těm, kdo volby vzali jako příležitost vyjádřit nesouhlas: vzdálenosti jsou v Rusku velké, ale Sibiř je vždycky blízko.
Rusko a volby, to nikdy moc nešlo dohromady. Ruská revoluce dostala pořádnou vrtuli v březnu 1918, kdy bolševici rozehnali Ústavodárné shromáždění. Propaganda pak vykreslovala toto těleso jako hnízdo reakčních elementů, ve skutečnosti byli ti zavržení tak nalevo, že bychom na ně dnes ani nedosáhli.
Nicméně volby Vladimira Vladimiroviče pořád ještě mají daleko k dokonalosti, jak ji poznaly u nás starší generace a jak byla zavedena ve všech guberniích impéria. Viděli jsme video zachycující aktivistku, která do urny nalila inkoust. Nepochybuji, že s ní orgánové náležitě zatočili, nicméně pozoruhodný je i ten fakt, že se video dostalo ven. Že jsme viděli fotky lidí, kteří dávali najevo nesouhlas chováním nebo oblečením. Když je ta správná diktatura, nic podobného se nesmí stát. Hrozba je tak silná, že si to nikdo netroufne. Vždycky se najde někdo, kdo si přese všechna rizika troufne, ale pak se informace o incidentu musí ututlat. Nechoďme pro příklady statečnosti daleko: o heroickém protestu Jana Palacha a Jana Zajíce se veřejnost dozvěděla, ale další případy se už ututlaly a jména Miroslava Malinky nebo Evžena Plocka zná málokdo. Zprávy z Ruska svědčí o tom, že Putin nemá podporu zcela sto- procentní. Jak velkou? To je otázka pro takzvané kremlology, pro analytiky kteří se podle náznaků a dílčích informací snaží rozpoznat, co se v jádru říše zla děje. Obvykle se mýlili, mýlili se tehdy a jiné to nejspíš nebude ani dnes. Skutečné volby jsou jen ty jedny, svobodné a kontrolovatelné, bez nátlaku a policejního dozoru, a žádné náznaky nic relevantního nepřinášejí.
Na to by měli pomýšlet lidé, kteří u nás hovoří o nesvobodě a cenzuře a diktatuře. Měli by, ale neudělají to, stejně jako Putin neoznámí, že v prezidentských volbách prohrál, a odejde na zasloužený odpočinek. Na Krymu.