Scholz kontra Macron
Němci a Francouzi, tak trochu „nespolehliví spojenci“, se od sebe vzdalují už delší dobu
Německý kancléř Olaf Scholz nemá šanci vyhrát volby, které se budou konat v příštím roce na základě ekonomických výsledků a ukazatelů. Má plán, že vyhraje na základě geopolitické sázky, resp. svého závazku neposlat na Ukrajinu žádného německého vojáka bez ohledu na to, co se bude dít. Je o tom přesvědčen Wolfgang Münchau ve svém komentáři pro vlastní server Eurointelligence.com.
Jasná záruka od Scholze přišla poté, co Emmanuel Macron začal před třemi týdny spekulovat o vyslání „pozemních vojsk“na Ukrajinu. Scholz to okamžitě veřejně a striktně odmítl. Navázal na to, že už delší dobu odmítá poslat na Ukrajinu střely Taurus, protože jejich použití by vyžadovalo přítomnost německého personálu na Ukrajině. To je sice technicky pravda, ale v zásadě by to požadovalo vojenské poradce a experty, nikoliv pozemní jednotky, které by se střetávaly s Rusy.
Vyslání vojáků na Ukrajinu je nejčervenější z Scholzových „červených linií“. Už během druhého výročí ruské agrese na Ukrajině se kancléř zaručil, že Německo se nebude angažovat ve válce přímo a že jde o fakt, na který se mohou němečtí vojáci spolehnout. Scholz to tvrdí tak kategoricky, že si Münchau nedokáže představit, jak by mohl změnit názor, kdyby se změnily okolnosti.
Podle autora je typické pro německý moderní politický diskurz, že se názory rámují podle červených linií místo podle strategických cílů. Děje se to i v hospodářské politice. Politická debata je pak soutěží červených linií. Německo se pak stává složitým partnerem. Scholz se sám vboxuje do rohu.
Německý strach z Ruska
Pro Ukrajinu je to tragédie. Německo je druhý největší poskytovatel vojenské a finanční pomoci Ukrajině. Největší pomocník je Amerika, ale její podpora se zasekla v Kongresu. Pokud vyhraje volby Donald Trump, bude asi muset Ukrajinu podporovat Evropa sama. A Německo bude muset být největším podporovatelem. Ukrajinci nyní musí spoléhat na to, že se americká a německá pozice změní. Že Donald Trump nevyhraje a že o deset měsíců později nevyhraje Olaf Scholz.
Německý opoziční lídr Friedrich Merz se ve věci podpory Ukrajiny vyjadřuje jednoznačněji, například dodání střel Taurus na Ukrajinu mu nevadí.
Němečtí žurnalisté rádi zdůrazňují paralely s rokem 2003, kdy byl kancléř Schröder proti německému angažmá v americké misi do Iráku. Tehdy měl ale francouzského prezidenta Jacquesa Chiraca na své straně. Tentokrát je v tom Německo z pohledu západní Evropy samo.
Scholz rozhodně nekoketuje s Vladimirem Putinem. Tato fáze německé politiky s definitivní platností skončila. Na rozdíl od Schrödera neměl Scholz nikdy nic společného s proputinovským táborem v německé politice. Možná se ale s Scholzem vrací éra německé politiky vyznačující se geopolitickým sezením na plotě.
Scholz bude určitě dále podporovat Ukrajinu, posílat munici a protiletadlové systémy. Bude se ale lišit od svých západních spojenců v tom, že bude více než rád akceptovat konec války na současných bojových liniích.
Ale i pouhé udržení bojové linie bude vyžadovat další dodávky ofenzivních zbraní. Západ bude muset vystupňovat pomoc
Ukrajině, i když bude chtít udržet příměří na současných liniích.
Tím, že Scholz rezolutně odmítá jakékoli vyslání vojáků na Ukrajinu v jakékoli podobě, dělá podle Münchaua z celé věci jedno z definičních témat své politické kariéry. Tolik jako Schröderovi v roce 2003 mu to ale nepomůže. Schröder byl mnohem populárnější. A Scholzovi tolik nevěří ani ti, co by s ním jinak ohledně Ukrajiny rádi souhlasili.
Podle Münchaua Scholz využívá toho, že Němci se ohledně války ošívají a mají z Ruska strach. Prezident Frank-Walter Steinmeier řekl – když byl ještě ministrem zahraničí –, že Němci už nikdy nebudou bojovat s Rusy. To byla červená linie minulé dekády. Scholz je přesvědčen, že pozemní jednotky na Ukrajině se rovnají eskalaci. Také to chápe tak, že bez amerického deštníku má Německo strategický problém a také proto nemůže být ve válce s Ruskem.
Od svých západních spojenců se Scholz bude lišit v tom, že bude více než rád akceptovat konec války na současných bojových liniích
Macronovy pootevřené dveře
Francouzský prezident Macron by si rád nechal možnosti otevřené. Strategická nejednoznačnost je součástí války a soupeření. Možná Macron opravdu rozjímal nad strategickou volbou. Macron asi věděl, co dělá a říká a rozkol s Berlínem riskoval schválně. Němci a Francouzi se nyní tak trochu stávají „nespolehlivými spojenci“.
Podle Münchaua lze nyní čekat, že Británie a Francie budou více kooperovat. Německá role v EU i v NATO dále oslabí a francouzsko-německé vztahy se zhorší. Německo a Francie od sebe divergují už nějakou dobu, například v energetice.
V únoru 2022, když vypukla válka, vyhlásil Scholz změnu éry – Zeitenwende. Byla to německá „barevná revoluce“a „berlínské jaro“zároveň. Scholz chtěl, aby Německo více a pevněji zakotvilo do západní aliance. Tento pokus už skončil.
Tolik Münchau a jeho tentokrát příliš příkré hodnocení Scholze. Německo přece jasně říká, že podporuje Ukrajinu a že Rusko nesmí vyhrát. Němci určitě budou i nadále platit, co platit půjde, a dodávat leccos, ale na leadership prostě neaspirují. Ten rádi přenechají Americe nebo Francii, stejně jako velké řeči a rozmáchlá gesta.