Naše sámoška zlevňuje
Vnaší samoobsluze se zlevňuje. „Už si u nás můžete koupit i máslo,“hlásila mi pokladní, které jsem si zřejmě někdy stěžovala, že drahota některého jejich zboží mě nutí jezdit nakupovat tramvají do jiné čtvrti.
Naše sámoška není běžná prodejna potravin. Vchod má přibližně třicet metrů od Malostranské věže Karlova mostu, a tak jím prochází nemalá část z toho tlustého proudu turistů, co tudy permanentně táhne. Vlastně by se krám bohatě uživil i bez místních, jako většina ostatních v okolí, jenže působí v prostorách, které patří radnici a ta stojí na uspokojování základních nákupních potřeb svých voličů. Zaplať jí to Pánbůh.
U položek, jako je mléko, rohlík, mouka, cukr, droždí nebo vejce, nekoukám, jestli stojí o pár korun víc než v supermarketu, jen když pro ně nemusím přes půl Prahy. Máslo už tu ale jeden čas měli taky za devadesát a olej za víc než stovku, což bylo fakt přehnané a moc to nevylepšila ani desetiprocentní sleva pro stálé zákazníky. Taktéž rajčata za 120 mne nemohla přesvědčit. Ale co můžete čekat v ulici, kde se jinak prodávají jenom dárkové předměty a trdelník?
Byla jsem ještě malá holka, když mě maminka posílala do Mostecké pro deset deka špeku k Jíchovi, pro kilo hladké mouky ke Skálovi nebo Skočdopolemu, pro sýr ke Kohlovi a pro sešity k paní Pilerové. Mostecká ulice byla krámků plná, i když netvrdím, že se v nich dalo v padesátých letech, když už se nejmenovaly po svých majitelích, něco kloudného sehnat. Tedy kromě indiánků a rakviček se šlehačkou. Ty, pokud vím, byly vždycky. U Jíchy stávala vždycky v pátek už od šesti ráno fronta na maso, sýr byl jen tavený a paní Pilerová směla prodávat v Narpě (Národní papír) jen dočasně. Než otevřeli na jejím místě samoobsluhu, býval v Mostecké na hodinu i každodenní nákup chleba a mlíka a o bezpultovém prodeji se na městském výboru KSČ mluvilo léta jako o projektu století. Otevření bylo s fanfárami.
V devadesátých letech privatizoval chloubu městského výboru strany Čechoameričan pan Vacek. Výrazně se rozšířila nabídka zboží, přestalo se zavírat už v podvečer a my si říkali – jó, takhle se na to musí. Tehdy jsme ovšem nevěděli, že páně Vackova živnost zůstane široko daleko na prodej potravin sama a bude moci prodávat máslo za devadesát. Stalo se a já přemýšlím, co se v poslední době změnilo, že začala najednou zlevňovat.
Verze mám k dispozici dvě. Jedna je, že poté, co obchod převzali potomci pana Vacka, změnil se přístup k zákazníkům. Vždyť nový jednatel společnosti prý vystudoval v Olomouci sociální a humanitární práci! Druhá verze říká, že se na místo na úpatí Karlova mostu začala tlačil Billa, která slibuje v naší nevelké samoobsluze stejné ceny jako ve velkém supermarketu, což by bylo z mého pohledu skvělé.
Rozhodla jsem se být pozitivní a věřit první variantě.
(Ale ta Billa by mohla v pozadí zůstat.)