Holka jde do neznámého
Ikona alternativního rocku ve svých skutečně neuvěřitelných sedmdesáti letech vydala druhé sólové album The Collective. Aniž by se snažila vejít do dveří, do kterých (už) nepatří, drží se stále vpředu. Jakkoli zúročuje i svoji minulost „holky v kapele“.
Kim Gordonovou máme samozřejmě spjatu především se skupinou Sonic Youth, jednou z nejdůležitějších kapel experimentálního rocku vůbec, kterou spoluzakládala v roce 1981. Byla její členkou po celou dobu existence, až do roku 2011, kdy se partnersky rozešla se svým manželem a spoluhráčem Thurstonem Moorem. Rozchod to byl bolavý, Gordonová jej detailně popsala ve své autobiografii, která byla přeložena i do češtiny a jež nese mírně ironický název Holka v kapele.
Pro fanoušky Sonic Youth bylo samozřejmě ukončení činnosti skupiny nemilé, ve výsledku na něm ale svým způsobem vydělali. Tři hlavní tvůrčí osobnosti totiž pokračují ve svých drahách na velmi vysoké úrovni a vlastně tak každý po svém rozvíjejí svůj vlastní odkaz. Thurston Moore je na sólové cestě výrazu Sonic Youth asi nejbližší. Druhý kytarista Lee Ranaldo zajímavě střídá projekty, některé se Sonic Youth blíží více, některé méně, některé jsou úplně z jiného těsta. Kim Gordonová nejprve založila duo Body/Head, ve kterém se věnovala hudbě sestavené z vysloveně hlukových ploch, v níž zašla v experimentu vlastně možná ještě dál, než kam se Sonic Youth kdykoli odvážili, a v roce 2019 sólově debutovala písňovým, zčásti elektronickým, zčásti „moderně-punkovým“albem No Home Record.
Dlužno ovšem dodat, že Gordonová se nesoustřeďuje jen na hudební tvorbu. Příležitostně také hraje ve filmech, věnuje se hudbě k vizuálním instalacím i výtvarnému umění, je typickou multidisciplinární umělkyní. A v neposlední řadě si udržuje svoji pozici alternativní ikony, skoro by se dalo říct influencerky – je ostatně jednou z velmi mála žen produkujících hudbu, která rozhodně „není pro každého“, jež se objevuje i v takzvaných
„barevných časopisech“(včetně módních), a ty ji berou stejně vážně jako odborné hudební magazíny nebo alternativní fanziny.
Blízko industriálu
Už předcházející album natočila Kim Gordonová v produkci Justina Raisena a tato spolupráce nyní pokračovala na novince The Collective, producent s několika dalšími hudebníky vytvořil hudební základy, na které protagonistka alba napsala texty a nazpívala je.
Hudba rozhodně nehladí po srsti, je plná distortovaných zvuků, ať už kytar, s nimiž si Gordonovou jaksi tradičně díky létům v Sonic Youth, ale dnes už jaksi nepřípadně, spojujeme nejvíce, ale i elektronických ruchů, patrně i různých nasamplovaných
terénních nahrávek a samozřejmě beatů, více či méně polámaných. V souvislosti s The Collective se sice mluví o inspiracích trapem, neboli subžánrem hip hopu, anebo dubem, který je moderní odnoží reggae, ovšem ve skutečnosti lze asi nejlépe připodobnit hudbu alba k elektronicky zpracovanému industriálu, případně noisu.
Zpěv Kim Gordonové, ať už čistý nebo upravený efekty, vlastně se zvukovým okolím kontrastuje. Její hlas je odjakživa relativně jemný, jakoby nejistý, ale v důležitých pasážích nesmírně emotivní, působivý, skoro až nátlakový. Rozhodně je jedním z těch, které se posluchači vryjí už napoprvé do paměti a už nikdy z ní nevymizí. Gordonová
přitom není v popovém nebo rockovém slova smyslu žádná „velká zpěvačka“, její projev se často spíš blíží deklamaci, ovšem má v sobě mimořádně silný atak. Album uvedl do světa první singl, úvodní píseň Bye Bye, v jehož klipu hraje hlavní roli dcera Kim Gordonové a Thurstona Moorea Coco. Je o útěku mladé dívky z domova a vlastně ode všeho. V textu se jen vyjmenovávají více či méně podstatné věci, které na takovou cestu dívka potřebuje, od kusů oblečení přes zubní nit až po vibrátor. Metodou koláže Gordonová jako textařka pracuje především, dovedně ale jejím prostřednictvím dokáže sdělit to důležité. „Chtěla jsem vyjádřit absolutní šílenství, které kolem sebe právě teď cítím,“říká. „Uklidnit se, snít, uniknout drogám, televizním pořadům, nakupování, internetu, všemu tomu snadnému, uhlazenému, pohodlnému a značkovému. Narušit to a jít do něčeho neznámého.“
Album The Collective není snadné poslouchat, možná ho není ani snadné přijmout. Ale při vyladění na stejnou vlnu s Kim Gordonovou skýtá jeho opakovaný poslech dobrodružství. A možná ještě větším dobrodružstvím bude zjistit, jak repertoár vzniká a funguje naživo. Druhého července budeme mít to štěstí si to v pražské MeetFactory ověřit.
Kim Gordon: The Collective
vyd. Matador Records 2024