Vstřícně se Slováky

Je-li to daň za volební kampaň, působí přijatelně

Zítra Praha přivítá ministry zahraničí Visegrádské skupiny. Za jiných okolností by se spekulovalo. Sejdou se tak jako kancléř Scholz s prezidentem Macronem, kteří se liší podobně vztahem k válce na Ukrajině? Poklábosí Jan Lipavský s Jurajem Blanárem, aby zjistil, co slovenský kolega slyšel od Sergeje Lavrova, když se s ním setkal? Těžko. Mezi Fialovou a Ficovou vládou sílí napětí. Blanár je v Praze pasován skoro na zrádce a Lipavský v Bratislavě na ješitu.

Aktuální problém je v tom, že v sobotu Slováci volí prezidenta (6. dubna je druhé kolo). Do té doby vše podléhá kampani. Peter Pellegrini je vydáván za „lidskou tvář“Ficovy party a muže, s jakým lze racionálně jednat. Ale když v pondělí mluvil v televizní debatě favoritů, vše podřídil běžící kampani: „Slovenská zahraniční politika se nemá stavět do pozoru podle toho, jak pan Fiala z Prahy zakřičí.“Ačkoliv si můžeme myslet, že kdyby jednal z očí do očí s Petrem Fialou či Petrem Pavlem, mluvil by jinak.

Co z toho plyne? Pro příští dny asi toto. Cokoliv kritického v Praze padne na adresu Slovenska, ať oprávněně, či neoprávněně, vyvolá to kampaňové reakce, ze kterých bude těžit hlavně Pellegrini, Fico a také Andrej Babiš (sám se chlubí, že nemá problém jednat s kýmkoliv, kdo byl demokraticky zvolen). Zdá se, že českým státníkům, politikům i diplomatům se nabízí klasické doporučení: mlčeti zlato.

Anebo hovořit tak, jak si to již stačil osvojit prezident Petr Pavel. Když v pondělí vítal prezidentku Zuzanu Čaputovou, měl to snadné: oba jsou z podobné názorové líhně a vycházejí si vstříc. Přesto volil ke Slovensku slova znějící neutrálně, ba – jak se módně říká – inkluzivně. Třeba: ani jedna země (Česko ani Slovensko) válku nechce, chceme, aby tam zavládl mír. Otázka je, jak míru dosáhnout. V tom se teď neshodneme, ale neznamená to, že se neshodneme v budoucnu.

Zní vám to podbízivě? Ale je-li to daň za trpělivost při slovenské volební kampani, je přijatelná.