Rychlovlakem za makaky
Nabízí vedle koupání i pestrou přírodu vhodnou pro pěší turistiku či lezení po skalách. To vše ve stínu hrozby Pekingu, jenž ostrov považuje za svoji provincii.
Je to velmi pozoruhodný pohled. Za okny vlaku se vysokou rychlostí objevují a zase mizí rýžová pole, větší města i auta, která mu nemají šanci stačit. Vítejte v perle tchajwanské dopravy – rychlovlaku Taiwan High Speed Railway.
Malý chlapec, který možná ještě ani nechodí do školy, v podstatě leží na okně a sleduje okolo ubíhající krajinu. Tu a tam vyhrkne nějaké slovo, jímž chce upoutat pozornost vedle sedící matky. Ta mu ale moc času nevěnuje, raději si něco luští na svém telefonu. Očividně nejede poprvé.
Náš vlak míří rychlostí okolo 300 kilometrů za hodinu z hlavního města Tchaj-wanu Tchaj-peje do jižní metropole Kao-siungu. Zastávky jsou na cestě, která mu zabere necelé dvě hodiny (a na níž prakticky neexistuje zpoždění), jen tři. Auto by 345 kilometrů dlouhou trasu ideálně zvládlo za necelé čtyři hodiny, vlak ji urazí za jednu hodinu a 38 minut. Cena
je sice vyšší, nicméně za časovou úsporu stojí: 1490 tchajwanských dolarů (asi 1090 korun). Na druhou stranu je ale možné ušetřit, například včasným nákupem, stejně tak na slevu dosáhnou i děti či senioři.
Bezpečnost především
Pro rychle se rozvíjející ostrov je vysokorychlostní železnice darem
z nebes. Otevřela se v roce 2007, přičemž stavba samotná začala o sedm let dříve. Původně měl být systém postaven na principu evropských rychlovlaků, nakonec se ale zvolil japonský systém podobný šinkansenům.
Ten má být odolnější vůči přírodním vlivům, které Tchaj-wan občas sužují. Podél trati jsou také umístěny detektory zemětřesení,
narušení podloží a nepříznivého počasí, jež předávají detailní informace do hlavního provozního střediska.
V případě jakéhokoliv problému řídící centrum ihned upozorňuje všechny vlaky na trati, a pokud nastane velké nebezpečí, tak může některé vlaky na dálku zastavit. „Bez ohledu na to, co se děje, cestující a provozní bezpečnost jsou vždy naší hlavní prioritou,“stojí na webové stránce tchajwanského dopravce.
Rozvoj turismu
Rychlá železnice mimo jiné velmi pomohla rozmachu turistiky na Tchaj-wanu. „Stále více lidí díky tomu míří na jih ostrova, ať už to jsou Evropané, Korejci, ale třeba i lidé ze severu,“říká Čech Pavel, který zde žije přes deset let. „Rychlost spojení hraje opravdu velkou roli. Na jihu je celá řada letovisek, kde se můžou ubytovat a zabavit se, ať už jde o potápění, surfování nebo třeba jen plavání v moři.“
Vedle již zmíněných věcí láká Tchaj-wan také úplně odlišným typem aktivit – pěší turistikou a lezením po skalách. Téměř desetinu plochy Tchaj-wanu představují národní parky. Pavel bydlí na jihu ostrova nedaleko Kentingu, který je nejstarším národním parkem v zemi. Vznikl už v roce 1984, a ač není úplně slunečno, je tu o poznání tepleji než v hlavním městě. „Určitě je tu daleko lepší počasí, také tady tolik neprší,“potvrzuje mé pocity Pavel.
K dopravě po okolí využívá zejména svůj skútr, který je v asijských zemích základním dopravním prostředkem pro většinu populace. „Na delší cesty na sever určitě využívám vysokorychlostní železnici, je to sice dražší než autobus, ale daleko komfortnější a rychlejší,“dodává.
Spolu jsme zamířili do Kentingu, kde pozorujeme rozmanitou faunu i flóru, přičemž vystoupáme na vyhlídku, z níž je vidět slušná část národního parku. V dálce je pak na pobřeží azurového moře vidět maják. „V okolí se také nachází docela dost vojenských základen,“připomíná Pavel vyhrocenou politickou situaci, v níž Tchaj-wan je.
V minulém roce s některými českými novináři hovořil ministr zahraničí Joseph Wu, který podotkl, že vojenská hrozba ze strany Číny existuje a zesiluje. „K válce by mohlo dojít. Doufáme, že to tak nebude, protože taková válka nebude mít žádné vítěze. Ale pokud by ji s námi chtěli vést, jsme připraveni a budeme se tvrdě bránit. Stejně jako to dnes dělají Ukrajinci,“uvedl Wu loni v dubnu.
Přímá linka z Prahy
Ale zpět do národního parku Kenting. Velmi snadno lze zahlédnout makaky formozské, kteří nás zvídavě okukují z nedaleké skály. Očividně nejsme první lidé, které vidí, protože se sice drží v uctivé vzdálenosti, přesto se jich nedaleko nás pohybují nižší desítky kusů včetně mláďat. Na své si v Kentingu přijdou i milovníci motýlů a dalšího hmyzu, ten obletuje všemožné rostliny v okolí.
Nejpohodlnějším způsobem, jak se dostat na ostrov, který je z českého pohledu vnímaný velmi exoticky, je přímý let z Prahy do Tchaj-peje. Na cestě do Asie trvá zhruba 12 hodin, na cestě zpět lehce přes 15 hodin. Linku od loňského července provozuje společnost China Airlines, státem vlastněná letecká společnost Tchaj-wanu. Na ostrov nejsou potřeba žádná víza.