Ve stínu krále rokenrolu aneb sklíčen z komedie
Absolventka DAMU Ksenija Krčar, která pracuje jako režisérka převážně v rodném Chorvatsku, připravila pro Divadlo pod Palmovkou komedii britského autora Lee Halla Vaříme s Elvisem. Na výsledném tvaru se na ní jako scénograf podílel krajan Leo Vukelić. Pilného a úspěšného dramatika známe z českých jevišť jako spoluautora či jediného tvůrce titulů Zamilovaný Shakespeare, Billy Elliot a Sopranistky. Libeňská novinka se opírá o hru z roku 1998, která v zemi svého vzniku zaznamenala nominaci na Cenu Laurence Oliviera za nejlepší komedii.
Tato skutečnost se mi jeví skoro těžko uvěřitelná a nemyslím, že to spočívá pouze v konkrétní jevištní realizaci. Ve hře se objevují čtyři postavy, Táta (Ondřej Veselý), Máma (Vendula Fialová), Jill (Pavla Gajdošíková) a Stuart (Teodor Dlugoš). V první scéně – hned po krátkém entrée dívky Jill – přichází na scénu Máma se Stuartem, ona jako starší si přivedla domů mladého „kolouška“, vilně se před ním vlní a přikazuje mu, ať se svlékne. Když už je chlapec pouze v trenýrkách, vjede z vedlejšího pokoje prudce dcera Jill s invalidní křeslem, na němž sedí ochrnutý Táta. Trapná situace představuje těžký kalibr nepravděpodobnosti i v žánru bláznivé komedie, kde je sice leccos neuvěřitelného dovoleno, ale jako rozehrávka to působí značně klopotně. A takových situací vrší jevištní tvar stále víc. Táta se kdysi živil jako imitátor Elvise Presleyho, momentálně je po zdravotním kolapsu nepohyblivý a nemluví, možná ani neví, co se kolem něho děje. V jakýchsi snově surreálných prostřizích se však objevuje ve své někdejší roli s patřičným kostýmem a parukou a předvádí několik presleyovských čísel, a to ve formě zpěvu i bavičských promluv. Máma, jinak učitelka, chce žít, a proto si bez výčitek vodí domů milence Stuarta, hádky s dcerou se týkají nejen tohoto jejího nestandardního poměru, ale také jídla, Jill si nehlídá váhu, zatímco vichřičná pedagožka ano. Stravování je vedle erotických komplikací (se Stuartem se zaplete i dcerka) tématem hlavním, mladík má ostatně cukrářskou profesi a dámám nosí jako dárky zákusky, matka je odmítá, dcera nadšeně přijímá. Vztahy se komplikují a několikrát protočí, ve finále obě ženy Stuarta zavrhnou a poslední momenty už trochu únavných zápletek se tak nesou v duchu rodinné pohody – i s nemocným otcem. Komedii obohacují také nezbytné lascivity, jedním z poměrně důležitých témat se jeví masturbace, v dialozích propíraná i jevištně simulovaná.
Elvisovská čísla vyznívají v interpretaci Ondřeje Veselého pramálo přesvědčivě, nevylučuji, že jde o režijní záměr, tatík asi nebyl špičkový entertainer, temporytmus inscenace však nabírá nanicovaté minuty navíc. Ostatní předvádějí uprostřed mantinelů, které inscenace umožňuje, solidní profesionální výkony, při diblíkovské kreaci Pavly Gajdošíkové jsem ovšem s nostalgií vzpomínal na její skvělé role v předchozím angažmá u ostravských Bezručů. Nejsem si příliš jist pojetím postavy Stuarta, Teodor Dlugoš ho prezentuje spíš jako nešikovnou oběť než nezodpovědného svůdce, takže morální „vítězství“už znovu soudržné rodiny vyznívá nepatřičně. Jde o záměr autora či režisérky?
Hraje se na poněkud těžkopádně realistické scéně s digestoří nad hlavami účinkujících, vždyť kuchyňské problémy tvoří podstatnou náplň tohoto opusu. Přiznávám, že už dlouho jsem nebyl z divadelní komediální produkce tak sklíčený.
Lee Hall: Vaříme s Elvisem
Překlad a dramaturgie: Ladislav Stýblo
Režie: Ksenija Krčar
Výprava: Leo Vukelić
Hudba: Matej Štesko
Divadlo pod Palmovkou, česká prem. 1. 3., psáno z reprízy 12. 3.