Kdo nejde s námi, jde proti nám
Co čeká pozdně putinovské Rusko v příštích letech? Pokračování brutalizace režimu, utahování šroubů a další posilování armády
Vprezidentských volbách dostal Vladimir Putin mandát na dalších šest let. V jedenasedmdesáti letech je reálné, že se mu ho skutečně podaří ještě poměrně v duševní a tělesné svěžesti dokončit a ucházet se o další. Pro srovnání – jeho americkému protějšku Joeu Bidenovi je 81 let a troufá si na další funkční období. Je tak dost dobře možné, že tu budeme mít Putina ještě na dlouhá léta.
„Účast byla vysoká, protože lidé přišli vytvořit podmínky pro vnitřní politickou konsolidaci země, abychom se pohnuli dál,“odpověděl na tiskové konferenci těsně po svém „zvolení“na dotaz, co říká tomu, že k urnám přišlo dle oficiálních výsledků 77 procent voličů.
Putin tak má nakročeno k tomu, že se stane nejdéle vládnoucím šéfem státu od dob carevny Kateřiny II. Veliké a nejstarším vládcem za tisíc let. Překonal by tak Josifa Stalina, který vládl mezi lety 1922 až 1952 tři desetiletí a země pod ním zažila nejtemnější okamžiky 20. století v podobě hladomorů a represí s miliony obětí i nejsvětlejší chvilky, když Sovětský svaz porazil spolu se spojenci nacismus a výrazně rozšířil svou imperiální sféru vlivu.
Cesta k diktatuře
Nakolik Putin cítí touhu na toto navázat, není jasné. Jisté však je, že kritika sovětských represí či pochybení z veřejné sféry mizí. Ti, kteří poukazovali na temné stránky dějin, jako třeba hnutí Memorial, jsou vytěsňováni, cejchováni jako takzvaní zahraniční agenti a zakazováni. Konkrétní lidé jsou pak zavíráni do vězení, jako třeba člen vedení Memorialu Oleg Orlov, který dostal dva a půl roku vězení v rámci paragrafu o diskreditaci armády, jejž si úřady v poslední době mimořádně oblíbily.
Naopak posiluje kult vítězství ve druhé světové válce, který režim ztotožňuje se současnou „speciální vojenskou operací“na Ukrajině. Cílem je „porazit kyjevské neonacisty“a uštědřit lekci „jejich evropským sponzorům a sympatizantům“, přičemž se náramně hodí fakt, že uprostřed Evropy leží Německo a v zájmu zachování existence své i svých spojenců se k situaci musí nějak postavit a Ukrajinu podporovat.
Stalinův režim nasadil brutální podobu už v roce 1929, když diktátor upevnil svou moc a zrušil poměrně prosperující období nové ekonomické politiky, které dovolovalo i podnikání soukromníkům. Ten Putinův se brutalizuje postupně. V roce 2012, když si Putin měnil funkci s Dmitrijem Medveděvem a končil premiérské období, jezdil ke konci volebního dne po Moskvě, podával si ruku s lidmi a děkoval za 64 procenta hlasů, která tehdy v prezidentských volbách dostal.
„Dosáhneme úspěchů a vyzývám všechny sjednotit se kolem zájmů našeho národa a vlasti,“prohlásil tehdy. „Jsme odsouzeni k úspěchu! Pusťme se do velké práce ve jménu Ruska,“hřímal o šest let později po volbách v roce 2018, kdy už dostal skoro 77 procent hlasů. Na téma dalšího pokračování ve funkci po roce 2024 tehdy řekl: „Vždy jsem se přísně držel a držím ústavy. V ústavě je jasně napsáno, že ne více než dvě období za sebou.“
Když se během covidové epidemie Putin uzavřel do Kremlu a návštěvy včetně těch zahraničních přijímal jen zřídka, po dokonalém screeningu a na hraně pověstného oválného stolu, bylo jasné, že se něco děje. V roce 2020 proběhlo referendum, kde se 78 procent vyslovilo pro změny v ústavě včetně vynulování Putinových prezidentských období, aby se mohl znovu ucházet o mandát v letech 2024 a 2030.
V současných volbách Putin dostal 87 procent hlasů. Podle organizace Golos, která se zabývá monitorováním průběhu voleb a nyní je už v Rusku zakázaná, byla zhruba pětina hlasů podvržených, web Nové Gazety odhaduje tento počet na třetinu. Ruské úřady také odmítly účast pozorovací mise OBSE, ačkoli je jinak členem této organizace a horlivě vysílá ve značných počtech své pozorovatele do jiných voleb, třeba do Kazachstánu. Výsledek i účast každopádně odpovídá spíše praktikám Běloruska nebo středoasijských diktatur, kde volby slouží jen k obhájení se před
světem. Svérázně se k tomu postavil například afghánský Tálibán, který odmítl takové frašky pořádat s tím, že takto se předvádět nemá cenu.
„Politická konsolidace země“
„Soudí mě za novinový článek, ve kterém jsem režim v Rusku označil za totalitní a fašistický. Napsal jsem ho před více než rokem. Někomu se zdálo, že přeháním, ale teď je jasné, že to přehánění nebylo,“cituje portál Meduza odsouzeného obránce lidských práv Orlova. Je sice jasné, že dnešní Rusko skutečně stále nabírá rysy tvrdé diktatury, současně ale značnému množství lidí leze taková perspektiva země na nervy. Podle průzkumu státní sociologické agentury VCIOM má o poctivosti voleb pochybnosti zhruba třetina Rusů.
O odporu proti režimu svědčí také množství incidentů s podpalováním volebních místností, které byly dříve naprosto ojedinělé. Jejich aktéři se k nim odhodlali i přesto, že dobře věděli, že za své jednání budou okamžitě pykat nejspíš léty ve vězení. Rovněž výzva štábu nedávno zesnulého opozičníka Alexeje Navalného přijít v neděli v poledne do volebních místností vyjádřit tichý protest vedla ve velkých městech k dlouhým frontám.
Putinovými následujícími kroky tak bude nejspíš další utahování šroubů a represe. Právě to je v jeho pojetí ona „vnitřní politická konsolidace země“. Můžeme čekat, že ze státem schválených výkladů historie úplně zmizí gulagy, represe a nucené přesídlování národů jako Krymských Tatarů a Čečenců. Hladomory se stanou „nutnou obětí rozvoje země“. Jakékoli projevy vnitřní opozice budou nadále kriminalizovány, současně se odpor proti režimu přenese do roviny stále více násilných aktů či projevů.
Za prioritu pokračujícího prezidentství Putin označil posílení armády a „splnění úkolů spojených se speciální vojenskou operací“. Dá se tak očekávat, že bude vrhat další síly do války, o které je přesvědčen, že ji dokáže vyhrát. Tomu se v příštích letech podřídí ekonomika země a možná dojde i na další mobilizaci, pokud současné způsoby náboru za peníze či výhody jako státní občanství nebo možnost vyhnout se trestu vězení nebudou stačit.
Válka jako budoucnost
Otázkou zůstává, jakou podobu má v Putinových představách ono „vítězství“. Za úspěch teď režim prezentuje to, že na okupovaných územích byla účast vyšší než 80 procent a přes 90 procent lidí hlasovalo za Putina. Dosáhl toho ovšem již klasickým způsobem, kdy volební komise (údajně z bezpečnostních důvodů) první dva dny hlasování obcházely domy s urnou a klepaly na každé dveře. Dle svědectví z místa se sice dalo hlasování vyhnout, málokdo si to ale v tamní represivní atmosféře dovolí.
Dá se tak očekávat, že ruský režim bude chtít z Ukrajiny urvat víc. Cosi naznačují i Putinova slova o zřízení „sanitární zóny“podél hranice, aby nebylo možné dostřelit západními zbraněmi do ruských měst, jako je Belgorod či Kursk. Možná se chce prozatím smířit i s okleštěnou, byť prozápadní Ukrajinou, aby bylo možné nabrat síly. Charakter i proměny impéria pod jeho vedením ale naznačují, že pokud ho něco nezastaví, rozpínavost bude pokračovat dál.
Vydrží Putina a jeho „konsolidaci země“ruská společnost? Nevyústí nespokojenost v budoucnu do otevřené vzpoury a revoluce jako v letech 1917 až 1921? V dnešním komunikačním věku, kdy se technologie stále rozvíjejí, a informace, dezinformace, výzvy a poselství je možné šířit stále snadněji, jsou pro to všechny předpoklady.
Můžeme čekat, že ze státem schválených výkladů historie zmizí gulagy, represe a nucené přesídlování národů