Pro Evropu nastává čas inventury
Dokud nebude Evropa dosahovat přesvědčivých výsledků na poli ekonomickém, bude dále oslabovat i na poli geopolitickém
Souhrnný evropský ekonomický výkon je mizerný. Jakožto jedna z možných formálních diagnóz se nabízí primární negativní nabídkový šok, při němž se produkuje méně za více. Ten po jisté době plynule přechází v ochromení strany poptávky, neb vysoké ceny neúnosně zatížily rozpočty domácností a nejistota snížila investiční apetit firem. Nejde přitom pravděpodobně o přechodné zaváhání v rámci ekonomického cyklu, nýbrž o obtíže strukturální povahy, které znemožňují pověstný odraz ode dna. Toliko doufat, že tento rok bude prostě lepší, nepředstavuje důvěryhodnou strategii. Co by se tedy mohlo učinit, aby se hospodářská prosperita do Evropy mohla navrátit?
Pomalá Evropa
Ekonomika eurozóny stagnuje déle než rok. Od nástupu pandemie přitom expandovala o neutěšená tři procenta, což činí méně něž procento reálného růstu ročně. Ekonomický výkon našeho bezprostředního západního souseda je ještě tristnější. Německé hospodářství přešlapuje na místě již druhým rokem, velikost reálné ekonomiky přitom zůstává prakticky nezměněna od konce roku 2019. Již půl druhého roku se kontinuálně zvyšuje německá nezaměstnanost a vzhledem ke zpožděné reakci trhu práce vůči HDP bude tento trend nejspíše pokračovat. Americká ekonomika naopak expandovala od posledního čtvrtletí před nástupem pandemie o osm procent, přičemž trh práce se nachází ve skvělé kondici. To není pro Evropu potěšující srovnání.
Zároveň platí v ekonomice více než kde jinde příslovečné non progredi est regredi: vlak ujíždí Evropě stále větší rychlostí. Zemím platících eurem se nedaří kumulovat bohatství a důvěra v budoucí prosperitu je vystavena čím dál tím většímu tlaku. Jádro pudla spočívá ve schopnosti a ochotě otočit list a začít psát na novou stránku. Zatímco Anglosasové v tomto umění vynikají, kontinentálním Evropanům jakoby neustále uniká. A tak zuří v Evropě přes dva
roky válečný konflikt, avšak podpora zbrojního průmyslu je stále spíše váhavá a přesvědčivé navýšení výdajů na obranu není na programu dne. Jak politika appeasementu vůči Rusku po záboru Krymu, tak chabá vojenská kondice evropských států se přitom řadí k příčinám probíhajícího konfliktu.
Absence rozhodnosti a směřování
Váhavá situace Německa ukazuje, že se ztrátou ekonomického výkonu jde ruku v ruce ústup z politického výsluní. A tak nyní churavějící Německo zastupuje snaživá Francie. Kdo bude rozhodovat o nastavení zásadních hospodářských premis, cílů a prostředků v Evropské komisi po letošním roce, se tedy uvidí. Důvodů pro změnu směřování je alespoň z pohledu hospodářského více než dost. Dokud nebude Evropa dosahovat zcela přesvědčivých výsledků na poli ekonomickém, bude dále oslabovat i na poli geopolitickém.
Rusko se jí přitom bude moci nadále vysmívat s vyceněnými zuby. Na jakýkoliv válečný střet je totiž třeba zdrojů a vleklé konflikty jsou částečně rozhodovány právě prostřednictvím hospodářské odolnosti a výkonnosti.
Nedávno byla představena Evropská strategie pro obranný průmysl. Dopadlo
to jako obvykle, tedy formalistně: spousta zkratek, vzájemné spolupráce a procentuálních cílů. Finanční záštita 1,5 miliardy eur je však mizivá, neb v poměru k evropskému HDP činí zhruba nula procent. Na druhé straně nebyl zbrojní průmysl zařazen v rámci evropské taxonomie do sociálně udržitelné oblasti, což může klást zbrojařům významné překážky pro financování budoucího rozvoje. Tato disproporcionalita je zarážející. Obdobně minuskulní rozsah má mimochodem podpora pro evropskou výrobu mikročipů. Alokovaných 43 miliard eur rozdělených do roku 2030 činí na roční bázi po zaokrouhlení opět nula procent evropského HDP.
Olaf Scholz teprve dva roky po vyhlášení programu Zeitenwende (historický bod zvratu) v únoru přislíbil, že Německo tento rok plánuje splnit závazek výdajů na zbrojení vůči NATO. Bylo by to poprvé od počátku 90. let. Pakliže to vyjde; neb při pohledu do návrhu rozpočtu to bude jen o chlup. Byrokracie kolem zakázek pro Bundeswehr přitom nebyla nikterak zjednodušena a představuje jednu z překážek pro poskytování záruk zbrojnímu průmyslu. To není po dvou letech konfliktu v Evropě příkladný výsledek. Němci pro to mají specifické slovo effektmacherisch, tedy provádění věcí na efekt. Pro srovnání, americké výdaje na obranu přesahují i v restriktivních letech tří procent HDP, roční rozpočet pro podporu produkce čipů je oproti evropskému zhruba pětinásobný.
Situace zralá na změnu
Nízká úroveň rozhodnosti nese nelibé plody: hospodářská stagnace, neprosperující střední třída, nejistota ohledně rozvoje pokročilého a strategického průmyslu, neschopnost poradit si s ilegální migrací, nemožnost efektivně řešit konflikt na Ukrajině a nepřipravenost čelit případnému konfliktu s Ruskem. Systém rozhodování v Evropě je reaktivní a pomalý, poskládání priorit směřuje prokazatelně proti hospodářské prosperitě, schopnost odvrátit hrozbu válečného konfliktu bez intervence USA se jeví jakožto slabá. Jak se hned zkraje ujišťuje Goethův Faust: Na počátku byl čin! Ten je však pro Evropany povětšinou vzdáleným snem, o němž se smí jen šeptat, jinak hrozí, že by se rozplynul docela.
Pro Evropu nastává čas inventury cílů, priorit a časových rámců. Situace je zralá na přehodnocení parametrů Green Dealu, úpravu představ o roli spalovacího motoru v dopravě, zvážení budoucího využití všech relevantních energetických zdrojů a redukci regulatorní zátěže generované Evropskou komisí, včetně přiškrcení jejího lartpourlartistického regulačního apetitu do budoucnosti. Nejde přitom o volání po jakémsi návratu do minulosti. Jde o požadavek racionální revize dosavadních předsevzetí, z nichž některá evropské ekonomice prokazatelně škodí. Je asi v pořádku snít o hospodářském růstu odděleném od využívání zdrojů (sic!). Pokud však nemáte po ruce jasný itinerář, kterak uvést sen v žitou realitu bez devastujících nezamýšlených efektů, zdiskreditujete nakonec i sen samotný. Pokud si Evropa nebude schopna naordinovat proměnu včas sama, donutí ji k úpravě modu operandi později tlak okolností.
Systém rozhodování v Evropě je reaktivní a pomalý, poskládání priorit směřuje prokazatelně proti hospodářské prosperitě