Japonsko vystrkuje hlavu z díry

Se začátkem tohoto týdne skončila v Japonsku dlouhá éra negativních úroků. Cenu peněz zvedla tamní centrální banka prvně po 17 letech. Záporné úroky využívala v letech před covidovou pandemií i během ní řada důležitých centrálních bank a Japonsko opouští tuto politiku jako poslední na světě. S ekonomickou stagnací a deflací, proti kterým se snažilo bojovat negativními úroky, se ovšem Japonsko potýká již od počátku 90. let, tedy celé dvě generace.

Proč je to důležitá zpráva? Z několika důvodů. Koncem 80. let leckdo v USA považoval Japonsko za hrozbu či konkurenta, který může celý Západ ekonomicky převálcovat. Ještě na počátku 90. let bylo Japonsko druhou největší ekonomikou světa. Nyní je například zajímavou otázkou, zda se stagnace japonského typu nemůže opakovat v nějaké jiné asijské zemi, tedy především v Číně.

Nasycená společnost

Co se v Japonsku, které do začátku 90. let zahanbovalo svět skvělými automobily, roboty, elektronikou a báječnými rychlovlaky, vlastně stalo? Sešlo se toho spousta: praskla realitní bublina a zhroutila se burza. Ukázalo se, že japonské podniky jsou nezdravě propojeny s bankami a křížově navzájem skrze vlastnictví dodavatelů i odběratelů. Populace Japonska – jinak stabilní a bezpečné země – začala rychle stárnout. Země je jedna z nejzadluženějších na světě, přitom úspory obyvatel jsou také vysoké.

Exaktní odpověď zjistit nejde. Objevily se i relevantní úvahy na téma, že Japonsko je vlastně nasycená společnost. Nikdo si už nic nepotřebuje kupovat, všichni všechno mají. Mnoho ledniček, praček, mikrovlnných trub, televizí, myček, sušiček, fotoaparátů, aut. Obecně se ví, že Japonci bydlí velmi skromně, oproti Evropě i Americe se tísní v malých bytech atd. Zde by sice mohla být rezerva, ale Japonsko je relativně malé.

Důležitá je i otázka, zda a komu tento „nerůst“vlastně vadí. Japonsko je i bez růstu země bohatá, prosperující, bezpečná, s nízkou nezaměstnaností a plná moderních technologií. A kdo v uplynulých dekádách opakovaně navštívil Tokio (jako autor těchto řádků), mohl se osobně přesvědčit, že i japonská metropole celou dobu ekonomicky rostla a prosperovala.

Japonským vládám a centrální bance stagnace a deflace každopádně vadila. Obě instituce se snažily ekonomiku různě povzbuzovat střídavě pomocí různých nástrojů a experimentů. Tedy i nulovými a zápornými úroky, které byly nepřetržitě uplatňovány posledních osm let.

Od pondělí už tedy není na světě žádná centrální banka, která by držela úroky pod nulou. Jak podotkl John Authers ve svém sloupku pro agenturu Bloomberg, končí bizarní svět, kde je všechno jakoby obráceně, za zrcadlem.

Japonský experiment

Otázkou ovšem je, jak bizarní byla tato realita, když v Japonsku trvala celé dekády. Když něco trvá tak dlouho, těžko to může být ještě bizarní. Ovšem když se s nulovými a pak i se zápornými úroky začalo, svět byl zděšen, analytici nevěřícně zírali na něco, co jim připadalo jako horor.

Krom toho, že Japonci skončili se zápornou úrokovou mírou, zrušili i další nařízení, které – když bylo před deseti lety schváleno – bylo také chápáno jako dechberoucí a revoluční. Centrální banka se tehdy zavázala intervenovat na trhu, kdyby výnosy z desetiletých vládních dluhopisů převýšily jedno procento. Jedni to tehdy chápali jako zoufalý, druzí jako statečný počin.

Podle Autherse dochází k historickému posunu a jde o velkou věc. Bylo to mimochodem právě Japonsko, jež dalo světu pojem „kvantitativní uvolňování“, který dobře popisuje skutečnost, když centrální banka nakupuje státní dluhopisy a sráží dolů výnosy z nich. Kvantitativní uvolňování byla přitom politika, kterou provozovala většina velkých centrálních bank světa po pádu investiční banky Lehman Brothers v roce 2008, po finanční krizi a v průběhu tzv. velké recese.

Konec doby ledové

„Japonizace ekonomiky“pro mnohé znamená ekvivalent pádu do deflační spirály (deflace je pro ekonomiku smrtící, protože zisky podniků klesají, ale splácené úvěry zůstávají stejné). Leckdo hodnotil japonské experimenty a kreativní počiny v boji s deflací jako odvážné. Ale jiní věří, že japonské návody a to, že si je po roce 2008 osvojili skoro všichni, poškodilo světovou ekonomiku.

Každopádně období hlubokého zmrazení japonské ekonomiky nyní končí. Akciový index Nikkei je zpět na rekordech roku 1989. Mzdy rostou nejrychleji od roku 1991. Japonsko poprvé vystrkuje hlavu z díry, do které spadlo po propíchnutí realitní bubliny v roce 1991.

Přitom ale má stále jednu z nejvolnějších měnových politik na světě. A úrokové míry tam zůstanou nízké ještě dlouho.

Autor je předseda správní rady IPPS