Léky na míru. Pro vás osobně

Ukazuje se stále víc, že nestačí vývoj nových a stále účinnějších léků a diagnostických metod, ale že je potřeba obrátit větší pozornost i k individualizaci péče o pacienty, respektování jejich specifických odlišností. Velkým tématem se proto stává „personalizovaná medicína“.

Personalizovaný přístup je samozřejmě u některých onemocnění nutný ze samé jejich podstaty: třeba orgánové a tkáňové transplantace, u kterých se hledá pro daného příjemce geneticky co nejvhodnější dárce. Individualizovaný přístup je zásadní i u mnoha poruch psychiatrických a samozřejmý u relativně vzácných geneticky podmíněných nemocí.

Individualizovaný nádor

Vysoce individualizovaný, a tím pádem i velmi drahý je přístup k moderní tzv. biologické léčbě nádorových onemocnění a leukemií. V jedné její variantě, využívající monoklonální protilátky schopné stimulovat imunitní protinádorové mechanismy pacienta, je nutno metodami molekulární genetiky zjistit, jestli onen konkrétní nádor bude pro takovou léčbu vhodný (jestli je imunologicky dostatečně „horký“, tedy s velkým počtem mutací genomu nádorových buněk). V jiné takové metodě se pacientovi odeberou jeho imunitní buňky (tzv. T- nebo NK-lymfocyty) a geneticky se modifikují tak, že se vybaví tzv. chimérickými antigenními receptory (CAR), které rozpoznávají molekuly přítomné více či méně specificky na povrchu nádorových buněk (tzv. nádorové antigeny). Tyto geneticky modifikované buňky se v laboratoři pomnoží, následně pacientovi injikují a ony pak během několika dní nádorové buňky zlikvidují – fungují jako jakýsi „živý lék“. Ideální by bylo najít bezpečný způsob přípravy takovýchto geneticky modifikovaných bílých krvinek, které by byly použitelné univerzálně u jakýchkoli pacientů a nemusely by se připravovat vždy „na míru“konkrétnímu pacientovi. Jiným takovým žádoucím zlepšením by bylo obejít se bez izolace pacientských bílých krvinek a jejich laboratorní kultivace a docílit potřebné genetické modifikace jednoduše přímo v krvi. Důležité také bude výrazně snížit vysokou finanční nákladnost těchto moderních terapií; pomoci by tomu snad mohla vzájemná konkurence farmaceutických firem působících v tomto segmentu trhu. Jsme přesvědčeni že toto vše se během několika příštích let alespoň částečně podaří.

Tělo bez duše

Důležitou roli pro úspěch terapie mnoha chorob hrají i vysoce individualizované psychické faktory, tedy empatie lékaře, jeho schopnost vzbudit u pacienta naději na dobrý výsledek terapie. Ačkoli se donedávna zdálo, že tyto psychosomatické aspekty jsou jen čímsi iluzorním, moderní výzkumy jasně prokazují silný vztah mezi mozkem a regulací imunitního systému a objasňují mechanismy překvapivě silného placebo efektu posilujícího medikamentózní léčbu. Je tedy důležité racionálně doplnit moderní, často ryze technicistní terapeutické metody i o tyto doposud většinou zanedbávané psychosomatické přístupy. Zajisté platí Sokratovo: „Právě tak, jako byste se neměli pokoušet léčit oči bez hlavy a hlavu bez těla, neměli byste léčit tělo bez duše.“

Zásadně důležitým, avšak doposud jen minimálně zohledňovaným aspektem personalizované zdravotní péče je skutečnost, že u mnoha chronických onemocnění je diagnóza stanovena a terapie započne až v poměrně pokročilém stádiu onemocnění. U některých chorob jsou již dnes známy laboratorně stanovované biochemické a cytologické markery, jejichž hodnoty, resp. jejich časový trend naměřených hodnot umožňuje včasnou diagnózu a terapii. To platí především pro markery některých nádorových, autoimunitních či neurodegenerativních onemocnění a také pro markery senescence („biologického věku“). Ty se ale v naprosté většině rutinních vyšetření (u většiny populace prováděných s malou frekvencí) nesledují. V mnoha případech jsou navíc metody stanovení těchto informativních markerů prozatím přístrojově a metodicky náročné.

Nejlepší? Zastavit včas

S tématem individualizované medicíny úzce souvisí také „telemedicína“, tedy používání informačních a komunikačních technologií pro poskytování zdravotnických služeb na dálku. Patří sem konzultace mezi vzdáleným pacientem a poskytovatelem péče, telemonitoring zdravotnických a diagnostických dat, přenos dat specialistovi a konzultace mezi poskytovateli péče.

Je prakticky jisté, že v příštích letech bude objeveno mnoho dalších biomarkerů indikujících potenciální nástup chronických onemocnění a poruch spojených se stárnutím. Lze také s jistotou očekávat, že nynější poznatky základního výzkumu budou čím dál více aplikovány v klinické praxi, že citlivost těchto metod dramaticky vzroste a cena jejich provedení výrazně klesne.

Pokud by byl pacient zapojen do dlouhodobého projektu pravidelného sledování 10–20 relevantních markerů, přineslo by to kvalitní přehled o jeho zdravotním stavu a včasné upozornění na možný nástup nebezpečného onemocnění. Ošetřující lékař by tak mohl včas provést důkladnější vyšetření, ověřit podezření na počínající nemoc, doporučit úpravu životosprávy a případně zahájit léčbu. Velice užitečným aspektem takového přístupu by bylo i průběžné vyhodnocování tzv. biologického věku daného pacienta, který se může často výrazně lišit od věku chronologického a lze jej do značné míry ovlivnit změnou životního stylu nebo preventivními prostředky. Archivace dříve odebraných krevních vzorků by byla neocenitelná pro zpětnou analýzu zaměřenou na nověji objevené biomarkery, které v době odběru nebyly známy. Kolekce těchto skladovaných vzorků by tak byla velmi cenná jak pro daného pacienta, tak případně i jako materiál pro budoucí výzkumné populační studie.

Vývoj nových léků nestačí, je potřeba obrátit pozornost k respektování odlišností pacientů. „Personalizovaná medicína“se stává velkým tématem dnešního světa.

Prof. Pavel Martásek je klíčová postava české biomedicíny a vedoucí centra Excelence BIOCEV, společného projektu šesti ústavů AV ČR a dvou fakult Univerzity Karlovy.

Prof. Václav Hořejší, molekulární imunolog, mikrobiolog a biochemik je bývalým ředitelem Ústavu molekulární genetiky. Působí jako konzultant projektu Bloodcloud, který vychází z časosběrného přístupu ke krevním vzorkům.