Jaro je tady
Osobní výběr ze světového tisku
Autorovi těchto řádek to nedá. Ač je Ludvík Vaculík po smrti již devět let, slogan Jaro je tady – známý titulek jeho fejetonů – má něco do sebe. Takže lze v tom rituálu pokračovat alespoň v titulcích této rubriky.
Astronomické jaro vypuklo ve středu. Rovnodennost nesouvisí s počasím, ostatně meteorologické jaro začalo už 1. března. Leč v době, kdy touha po nějakých jistotách je vydávána za populismus, je začátek astronomického jara – daný pohybem nebeských těles – jistotou, za kterou se snad člověk stydět nemusí. Jistotou, že na 50. stupni severní šířky je v pravé poledne slunce 40° nad obzorem. A že to tak je rok co rok. Hurá.
***
Jaro se promítá i do mediálních témat, třeba Mezinárodního dne žen, který je jeho předzvěstí. Ale nebývá to předzvěst ve stylu rozpuku a lásky. Beatrice Achterbergová píše v listu Neue Zürcher Zeitung o ženských tématech kriticky, jenže jinak, než si kritiku představují fanoušci společenského pokroku. Importované sexuální násilí a muži, kteří se považují za ženy: i na Západě musí feminismus opět bojovat, zní titul.
K tomu prvnímu: „Importované násilí přibývá a příliv mladých mužů z kultur s archaickým obrazem žen eroduje bezpečnost ve veřejném prostoru.“To druhé napájí umanuté hájení fenoménu transgenderu. Leckteří muži se identifikují – a jsou tak uznáváni – jako ženy. Přináší to potíže na toaletách či v šatnách, kde dochází k útokům. A jak připomíná Achterbergerová, vždy jde o útoky „transžen“na ženy, nikdy obráceně.
Všímá si též, jak ideologie válcuje jazyk. Ženy bývají označovány za „osoby, které menstruují“. Ale ještě si nevšimla, že by někdo muže označoval například za „osoby, které mají prostatu“. Úhrnem: „V postmoderním, ‚intersekcionálním‘ feminismu platí za radikální označovat
Jak to, že v první desítce měst schází Paříž? Nevymlátí Francouzi filiálky firmy AC&co.? Uvidíme.
***
Z Paříže pro týž list píše Martina Meisterová, už víc Francouzka než Němka. Již loni napsala pozoruhodný článek o Seině. Za čtyři měsíce v Paříži začnou olympijské hry a francouzská metropole dělá vše pro svůj úspěch. Například obnovuje legální koupání v Seině.
Seina v Paříži je na tom podobně jako Vltava v Praze. Už sto let tam platí hygienický zákaz koupání. Aby Paříž získala pořadatelství OH, před sedmi lety slíbila, že Seinu vyčistí (mají se v ní konat soutěže ve volném plavání či triatlonu), a vyhlásila její záchranu. Zdá se, že se daří. Počet zjištěných druhů ryb stoupl ze tří (v 90. letech) na 39 a loni primátorka Hidalgová uspořádala jakýsi happening.
Stála u Seiny obklopená houfem magistrátních úředníků v plavkách. Ti demonstrativně vlezli do vody, aby doložili, že v Seině se už dá koupat. Tedy aspoň ve čtyřech úsecích vymezených bójemi. To vše míří k zahájení olympiády. Pro veřejnost to bude až za rok, zato bezplatně.
***
K jaru patří i květiny. To téma se dostalo i do rubriky Kdo to řekl?, kterou na webu Osa dobra (Achgut.com) vede Klaus Kadir. Vždy vybere citát, čtenářům předloží škálu kandidátů autorství a nechá je hádat. A ještě si z toho dělá legraci.
Příklad: Ať rozkvete sto květů, ať soupeří sto škol. Kdo to řekl? Ministr kultury? Kancléř? Mao Ce-tung? Svaz zahrádkářů? Helmut Kohl? Našinec se podiví, že k tak známému citátu dal autor tolik obskurních možností. A že skutečného autora pak ceremoniálně prozradil: Mao.
U nás by to v jisté generaci věděl každý. Že by to nevěděli Němci z generace, která sledovala Zelené a jejich „dlouhý pochod institucemi“?