Pod Kotěrovou taktovkou
Další školou, kde bylo možno studovat v Praze architekturu, byla Akademie výtvarných umění Postupně jsme si představili již tři naše architektonická učiliště: německou i českou techniku a dále Uměleckoprůmyslovou školu (Umprum) a seznámili se s jejich his
Atou dnešní školou architektury bude pražská Akademie výtvarných umění (AVU). Akademie byla založena císařským dekretem Františka I. již v roce 1799 a stala se první uměleckou školou u nás. Na jejím vzniku měla podíl také Společnost vlasteneckých přátel umění. Prvním rektorem se stal Josef Bergler, nicméně učiliště nemělo univerzitní statut, jen jakési výsostnější postavení, podobně jako tomu bylo v případě konzervatoře.
Až do roku 1940 na AVU přednášeli jak Češi, tak Němci. Vyučovala se zde především malba a grafika a později i sochařství nebo restaurování památek. Obor architektura tu však v předminulém století založen nebyl, přestože na AVU vyučovali také Bernard Grueber a externě též Friedrich Ohmann. Jejich úkolem však bylo spíše seznámit studenty výtvarných oborů s dějinami architektury a základními principy tvorby.
Zprvu se vyučovalo na různých místech, po dokončení budovy pro Umprum (viz minulý díl) probíhala část výuky dokonce i tam. Vlastní budovu akademie neměla, navíc na sklonku devatenáctého století procházela finanční krizí, kterou vyřešila až velkorysá pomoc mecenáše – architekta a stavitele Josefa Hlávky. Ten ve Vídni zařídil, aby chudou školu převzal stát, což se také stalo, a aby si mohla postavit vlastní budovu.
Kotěrova éra
Nový objekt pak byl skutečně v letech 1898–1902 vybudován dle projektu architekta Václava Roštlapila ve stylu historismu a secese. Na tehdejší dobu se jednalo o moderní stavbu na okraji Královské obory v katastru Bubenče. V roce 1910 se rektor František Ženíšek a jeho nástupce Maxmilián Pirner rozhodli, že zřídí také speciální školu pro výuku architektury, a oslovili tehdy již respektovaného profesora Umprum Jana Kotěru (1871–1923), aby se funkce vedoucího této školy ujal.
Kotěra nabídku přijal. Na své místo na Umprum pozval Jožeho Plečnika a v následujícím roce začal na AVU s výukou. Přivedl si s sebou i některé žáky z předchozího učiliště. Protože však v nové budově nebyly vhodné prostory, Kotěra si vymínil, že dál bude učit ve své vlastní vile v Hradešínské ulici na Královských Vinohradech. A v roce 1914 byl Kotěra zvolen rektorem celé školy.
Mezi jeho nejnadanější žáky na AVU patřili pozdější čelní představitelé meziválečné avantgardy Jaromír Krejcar, Bohuslav Fuchs, Adolf Benš, Josef Kalous, Karel Kotas a mnozí další. V roce 1922 získala škola statut vysokého učiliště, architektům pak udělovala titul „akademický architekt“(nyní je to magistr umění – MgA). Ve stejném roce se také začala na sousední parcele při ulici U Akademie stavět menší budova pro Kotěrovu školu. Navrhl ji architekt sám v roce 1919, původně jako patrový objekt se stanovou střechou ve stylu pozdní moderny s prvky kubismu (zejména portál).
Plejáda osobností
V roce 1923 však Jan Kotěra zemřel. Jeho nástupcem se zprvu stal jeho žák Otakar Novotný (1880–1959), po půl roce ho však definitivně nahradil další Kotěrův absolvent z Umprumu Josef Gočár (1880–1945) – a Novotný později, jak už víme, začal vést ateliér na konkurenční Umprumu. Gočár především dokončil rozestavěnou školu a oproti původnímu Kotěrovu návrhu ji o patro zvýšil.
Od roku 1924 tu již probíhala výuka a tak je tomu dodnes. Interiéry ateliérů později doplnil o unikátní osvětlovací tělesa Gočárův žák Jaroslav Fišer, který tu poté vyučoval předmět osvětlování staveb. I Gočár byl velmi oblíbeným pedagogem a vychoval další plejádu špičkových architektů, jako byli Jaroslav Fragner, Josef Havlíček, František Bartoš, F. M. Černý, Pavel Smetana, Ladislav Žák a mnoho dalších.
Po Gočárově smrti v roce 1945 se stal novým profesorem oboru architektura jeho žák Jaroslav Fragner (1898–1967), čelný představitel meziválečného funkcionalismu a po válce i tzv. sorely; byl rovněž neoficiálním architektem Pražského hradu po prof. Pavlu Janákovi. Fragner v nadčasovém stylu rekonstruoval areál pražského Karolina a rovněž vybudoval repliku Betlémské kaple. Mezi jeho studenty najdeme třeba Alenu Šrámkovou nebo Evu Jiřičnou.
Fragnera posléze nahradil absolvent techniky a profesor tamtéž František Cubr (1911–1976), tehdy známý úspěšným pavilonem na světové výstavě v Bruselu 1958. V letech normalizace vedl školu architektury Fragnerův žák Vratislav Růžička a absolvent techniky Jaroslav Trávníček, po roce 1989 pak Cubrův student Emil Přikryl. Nyní je zde profesorem česko-švýcarský architekt Miroslav Šik a uchazeči sem přicházejí po minimálně třech letech studia na ČVUT a absolvují tu dva, resp. tři ročníky.
A příště se podíváme do Brna.
Protože v nové budově nebyly vhodné prostory k výuce, Kotěra si vymínil, že dál bude učit ve své vlastní vile v Hradešínské ulici na Královských Vinohradech