Němci trávu smí. Proč Češi ne?
Německo se od dubna stane devátou zemí na světě, kde bude rekreační užívání marihuany legální. Zákon umožní i vznik pěstitelských klubů. Co hraje roli při legalizaci dosud zakázaného konopí? I o tom mluví odborník vůbec první Čech zvolený do Mezinárodního výboru pro kontrolu narkotik (INCB). „Někteří hlasití stoupenci legalizace všech drog občas ztrácejí kontakt s realitou,“říká mimo jiného Pachta. Co myslíte, prohráváme válku proti drogám?
Tuto větu slýchám hodně často. A přijde mi velice zjednodušující a falešná, stejně jako opačné heslo, které se razilo před léty a znělo: „Svět bez drog – to dokážeme!“Jenže užívání drog je lidstvu vlastní, stejně jako je mu vlastní touha po rozkoši a snaha uniknout bolesti. Ale nebezpečí, které ze závislosti na některých drogách vyplývá, a to pro jednotlivce i celou společnost, vyžaduje, abychom mu čelili.
Před tímhle nebezpečím nelze kapitulovat a nelze je ignorovat. Jde však o to, abychom mu čelili prostředky, které samy o sobě nepřinesou více škody než užitku. Vždy bychom měli vycházet z toho, že závislost na drogách je zdravotní problém. Že každé prostředky k řešení problému drog, včetně těch represivních, je třeba uplatňovat v souladu s lidskoprávními principy.
Někteří čeští poslanci proto plédují za regulovaný trh s drogami. Co vy na to?
LN
Pavel Pachta,
Otázkou je, co onou regulací myslíte. Ani teď není užívání mezinárodně kontrolovaných látek zcela zakázáno; povolené je jejich užívání pro léčebné a vědecké účely. A pro tyto účely se dnes ve světě užívá nesmírné množství drog v objemu ročně mnoha miliard denních léčebných dávek.
LN Ale debata se vede o regulaci drog pro rekreační užívání.
Otázkou je, které drogy by mohly být pro takovou formu legalizace vhodné, a které ne. Pozor, zásada omezit užívání drog jen na léčebné a vědecké účely, jež je zakotvena v platných mezinárodních úmluvách o jejich kontrole, nespadla z nebe. Svět ji přijal na počátku minulého století na základě zkušeností z devastace Číny, kterou do značné míry způsobilo právě rekreační užívání opia. První mezinárodní úmluva o kontrole drog z roku 1912 se však týkala pouze opia, heroinu, morfinu a kokainu. Dnes je na seznamech mezinárodních úmluv několik set látek přírodního i syntetického původu.
LN Proč neuvolnit všechny okamžitě?
Já si opravdu nedovedu představit legální trh pro rekreační užívání benzodiazepinů, třeba diazepamu a rohypnolu, barbiturátů a silných stimulantů, které jsou dnes dostupné jen na lékařský předpis. Obávám se, že ti, kteří toto doporučení prosazují, si nejsou vědomi toho, že podobné látky spadají pod mezinárodní úmluvy o kontrole drog. A už vůbec si nedovedu představit rekreační trh s heroinem či fentanylem. Taková doporučení jsou pro mě smutným příkladem toho, že někteří hlasití stoupenci legalizace všech drog občas ztrácejí kontakt s realitou.
Mluvme tedy konkrétně o konopí. Německo od dubna částečně legalizuje užívání konopí pro rekreační účely.
LN
Stoupenci jeho legalizace mají mnoho silných argumentů a v několika zemích už také proběhla. Mezinárodnímu výboru pro kontrolu narkotik (INCB), jehož jsem členem, dnes ale nezbývá nic jiného
než konstatovat, že legalizace konopí není v souladu se základním principem současných mezinárodních úmluv, tedy omezením užívání drog jen na léčebné a vědecké účely. Je na smluvních stranách těchto úmluv, tedy na státech, aby se s tímto problémem vypořádaly. Mezinárodní úmluvy jsou jejich společným dílem.
LN Co má být tím hlavním při zvažování legalizace konopí?
Pokud jde o formy legálního přístupu k rekreačnímu konopí, pak dle mého mají samopěstování a neziskové konopné kluby poměrně blízko k obecně akceptovaným přístupům, které cílí na omezování škod způsobených drogami – tzv. harm reduction. Za kontroverznější pokládám komerční distribuci konopí. Tady jde o velké peníze, a proto jistě brzy přijde i úsilí prodejců o vyšší zisky spojené s větším prodejem a podporou poptávky. Uhlídat tato rizika, pokud je stát vůbec bude chtít uhlídat, nebude snadné. Pro mě osobně je primární dopad legalizace na zdraví, a to hlavně u teenagerů, ale i dalších mladých lidí až do 25 let věku. U těch jsou rizika z užívání konopí jak známo nejvyšší, byť rizika existují i pro ty starší. Chápu, že existují i další relevantní faktory jako je omezování černého trhu nebo daňový výnos. Také chápu, že situace se podstatně liší stát od státu, mimo jiné ve schopnosti plánovanou regulaci skutečně prosadit. Konečné rozhodnutí však bude vždy na politicích.
Jak by řešení v rámci mezinárodních úmluv mohlo v případě legalizace konopí vypadat?
LN
Možností je několik. Každá země má právo navrhnout vyřazení určité drogy ze seznamů kontrolovaných látek, a pak pro to musí najít podporu. Jinou možností je navrhnout úpravu textu příslušné úmluvy tak, aby umožnila regulovaný trh pro rekreační užívání konopí. Tato možnost by vyžadovala globální shodu a myslím, že je to varianta nejméně reálná. A pak je tu možnost sjednat si výjimku z plnění smlouvy.
Legalizace rekreačního užívání konopí by však představovala podstatnou výjimku, s níž stát může přijít jen v okamžiku, kdy k úmluvě přistupuje. Takže by to v případě Česka vyžadovalo nejprve od smlouvy odstoupit a po roce se k ní znovu přihlásit. Zpětný přístup s výjimkou však není možný, vysloví-li se proti němu jedna třetina smluvních stran. A to představuje určité riziko.
LN Nedávno jsme zažili poprask ohledně HHC. Jak na tuto látku nahlížíte?
HHC lze zařadit do skupiny tzv. nových psychoaktivních látek, s nimiž se mezinárodní společenství potýká už déle než dvě desetiletí. Jde o látky, které sice nejsou pod mezinárodní kontrolou, ale jež mají podobné účinky a mohou způsobovat podobné zdravotní problémy jako látky, které pod mezinárodní kontrolou jsou. Jejich producenti často upravují chemickou strukturu, a to s cílem vyhnout se mezinárodní či národní kontrole.
Dle mého by bylo logické, aby HHC podléhalo stejné míře kontroly jako THC, s nímž má podobné účinky. Je správné, že HHC je teď v Česku konečně zařazeno na listinu kontrolovaných látek, kde figuruje jak THC, tak také konopí.